Sběratele autogramů by jistě potěšila jeho vlastnoručně podepsaná vizitka, na které stojí: Vratislav Ebr, nar. 20. 10. 1942 – zem. 29. 2. 2615. Spisovatel a sepisovatel. Čestný pacient motolské nemocnice, t.č. bez berlí, s chodítkem a bažantem.

Vráťa, jak mu říkají přátelé, mezi které se s dovolením počítáme i my, má osmý křížek na krku. Zdravíčko ho občas potrápí, on však ty komplikace bere stoicky až optimisticky. Něco špatného je prý totiž vždycky i k něčemu dobrému. Vzhledem ke svému dočasně omezenému pohybu se v současné době netoulá mezi přáteli a kolegy takříkajíc z branže, neorganizuje populární autorské a zábavné kulturní večery v Salmovské literární kavárně nebo třeba v Divadle U Valšů.  Alespoň má dostatek času na svou literární práci, kdy má rozdělané další dva nové rukopisy. Ano, jak svého času říkal spisovatel Arnošt Lustig, knihy se píší, s prominutím, zadkem. Na Vráťu ten bonmot platí dvojnásobně. Ale nepředbíhejme…

Byt nebo galerie?

Od chodeb kvartýru přes obývací kuchyň až po Vráťovu pracovnu, je vše doslova vytapetováno portrétními fotografiemi i momentkami ze života spolupracovníků, kolegů a přátel. Nechybí desítky grafik, kreseb i karikatur kumštýřů zvučných jmen, včetně celé plejády našich předních humoristů. Vše parafováno autory a s věnováním Vráťovi Ebrovi. Konferenčnímu stolku kraluje pyramida rozečtených knih i rozestavená šachovnice Vráťovi oblíbené královské hry, kde právě vyřešil složitou úlohu – mat prvním tahem. Jak se to ale dělá, nám tajnůstkářsky neprozradil. Ještě než jsme se dali do řeči, významně ukázal na tabulku, hostům oznamující, že je zde zákaz stěžování si na COKOLIV a HOVORY o NEMOCECH a POLITICE. V jeho pracovně se do posledního metříku zabydlely knihy. Poezie, próza, literatura faktu, konvoluty vybraných časopisů a magazínů. Regály od země až do stropu, jediné volné místo k sezení je u psacího stolu. Tam kupodivu nevidíme monitor s počítačovou klávesnicí, ale starý dobrý mechanický psací stroj značky Conzul. Na něm Vráťa Ebr nadatloval, jak přiznává bez začervenání, všech svých jednapadesát svých publikací.

Srandičky, srandičky…to je celý Vráťa. Z lidového humoru má nejraději ten černý. I proto vedle této tabulky, zavěšené v obýváků,  má na poličce vystavenu vlastní urnu…

Starého psa novým kouskům nenaučíš

…vysvětluje nám tu skutečnost okřídleným cirkusáckým pořekadlem. Dalším velkým překvapením je pak objemná, půl století budovaná Vráťova kartotéka, bez které by nebyl schopen autorsky fungovat.  Je to stará poctivá evidence předmětů jeho zájmů – vedená až s pedantskou pečlivostí. Co karta, to základní i rozšířené údaje o těch či oněch, zajímavostech a kuriozitách, nejrůznějších událostech, datech a historkách z nedávné i současné doby. Nechybí sbírky pořekadel, lidového humoru a více čí méně slavné výroky nejen slavných kolem nás. Vráťa, jako ostatně mnozí z dříve narozených, již neměl chuť objevit kouzlo a neomezené možnosti internetu, neloví v éteru a tudíž netráví hodiny brouzdáním a vykrádáním netu. Vše co potřebuje, má doma po ruce, seřazené nejenom abecedně, ale i podle řady dalších klíčů.  A tak se kupříkladu z Ebrova bohatého archivu zrodila i jedna z nedávno vydaných knih Opravník omylů v názvech pražských ulic ( nakl. PAPAVER 2021). Úvodního slova se zhostil spisovatel a publicista Josef Hrubeš, který při této příležitosti poznamenal:

„…vývoj pojmenování náměstí, ulic a dalších veřejných prostranství je mimořádná pragensistická disciplína, ve které se rovněž velkou měrou promítají dějiny Prahy, a to nejen v politické rovině, ale i v mnoha dalších. Tohoto nelehkého úkolu se s noblesou sobě vlastní chopil emeritní knihkupec, oblíbený moderátor a spisovatel Vratislav Ebr. Do textů této knihy snesl spousty, mnohdy i neblahých osudů těch, po níž je pražská uliční síť pojmenována…Všechny údaje jsou uvedeny s až matematickou přesností, za kterou se skrývá velké penzum vědomostí a práce s vyhledáváním potřebných podkladů. Plným právem se můžeme domnívat, že nový knižní titul z pera Vratislava Ebra se stane ozdobou knihoven všech milovníků staré, historické Prahy…“

Narozen na popravišti

Ve zmíněné knize Opravníku omylů se Vráťa věnuje velkým dílem i těm, kteří za protektorátu a heydrichiády během nacistické okupace zaplatili daň nejvyšší a to svými životy. K tomuto smutnému kusu naší historie má osobní vazby. Jak vzpomíná ve své autobiografické knize, kterou napsal ve spolupráci se spisovatelkou a kamarádkou Marií Formáčkovou (nakl. BONDY  2014), jeho maminka byla jako sestra parašutisty Josefa Valčíka odsouzena na smrt. Krátce před tím, než vydechla naposledy, se jí narodil syn. Jeho otce nacisté popravili tři dny po jeho narození. Vráťa se dostal do náhradní, nové rodiny paní Vlasty a pana Stanislava, kteří ho zaplavili láskou, jako by byl vlastní. Díky jim a jejich péči vyrostl v úspěšného muže se vztahem k divadlu, hudbě, výtvarnému umění a v neposlední řadě i literatuře, knížkám a jejich tvůrcům. To se posléze odrazilo v jeho činnosti a profesím, kterým se až náruživě věnoval a věnuje s optimismem jemu vlastním, se smyslem pro humor, ať již slovním, kresleným, beze slov i situačním.  Vráťa Ebr je navíc sám nositelem a šiřitelem dobré nálady, se škodolibými ohníčky v moudrých očích a obličejem povětšinou prozářený dobrosrdečným úsměvem.

Peníze, peníze, ty má každej rád…

…zpívá se zvesela v jedné z pražských odrhovaček. Neméně veselá je ale i jeho knížka Peníze nebo prachy?, která vyšla před časem v Nakladatelství Krigl v populární humoristické barevné edici tzv Veselých knížek s nadtitulkem Drbna s IQ.

Publikace Peníze nebo prachy je plná drbů o bankovkách i mincích, jakož i úsměvných historek a výroků známých osobností o podvodech, krádežích, trestech a finančních omylech. Příspěvky Vráťa vybral, zařadil a sestavil, zdařile ilustroval kreslíš-humorista Karel Benetka.

Když už jsme u oněch vzpomínaných veselých knížek Vráti Ebra, pak musíme připomenout, že na „udrbanou edici s IQ“ navazuje série malých knížek kapesního formátu, která je obohacena spoustou kreslených vtipných anekdot. Střídavě pro zpestření obsahu přispěli do knížek známí spisovatelé, herci, zpěváci i výtvarníci, jako kupříkladu Josef Fousek, Halina Pawlovská, Jiří Žáček, Valerie Zawadská, Zdenka Lorencová, Josef Velčovský.

Kupříkladu osm desítky osobností našeho kulturního, společenského a vědeckého života Vráta Ebr též oslovil v knižní mozaice postřehů z pera svých přátel pod názvem Jaroslav Seifert. Jejich vzpomínky na jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu jsou často vedeny z nezvyklého úhlu pohledu. Tím pádem nám o velkém českém básníkovi řeknou mnohem více, než školní hodiny literatury.

Ebroviny

Jak jsme shora naznačili, Vráťa Ebr sice nepřilnul k počítači a internetu, ale to mu vůbec nevadí, aby nebyl šéfredaktorem kulturního internetového měsíčníku Ebroviny. S hrstkou stejně postižených tvůrčích přátel, redaktorkami Evou Krpejšovou, Marií Chrobákovou a Vlastou Cibulovou, již celé tři roky pravidelně připravuje měsíc co měsíc kresleným humorem hojně ilustrovaný list, plný rozhovorů, recenzí, článků, nejrůznějších kulturních tipů a pozvánek, ba se najde místo i na horoskop. Měsíčník láme a graficky vyšperkovává Michal Bukovič. Že to opravdu umí, svědčí i jeho práce pro legendárního muzikanta, skladatele a výtvarníka Laco Décziho, kterému navrhuje a zpracovává mj. též plakáty na koncerty. Jak redakce, tak i autoři pracují za dobré slovo a pocit z dobře vykonané práce.

Ebroviny, tento netradiční internetový měsíčník, je zdarma rozesílán na více než dva tisíce emailových adres, což není vůbec málo. Práce jest to leckdy lopotná, tedy z redakčního pohledu, protože Vráťa své články naklepe na psacím stroji, ochotná kolegyně ho přepíše na počítači, další ochotný kolega zalomí a graficky upraví. No, řadový čtenář, který nemá ponětí o výrobě periodik, jen nevzrušeně mávne rukou. My, co však, co víme, o čem je řeč, jen dodáme: Práce jako na kostele… Zkrátka, komu čest, tomu čest!

Že by se snad Vráťa na stará kolena přece jen s počítačem spřátelil, ale asi nehrozí. I když učení by to nebylo zas až tak hrozné, především proto, že klávesnice počítače kopíruje klávesnici mechanického psacího stroje a jde jen o zvyk. Především na to ale Vráťa tradičně nemá čas. Právě teď má rozdělané dva rukopisy a Slovník osobností naší prózy i poezie o velkém počtu hesel – cca 424 jménech, kde bude i mimořádně zajímavý blok tzv. škůdců české literatury. Na koho se v avízované encyklopedii můžeme těšit? To už ale bude námět našeho příštího setkání v pracovně neúnavného Vratislava Ebra.

Curriculum vitae

Vráťa Ebr je ročník dvaačtyřicátý. Jak praví vševědoucí Wikipedie, známý knihkupec, moderátor, sběratel kuriozit včetně citátů, nakladatelský redaktor a spisovatel slaví narozeniny sice 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jak známo, jeho maminka Františka Sívková byla po porodu svého syna převezena nacisty do vyhlazovacího tábora Mathausenu, kde byla záhy popravena. Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se ho s koncem války ujali manželé Ebrovi. Ti mu dali jméno Vratislav, snad podle data, kdy si ho přinesli domů. Zde ho obklopili vskutku mateřskou láskou a úspěšně vypravili po studiu střední knihovnické školy do života. Časem se z kulturního referenta vyklubal úspěšný knihkupec a neúnavný organizátor kulturních a společenských akcí. Tento „sepisovatel“, jak sám sebe nazývá, vedl již za předešlého režimu, tedy socialismu, kdy práce byla radostí i zábavou a ne bitvou o existenci, smíchovské Arbesovo knihkupectví, kterému vtiskl pečeť pražské Mekky milovníků knihy. Byl to čas vysokých nákladů i honorářů, o kterých si současní literáti mohou nechat jen snít a kdy kupříkladu poezie běžně vycházela ve čtyřicetitisícových nákladech. Prodejna knih na „Arbesáku“ se stala svébytným centrem, kde se kupříkladu konaly gigantické autogramiády pod Ebrovou taktovkou. Na jím pořádané besedy s autory, křty knih i nejrůznější heppeningy se stály dlouhé fronty. Též se žádný knižní veletrh nemohl obejít bez jeho přítomnosti a Ebrových doplňkových akcí výstavního programu. Ne jinak tomu bylo i po listopadu v devětaosmdesátém roce, kdy byl ale Vratislav Ebr, jako další knihkupci, konfrontován s tvrdými praktikami neviditelné ruky trhu, ostrými lokty a nemilosrdným konkurenčním prostředím.  Po čase se svou knihkupeckou kariérou tedy končí, aby se takříkajíc na plný úvazek mohl věnovat své bohaté literární činnosti.

Vratislav Ebr v plné práci – rukopis svého Slovníku osobností má do nakladatelství odevzdat v říjnu tohoto roku

Sklízí, co zasel…dalo by se říci. Tento milovník výtvarných bibliofilií, citátů, slovních hříček a poezie je autorem či spoluautorem dlouhé řady jednapadesáti knižních titulů. Patří mezi ně například Všechny krásy Prahy, Drobničky z Prahy, Sranda po životě, Ta naše povaha česká či Od andulky k volovi, Postelové radovánky nebo v neposlední řadě O seniorech, optimismu a pesimismu.

Většinu jeho titulů ilustrovali naši přední výtvarní umělci, včetně kreslířů-humoristů. To platí o i Ebrových stolních kalendářích, jako jsou třeba Toulání českými městy, Zajímavosti z české historie nebo Muž a žena.

Připravil Ivan Černý   Fotografoval Jiří Vlastník