Taky mám někoho raději a soukromě herce dokonce kastuji na sympaťáky a „monstra“; a sami nejspíš nepopřete, že vás některý komediant uchopil za pačesy a zaujal už jen tím, že se narodil na šťastné planetě, takže je sympatický a zamlouvá se takřka každému (Brad Pitt), zatímco jiný herec to štísko nemá, ale pokouší se aspoň co nejvýkonněji zpeněžit právě ono monstrum, které divákům připomíná (Donald Sutherland).

Máme, pravda, i oblast mezi podobnými extrémy, na jejíchž prériích se jednoduše neshodneme... Tak třeba Otto Šimánek, který jako první hrál pana Tau, býval nejen u batolat v kolonce sympaťák; nicméně jsem potkal i natolik podezíravé rodiče, že úplně vážně řešíli, zda i „tenhle Tau“ vlastně skrytě není monstrum.

Něco podobného zažil už strýček Jedlička, avšak ani on, ani Otto Šimánek podle mého názoru pražádnými netvory nejsou. A jasně! Jste-li teprve dítě, samozřejmě nemáte nikam chodit s cizími pány s buřinkou, to je jasné, avšak Tau, jak si ho vysnil Ota Hofman, je hrdina jednoznačně kladný a pouze skunkovi může připomínat například Normana Batese z Psycha. A kdepak! Otto Šimánek v žádném případě nebyl Anthony Perkins, alebrž sympaťák; i kdyby svébytný. A skvělý mim. S Tauem jej přitom potkalo obrovské štěstí.

Mezi dobráky ale samo sebou žádná jednička nikdy nebyl, ta místa už přece okupují jiní mazlíčci lidu: anebo snad znáte kohokoli, kdo by neměl rád Roberta De Niro? Já ne. A vidíte, přesto „začínal“ jako psychotický Taxikář. A když hraje Al Capona (v Nesmiřitelných) či psychopata v Mysu hrůzy, tak z něj - navzdory charismatu – čiší strach.

Anebo Christopher Walken. Ten sice nemá kredit Nirových výšin, ale minimálně dámy jej povětšinou rády mají. I sám ho uznávám, avšak automaticky řadím do kolonky monstrum. Viděl jsem ho totiž v Mrtvé zóně (podle bestselleru Stephena Kinga) a jistě, krásně létá v hudebním klipu (ZDE), jenže bych se ho bál. A stačí mi, když si vybavím, jak prázdní zásobník do onoho chlapa, jehož představuje Dennis Hopper (ZDE).

A Dennnis Hopper sám (který zde chlípně pozoruje Jodie Foster: ZDE)?

I on je souběžně sympaťák (a ženy říkaly, že prý „nevymazlený“) i kreatura. Jak uzná každý, kdo někdy viděl Nebezpečnou rychlost, anebo aspoň vraždu na jejím začátku.

A pod vrstvou charismatu nosí podobnou kostru jako Walken i Richard Chamberlain, avšak ten si dal zatroleně pozor, aby neuhnul, a umře jako stoprocentní klaďas. Přeji ti to, Dicku! A snad jste viděli Ptáky v trní, Tři mušketýry či Monte Christa; ale třeba ani nevíte, že mistrně zahrál už prvního (a jen televizního) agenta Jasona Bourna.

Mezi sympaťáky pak soukromě řadím i Al Pacina (kterému jako by šlo odpustit pomalu i vraždu), ale nikdo samo sebou nemá na „Bebela“, jehož citlivá duše schopná i ronit slzy zůstala ve filmech dostatečně skryta. Belmondo je typický skopec, a pokud jej někdo přece nesnáší, podle mého názoru nebude s takým odpůrcem asi vše v pořádku.

To zmiňovaný už Anthony Perkins stvořil sám ze sebe typické monstrum a série filmů Psycho, jejíž část dokonce osobně režíroval, magnetizuje taky z toho důvodu, nakolik je očividné, jak ani herec - představující Normana Batese - nejspíš nebude v reálu tak docela normální. A ne, tím nechci Perkinse shazovat, nicméně pro - ne zas tak dobrého - spisovatele Roberta Blocha, který Psycho sepsal, bylo setkání s ním a s režírujícím jej Alfredem Hitchcockem terno, které mu posunulo život a kariéru.

A sir Anthony Hopkins? Série filmů o Hannibalu Lecterovi popohnala sice zase jeho kariéru, ale jako by se za to kál, takže těžko zapomenete na tváře všech následujících sympaťáků; a vždyť posléze sehrál i toho Hitchcocka, ba i tvůrce Narnie, profesora Lewise. Ale už v Bounty, a tedy ještě před Mlčením jehňátek, zosobnil historickou postavu kapitána Bligha, soupeřícího s mladým důstojníkem Christianem Fletcherem, zosobněným v tomhle zdařilém filmu Melem Gibsonem. A Bligh mi tu připadá velice sympatický, ač (a právě proto, že) ho jde dobře chápat i jako latentního gaye, který vlastně byl do „svého vzbouřence“ malinko zamilován.

Z českých herců byl podle mého skromného názoru ryzím sympaťákem nedávno zesnulý Ladislav Mrkvička. Právě jeho jsem si zamiloval v zapomenuté adaptaci Běhounkova románu Robinsoni z „Kronborgu“, kde ztvárnil velice zajímavou a ambivalentní figuru Morrisona. Nesporná Mrkvičkova sympatičnost navíc už navždy vytváří prazvláštní paradox seriálu Třicet případů majora Zemana, kde hraje Mrkvička policajta, který v osmašedesátém zklamal, i byl po Zemanově boku nahrazen Emilem Horváthem mladším, jenž je v seriálu hlavně proto, že jsme spolu se Slovenskem kdysi tvořili federaci, k čemuž bylo na místě přihlížet.

Mrkvička bezvadně hrál i ve svém posledním filmu Staříci, ale radši ještě k monstrům. A co je charakteristické, i když zvláštní? To, že monstra upíří bývají stále častěji představována právě charismatickými sympaťáky, jimiž nejen podle mě jsou Christopher Lee, Gary Oldman, Frank Langella i legendární Béla Lugosi. Hm, ale má to i hranice. A skutečný a pravý a nefalšovaný sympaťák Belmondo vám upíra proto hrát nebude, i kdybyste ho krájeli.

I kdyby to mělo být pouze v unylém Stmívání; a to samé platí pro osobnosti, jakými byly či jsou Steve McQueen, James Stewart, Robert Mitchum, Spencer Tracy, Gene Hackman, Harold Lloyd, Jackie Chan, Vlastimil Hašek, Cate Blanchett, Anny Ondráková, Vlasta Burian, Harrison Ford anebo Clint Eastwood. Či a samozřejmě Lex Barker i Pierre Brice, kteří se snad nabíjeli navzájem, jakož i Laurel a Hardy anebo Bud Spencer a Terence Hill.

A další skutečná monstra, na která jsem zapomněl? Samo sebou Klaus Kinski (který se taky mihl v oné sérii o Vinnetouovi) a snad nejdokonaleji si to už jednou provždy zavařil slavný Robert Englund alias „Noční můra z Elm Street“. A když se tudíž pokusili o remake první části téhle šokující hororové série, selhal. Monstrózní Freddy z Jilmové ulice už totiž vždycky bude jen jeden (ZDE)...

Ale dělení na monstra a dobráky je samozřejmě ohlupující a zjednodušující a možná je proto nejvyšší čas, udělat s ním šup a šplouchy přes brlení. Co víc, herci nejsou až takovými génii, aby je bylo místné neustále adorovat rozvětvenými souvětími, jako to předvádím. Proč, proboha? Stačí přece i pár slov.

A proč si ta slůvka - aspoň ve snu – rovnou nepředstavit? I říkejme (dejme tomu) jména herců nějaké slavné filmové kritičce. A hle: sedíte s ní v kavárně u multikina a ona žmoulá cigaretovou špičku z první republiky, přičemž otráveně reaguje a stále pokukuje po hodinkách. A vy? Vy jen:  Peter Falk. A ona: „S tím jediným okem a Columbem měl jako neherec rozhodně štěstí.“

A vy: Ronald Reagan. A kritička Anna: „Na herce s takovými rameny zbytečně chytrý.“

A David Niven? „Malinko zženštilý. Určitě však to byl sympatický gentleman, ve kterém jeho skutečný kamarád, a totiž spisovatel Ian Fleming, sice už napořád viděl Jamese Bonda, ale naštěstí tu roli přihráli Seanu Connerymu.“

A Leslie Nielsen? „Seriózně vypadající, šarmantní muž s duší kluka, který udělá cokoli, a přesto přitom vždycky zachová poker face. A tím bodoval.“

A Charles Bronson? „Asociální neherec s pistolí, který by se snad neshodl ani s pánem Bohem.“

Tom Cruise? „Tak trochu záhadný chlapec, který se postupně snad i naučil hrát.“

Harrison Ford? „Prostě jen dítě Stevena Spielberga.“

Robert Vaughn? „Statečný zbabělec. A jeden ze sedmy, který onu sedmu poslední přežil, přičemž bych si tipla, že zrovna on musel velmi často odbývat homosexuály.“

Jim Varney? „Kdo to, propána, vůbec byl? Aha, ten z těch dětských komedií, co tak brzy umřel. Hm. Prostě držka; ale zasloužila by si retro-přehlídku svých šílených filmů.“

A Felix Holzmann? „Někdejší příslušník wehrmachtu. Později génius timingu, na kterého film zapomněl i proto, že on sám chtěl mít klid.“

Jiří Hrzán? „Roztomilej hajzlík.“ - Oldřich Kaiser? „Tak obrovský talent těžko napořád krotit a zvládat.“ Miloš Kopecký? „Nejplodnější příklad hluboké deprese.“ František Kovářík? „To záleží............................. na počasí.“ A Jiří Lábus? „Dítě rádia.“ Josef Laufer? „Nazpíval tu písničku o kapitánovi, to je pravda, ale stejně je to… Náš Pepík.“ A Lubomír Lipský? „George Camel. S nožem v ruce.“ A Kateřina Macháčková? „Navždy sexy. Inteligentní dcera pološíleného režiséra a výtečného herce.“ A Jiří Menzel? „Bez debaty dítko štěstěny. Většinu života.“

A (mnou už zmiňovaný) Ladislav Mrkvička? „Ten? Zahrál by skvěle jak strýčka Váňu, tak Josefa Váňu.“

A Steve McQueen? „Miláčci bohů umírají mladí.“

Spencer Tracy? „O monstrum se pokusil jen jednou, za války. Jako jeden z mála (a tím dalším se později měl stát David Hemmings) se totiž Tracy pokusil v jednom jediném filmu hrát jak doktora Jekylla, tak i pana Hyda. Ale kritika jeho pokus odepsala, protože byl na roli pana Hyda přílišným sympaťákem.“

Miloš Nesvadba? „Malíř z televize.“

A Tereza Pergnerová? „Čágo belo! Dcera spisovatele a textaře Eduarda Pergnera, mj. autora songu Mám rád. Ještě nejspíš neřekla poslední slovo, šílenci!“

Marie Rosůlková? „Měla hrát Elišku Junkovou; proč jen to nikoho nenapadlo?“

Jaroslav Štercl? „Spolu s Náhlovským důkaz, že i nadehrávání může fungovat.“

Oldřich Velen? „Velký herec malých rolí, který v nich měl božský systém. Miloval víno a stál opravdu za hodně.“

Sagvan Tofi? „Sympatický Arab, ve kterém je víc, než se kdy zdálo, ale i než ze sebe kdy vydal.“

Lucie Vondráčková? „Někomu sympatická nezpěvačka, která hraje herečku.“

Jitka Molavcová? „Sympatická zpěvačka, která také hraje herečku.“

A Pavel Vondruška? „Dirigent a klavírista, který herce hrál opravdu dobře, ale velká role ho přesto minula.“

Jiří Wimmer? „Génius, ale minimálně s jedním problémem.“

A zmiňovaný už Otto Šimánek? „Opravdu snad trochu český Anthony Perkins, kterému však děti uvěřily.“

A Robert De Niro? „Král.“ A Peter Sellers? „Dokonalý pan Nikdo.“