Euroaparátčík Schulz už po loňských zářijových volbách, v nichž SPD dosáhla nejhoršího výsledku od druhé světové války, prohlásil, že do žádné vlády vedené Merkelovou nepůjde. Postupně ale otočil a chystal se, že převezme post šéfa německé diplomacie. Ve straně to ale vzbudilo velkou vlnu nevole.

Připomeňme, že ve volbách získala Merkelová (CDU/CSU) 33 procent. Německá sociální demokracie (SPD) s 20,5 procenta a utrpěla vekou porážku. Třetí místo obsadila AfD (Alternativa pro Německo), s výsledkem přibližně 12,6 procenta hlasů. Do dolní komory německého parlamentu – Bundestagu – se vrátili Liberálové z FDP s deseti procenty (10,7%) a 8,9 procenta získali Zelení a levicová Die Linke 9,2%.

Rozhovory Angely Merkelové s FDP a Zelenými skončily po čtyřech týdnech neúspěchem a kancléřka byla nucena se obrátit k SPD, která nejdříve rozhovory o případném vstupu do koalice odmítla a k jednacímu stolu sociální demokraty vrátil až zásah prezidenta Steinmayera.

To, že Schulz nebude německým ministrem zahraničí, je dobrá zpráva. Schulz jako předseda Evropského parlamentu patřil k nejmilitantnějším stoupencům federalizace Evropy. Známý je jeho požadavek vytvořit v horizontu roku 2025 "Spojené státy evropské."

Bývalý alkoholik se ve funkci předsedy Evropského parlamentu stačil „zviditelnit“ mimo jiné nenávistnou kritikou demokraticky zvolené polské vlády Beaty Szydlové nebo propagací pokřiveného pojetí lidských práv protěžující nejrůznější sexuální menšiny a genderová hnutí na úkor tradičního pojetí rodiny.

Dnes by měl navíc velkého spojence ve francouzském prezidentovi Macronovi, který už některá opatření navrhl. Např. zřízení funkce evropského ministra financí.

Neomarxista Schulz je fanatickým zastáncem multikulturalismu, patří také k nejhlasitějším kritikům zemí Visegradské čtyřky, kteří odmítají přijmout povinné kvóty. Požaduje vyloučit tyto země z řad příjemců evropských fondů. Ve funkci ministra zahraničí by tlak na „neposlušné“ východoevropské země jistě zesílil.

Až potud je to, že nebude v nové německé vládě, dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že Německo ani 5 měsíců po volbách nemá stabilní vládu. A dají se očekávat ještě další komplikace. Většinu delegátů konference SPD v Bonnu sice velkou koalici CDU/CSU a SPD sice schválila, ale nelze hovořit jednoznačně o úspěchu. 362 jich hlasovalo pro, 279 proti. A nestabilita Německa je vážnou hrozbou pro stabilitu celého regionu.

Podobně jako u nás hrozí předčasné volby, ty však prezident Steinmayer, stejně jako prezident Zeman, odmítá.