Právě Ivanov patrně zůstal v české paměti jako autor nejznámější monografie o atentátu na Protektora. Tu ovšem Miloš Jenšík při psaní vlastní knižní analýzy Anthropoid kontra Heydrich (2020, první verze 2011) zužitkoval pouze stopově a za skutečného svého guru má od mládí historika Jaroslava Andrejse.

A realita okolo atentátu? Je letitou záhadou. Už ešalon svazků se jí obírá. Jak vlastně mezi nimi udržet balanc? Jenšík to poměrně zvládl a nemůže ani být osočován ze senzacechtivosti. Leda v tom, že nepopírá podezřelé přehmaty, jichž se atentátníci dopustili.

Po úvodní sekvenci - o boji v Resslově ulici – u něj teprve následují kapitoly Šelma, jež vystoupila z moře (což je Heydrichův portrét), Proč Gabčík nestřílel? (A jiné otazníky) a Účet ze smrt hromadného vraha.

Itinerářem pro veškerá díla o Heydrichově konci je ovšem opravdu už reportáž Jaroslava Andrejse (1908-2002) Heydrich, je to Heydrich! (1946-1947), jejíž definitivní verzi Smrt boha smrti Andrejs zveřejnil teprve 4 roky před smrtí, až roku 1998. Čerpal z archivu zpravodajského oddělení exilového ministerstva národní obrany v Londýně, a jak Jenšík přiznává, právě Andrejsův fascinující text se mu v dětství zadřel pod kůži. V časopise Květen ostatně šel na dračku, ba konkuroval Vpředu s Rychlými šípy. Má, pravda, mezery a obsahuje nezodpovězené otázky.

Proč například šlo do výsadků nad českým územím tak málo důstojníků a byli využiti jen poddůstojníci?

A byli vůbec správně cvičeni? K tomu, co posléze v Protektorátu potřebovali?

Iracionálně působí taky příkazy organizátorů výsadku Anthropoid. Ale Jenšík je naštěstí nerozmělňuje planými dedukcemi a nevěří ani tomu, že snad atentát byl „objednávkou“ admirála Canarise (šéfa německé zpravodajské služby). Některé záhady Jenšík každopádně redukuje, avšak jiné zůstávají. Patrně i zůstanou.

A ač autor pátral zaťatě.

I proto tak zaťatě, že ho sami pilní Němci vzbudili už v jeho pěti letech, když v noci po atentátu prohledávali (28. květen 1942) byt jeho rodičů.

Přežil. To proto že neměli s akcí Anthropoid nic společného. Ale nacisté po likvidaci Protektora skutečně řádili jako šílení a... Zájem o atentát dodnes neutuchá.

Pouze patnáctivteřinová akce v Libni nás tak zaměstnává takřka osmdesát let a...

A připomeňme jen, že před Heydrichovou smrtí koloval Říší vtip zvaný „Himmler Hirnheisst Heydrich“ = Hitlerův mozek se jmenuje Heydrich, přičemž sporu není, že si šéf SS po Reinhardově smrti docela oddechl.

A ne snad? Byl jednoznačně pod Heydrichovým vlivem a vcelku vzato neschopen mu odolávat. Oprávněně se bál, že bude vyhozen ze sedla.

Rovněž Göring Heydricha nesnážel - a byl před ním ostražitý. A Hitler?

Na aktivní „plavovlasou bestii“ by možná doplatil. V opilosti - a mezi svými kumpány - ambiciózní Heydrich nejednou prohodil, že „když to STARÝ zbabrá, nezbude mu, než…“.

Po jednom značně dlouhém rozhovoru s Heydrichem zdůraznil pak Hitler Himmlerovi, že je podobně nebezpečného muže záhodno „držet na uzdě“. A HH vskutku byl – i díky inteligenci a ctižádostivosti - nejpravděpodobnějším Hitlerovým nástupcem. Z nacistických pohlavárů ho nakonec měl v oblibě snad jen doktor Goebbels. A Heydrichovy rysy?

Krutostí se podobal ďáblu - a byl to právě on, kdo na východní frontu vyslal zabijácká komanda, jež vyhladila běloruskou Chatyň (nezaměňujme s Katyní). Košer proto zcela není vyčítat atentátníkům vyhlazení Lidic či „druhou heydrichiádu“.

Druhou? Ano. První přece nastala už Heydrichovým monstrózním příjezdem do Prahy.

Jeho až fanatický antisemitismus byl přitom roznícen absurdním omylem. Když byl HH jinoch, byl opakovaně viněn, že má židovskou krev. Ale to i později. A ano: jeho děd se jmenoval Süss, ale...

Byl a) nevlastní, b) árijec. Jenže to šeptandě nevadí - a v dětství Heydrichovi přezdívali Icik. V mládí Koza: pro mečivý hlas. Trpěl tím.

Kam asi výš by mířila jeho kariéra, kdyby tento samolibý muž (který zinscenoval i přepadení rozhlasu v Gliwici, připravoval invazi do Anglie, jeden čas vládl Interpolu, osobně vymyslil židovskou hvězdu a předsedal odpornému jednání ve Wannsee o „konečném řečení“) neskonal už v třiceti osmi letech? Jen to tušíme, ale taky víme, že v Čechách a na Moravě se měl „dík“ němu uskutečnit pokus o vytvoření vzorově ideálního nacistického státu. I měli jsme se stát v tom směru laboratoří. Jen britská tajná služba - a čeští vykonavatelé - tomu patrně zabránili. Už po osmi měsících Hedrichovy vlády.