Informovali se také o pivu, které točí v našich domovech a zavzpomínali dobu před řadou desítek let, kdy jsme pro to pivo chodili do bandasky nebo džbánu naším otcům, maje dvoukorunu s Jánošíkem a korunu s ženskou se snopem, pečlivě zamotané v kapesníku uloženém v kapse tepláků, abychom je neztratili a mohli tak žíznivým otcům donést dva půllitry piva. Pochlubili se svými potomky, a po vyčerpání těchto, obvyklých obsahů hovoru lidí, kdysi dobře známých, ale nyní spojených už jen vzpomínkami, jsme zalapali po dechu, o čem mluvit dál.

Protože jsme Češi a žijeme v Česku, dostali jsme se, jak jinak, k věcem veřejným, nebo také politice, či problémům, které nás pálí. Protože je počátek června, přišlo na přetřes pět věci. Protikuřácký zákon, blížící se volby, EU, imigrace a hrozí snad rozpad EU, kvůli vztahům mezi jejími členy? Nakonec pak šetření Evropského parlamentu, jak naši politici ovlivňují média.

V hospodách se už nekouří, pokud nemají venku zahrádku. Doufám, že aspoň ještě rok budu žít, abych se dozvěděl, co protikuřácký zákon za dobu své působnosti přinese. Podle jeho navrhovatelů a zastánců, by to měly být minimálně dvě věci. Peníze do státního rozpočtu, protože se ušetří výdaje na léčení kuřáků. A také se sníží počet nemocných. Podle mých letitých zkušeností si myslím, že nepřinese ani jedno ani druhé, spíš naopak, ale nechme se překvapit.    

Snad na podzim, ne-li už dříve, budou volby do poslanecké sněmovny a potom na jaře prezidentské. Podle průzkumů preferencí by měl všude vyhrát Babiš, nebo ten, koho podpoří. Snad jen, „uvidíme“, jak řekl ten slepý, co potom do toho šlápnul.

Také byl u nás na návštěvě pan Juncker, který nám nejen vyhuboval, ale i pohrozil sankcemi, pokud nebudeme přijímat uprchlíky a přispívat na ně tak, jak EU rozhodne. Přitom pronesl krásná slova o humanitě a také solidaritě. Ale jak už kdysi říkal Hamlet, byla to jen slova, slova a slova. A také patrně zcela jiný pohled na problém migrantů než mají obyvatelé té naší části Evropy. Jen jestli to nebude tím, že ta naše část Evropy chránila svou krví a penězi zbylou větší část Evropy před nájezdy nejen Turků, ale i Mongolů, Avarů a Hunů, a tak obyvatelé této Evropy mají v genech obsaženy obavy z opakování krutého zacházení, které tyto nájezdy provázelo. Obyvatelé zbytku Evropy mají v genech patrně zafixované příjemné pocity z vystupování orientálních tanečnic, co je rozhodně rozdíl, a při jejich vzpomenutí lze pronášet líbivé řeči, které zase tolik nestojí.

Bohužel se z EU stal nejen pouze úřad, ale Evropa se začíná znovu dělit. Nikdo neví, jaké z toho budou v posledku části a kdy. Kdo, na základě čeho a v jakém rozsahu bude rozhodovat. A zda s tím lze vůbec ještě něco udělat, co je příčinou všeho? Asi nikoli, nebo jen velmi obtížně. Dokud členské státy EU mají rozdílnou hodnotu, dokud jmenovaný úředník má větší pravomoci než volený, dokud se postupuje jinak při porušení pravidel státem silným, bohatým než státem slabým a chudým, dokud je Evropa tzv. několikarychlostní, dokud je soudům určováno, koho lze odsoudit a koho ne, nelze nápravu očekávat a řeči o solidaritě a humanitě mohou vyvolávat jen salvy smíchu. Kdyby to byl aspoň smích od srdce a osvobozující.   

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad