7. května si připomínáme 100. výročí potopení zaoceánského parníku Lusitania. Incidentu, který otočil veřejné mínění v USA a prostřednictvím využití ve službách válečnické propagandy umožnil vstup USA do první světové války. Není žádným velkým tajemstvím, že se jednalo o cynický kalkul s ekonomickým a geostrategickým pozadím, záminku pro vstup do probíhajícího ozbrojeného konfliktu gigantických rozměrů, na němž jisté kruhy velmi vydělaly a z něhož USA vyšly jako světová mocnost číslo jedna.

Z historie se můžeme poučit pouze v případě, pokud před ní nezavíráme oči. Podobných záminek pro rozpoutání válečného běsnění nalezneme celou řadu. V současné době jsme svědky snah o rozpoutání nového globálního konfliktu, který se nemůže nedotknout i našich domovů. Pro zabíjení nás a našich sousedů jsou zbraně již vyrobeny a nyní netrpělivě čekají na svého kupce. Na záminku se stále čeká, některé inscenace prozatím před „publikem“ dostatečně neuspěly.

NATO chce ospravedlnit další řež

Je více než zřejmé, že se Spojené státy pod pláštíkem NATO připravují na konflikt s Ruskou federací. Severoatlantická aliance, která byla založena v roce 1949, se namísto rozpuštění (tak, jako se stalo s Varšavskou smlouvou) či transformace po skončení studené války rozrostla o dalších 12 vazalů, z nichž většina leží ve východní Evropě, někteří přímo na hranici s Ruskem. Ukrajinská krize byla evidentně stimulována, využita a důkladně dezinterpretována právě pro tento účel. Rusko je prostřednictvím médií západního světa a celé řady přisluhovačů stavěno do role agresora a každým dnem čeká, až se v jeho vodách objeví další Lusitania, kterou bude nějaký U-boot pod falešnou vlajkou torpedovat. V tom mají matadoři válečných konfliktů posledních staletí praxi.

Váleční plánovači jsou v manipulacích zdatní - podobně jako ve školních škamnách vždy největší sígři uměli zakřičet „on si začal“. Strategie k rozpoutání válek zůstaly dodnes navzdory převratným společenským a technologickým změnám stejné. Hledání „casus belli“ je při troše snahy a trpělivosti vždy úspěšné a dává do rukou agresorovi „licenci“ na libovolně rozsáhlé použití síly. Pověst o tragické události je zapotřebí rozšířit mezi prostý lid, opentlit dalšími dramatickými příběhy, vytvořit legendu a protlačit ji do myslí občanů. Nejužitečnějším nástrojem pro tyto operace jsou korporátní média. Právě proto je tak důležité připomenout si kauzu Lusitania.

Cynické jednání mocností a finančníků

V úvodních fázích první světové války války si Anglie a Francie masivně půjčovaly od amerických finančníků. Za obchodního zástupce pro dluhopisy byl ustanoven Rotschildy kontrolovaný podnik JPMorgan Chase & Co. John P. Morgan ml. byl navíc dosazen do nesmírně lukrativní role nákupního agenta pro válečný materiál. K tomu všemu ještě jeho podnik vlastnil řadu zbrojních firem zásobujících západní frontu v Evropě. Morgan se tak stal nejvíce vydělávající firmou na světě.