Tolik zpráva uveřejněná 23.3.18. Na základě této zprávy a předchozích vyjádření britských představitelů, se v posledních dnech vyjádřili představitelé naší politické scény způsobem, sobě vlastním.  Podle šéfa ODS Fialy měla vláda přistoupit k Rusku razantněji hned. Ale ona místo toho vyčkávala a začala reagovat až po tlaku opozice. Chystané kroky premiér Babiš zatím oznámil jen jako záměr, uvidíme, zda k tomu opravdu dojde,” uvedl Fiala. Za současné situace je podle něj nutno jednat rozhodně a hájit české národní zájmy a důstojnost. Předseda lidovců Bělobrádek při dotazu na vyhoštění napsal, že už se to dávno mělo stát. Šéf TOP 09 Pospíšil řekl, že jeho strana byla od počátku pro radikálnější postup a solidaritu s Británií. „My jsme od počátku navrhovali, aby ČR zvážila vyhoštění ruských diplomatů. Pokud se takto vláda rozhodne, tak bude mít naši podporu,” uvedl. Obává se však, že kabinet se pro vyhoštění nerozhodne. Poslanci STAN ve středu zaslali dopis ministru zahraničí Stropnickému (ANO), ve kterém uvedli, že vyhoštění části ruských diplomatů z ČR je jedinou adekvátní reakcí. „Česká republika je suverénní země, která by se neměla pohybovat jen ve stínu ostatních a čekat na jejich rozhodnutí,” napsali. Tolik tedy naši politici a jejich reakce na oznámení britské vlády, zatím ničím nepodložené.

Je přinejmenším podivné, že britská vláda reaguje tak, jak reaguje a dosud neuvedla jediný důkaz, který by potvrdil její hodnocení, že za použití nervové látky novičok k otravě  agenta Skripala a jeho dcery je s největší pravděpodobností odpovědná ruská vláda. Obdobně se ale vyjádřilo i Rusko, které z výroby „novičoku“, podle našich médií podezřívá USA, Británii, Švédsko a Česko, také bez uvedení důkazů.

Není tomu tolik let, co Británie se stejně jako my a další státy, účastnila útoku na Irák, protože, jak nám sděloval tehdejší prezident Havel, měl Irácký prezident Saddám Husajn nechat vyrábět nejen chemické zbraně hromadného ničení, ale také je i používat, rovněž měl opozici trestat rozpouštěním ve vaně s kyselinou a dalšími podobnými tresty. Všechno toto měla bezpečně zjistit a odhalit Americká tajná služba a jí podobné služby států začleněných v NATO. Podobné zločiny měli i provádět Srbové v bývalé Jugoslávii, Kadáfí v Libyi, Assád v Sýrii a další protivníci. Bohužel po válce se ve většině v těchto zemích nenašlo nic, co by předchozí osočení potvrdilo.

Je obvyklé, jak potvrdí každý student právnické fakulty, že před obviněním a stejně tak před vznesením obžaloby, musí žalující předložit důkazy, které bez pochybností potvrzují žalobcův názor o vině žalovaného, a tvoří logický celek o spáchání zločinu žalovaným. Důkazy musí odpovídat formou i obsahem požadavkům, stanoveným trestním procesním řádem.  Není-li jich, musí se na žalovaného hledět jako na nevinného. Tedy nelze vůbec postupovat tak, jak je tomu v tomto případě. V kostce lze říci, že na základě podezření britské vlády byla svolána schůze států a vlád evropského bloku, kde britská vláda přednesla své hodnocení, a s ním vyslovili souhlas šéfové vlád ostatních zemí, a tím došlo k odsouzení Ruska, respektive jeho vlády. Naprosto se nebral zřetel, že by měl být tento případ předložen soudu spolu s důkazy, který by potom na základě předložených důkazů v celé věci rozhodnul.

To se však nestalo. Britská premiérka, paní Mayová se rozhodla provést všechny procesní úkony sama, a ještě před jejich provedením vynesla rozsudek, který ostatní s klidem přijali, vyjma několika málo politiků. Není to sice nic nového pod sluncem, ale ve státech považujících se za demokratické, je nutné považovat tento postup minimálně za problematický a dělat co nejrychleji vše k jeho nápravě. Státy musí dodržovat zákony, které si sami daly, a také je samy přijaly. V případě, že tomu tak není a nebude, mají tyto státy demokracii a právní řad jen za dobře zasunutou vzpomínku.

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad