Se změnou občanského zákoníku v 2012 přišla celá řada změn, které se mimo jiné výrazně dotkly i neziskových organizací. Byla zrušena občanská sdružení a organizace s tímto statutem se buď tzv. překlopily na spolek, nebo na obecně prospěšnou společnost (ops). A některá občanská sdružení, resp. spolky se následně přeměnily na ústav. Rozhodnutí zpravidla nebylo jednoduché. Většina představitelů tehdejších občanských sdružení zjišťovala potřebné informace, chodila na školení, radila se s ostatními a hledala nejlepší řešení. Záleželo na mnoha okolnostech, např. na poslání organizace, na její činnosti, na způsobu financování apod. Zájmová sdružení měla situaci snazší, zpravidla se překlopila na spolek. Složitější situace byla u organizací pomáhající zdravotně postiženým a nemocným lidem a poskytovatelů sociálních služeb. Původní občanská sdružení sice sdružovala pacienty a překlopení na spolek bylo logickým řešením, ale informace, které přicházeli na různých školeních a seminářích k novele občanského zákoníku, toto řešení zpochybňovaly. Především šlo o informaci, že spolky jsou právní formou, která je určena právě zájmovým sdružením, jakými jsou např. hasiči, zahrádkáři, myslivecká sdružení, pěvecké sbory, sportovní kluby apod. Organizace pomáhající zdravotně postiženým, tzv. pacientské organizace by měly volit jinou formu, tj. ops nebo ústav. Jedna z takových informací se týkala i následného financování pacientských organizací, vč. poskytovatelů sociálních služeb podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách. Spolky, právě z důvodů, že půjde pouze o zájmové skupiny, nebudou v budoucnu financované z veřejných prostředků. A toto byl jeden z důvodů, proč se některá občanská sdružení rozhodla přeměnit na ops nebo ústav. Riskovat, že tyto pacientské organizace přijdou o finanční podporu z veřejných prostředků, bylo nerozumné a ohrozilo by to samotnou existenci organizace. Nemocní a postižení lidé by zůstali bez pomoci.Po vstupu nového občanského zákoníku do praxe se ale ukázalo, že situace je zcela opačná.

Diskriminace poprvé: financování

Finanční podpora Úřadu vlády je určena pouze spolkům, ops a ústavy nemají nárok. Důvod znám není, na dotazy odpovídají vládní úředníci pouze stylem: „tak jsme rozhodli“. Proč tak rozhodli, jaké jsou důvody takového rozhodnutí, ale sdělit nehodlají.

Diskriminace podruhé: daňová

Zákon o daních z příjmů stanoví v § 18a odst. 5, že ops a ústav mají všechny příjmy zdanitelné. To např. znamená, že musí vždy podávat daňové přiznání, i když by v případě shodného financování jako spolek podávat daňové přiznání nemusely. V důvodové zprávě k novele zákona o daních z příjmů se k tomu uvádí, že to ops a ústavy nijak nezatíží, protože dosud daňové přiznání stejně podávaly. Není to ale pravda. Občanská sdružení, pokud neměla zdanitelné příjmy, nebo měla příjmy pouze od daně osvobozené, využívala možnosti daňové přiznání nepodávat. S novelou zákona jim ale tato povinnost vznikla. Je to pro tyto organizace administrativní a finanční zátěž. A stejně tak je to zcela zbytečná zátěž pro pracovníky finančních úřadů. Nesmyslnost takového úkonu je o to absurdnější, že těmto organizacím daňová povinnost téměř nikdy nevznikne. Ať už proto, že získané finanční prostředky zcela vyčerpají nebo proto, že uplatní daňovou úsporu.

Nejde ale jen o daňové přiznání. S novelou zákona o daních z příjmů, která stanoví, že ops a ústavy mají všechny příjmy zdanitelné, dopadají na tyto organizace další daňové povinnosti. Např. ty, vyplývající ze zákona o silniční dani. V souvislosti se zdanitelnými příjmy vzniká ops a ústavům povinnost platit silniční daň v případě použití auta pro svou činnost nebo při vyplácení cestovného soukromým vozidlem (neplatí-li silniční daň již majitel vozidla). Tato povinnost ale spolkům ve většině případů nevzniká.