Proč má problém nejen Evropa, ale také Řím? Protože se Řím za celých 1400 let nepoučil. Za dlouhých 1400 let, kdy islám vedl stovky válek, ve kterých bylo zmasakrováno 60 milionů křesťanů, si Římská Kurie nedala ani tolik práce, aby prostudovala úspěšné schéma, podle kterého postupoval Mohammed již v Mekce. Tam jeho 150 stoupenců, které dokázal získat během 13 let kázání islámu, začalo provokovat původní obyvatelstvo a urážet jeho bohy. Co se stalo? To, co se v takových případech stává vždy. Provokatér je potřen a následně obnoven pořádek. Tehdy Mohammed udělal geniální tah. Jeho stoupenci začali křičet, že jsou napadáni místní většinou a že se jim jako menšině děje křivda. Údajně utiskovanému Mohammedovi a jeho stoupencům přišli na pomoc křesťané.

Když se obhájím, třeba bezskrupulózní lží a následně získám mocenskou převahu, začnou se ke mně hrnout noví stoupenci. Další část úspěšného schéma, podle kterého Mohammed postupoval, je již každému jasná. Se svými novými početnými stoupenci Mohamed rozpoutal válku. V průběhu posledních 9 let života vedl Mohammed v průměru každých 6 týdnů své stoupence do bitvy. Náboženství hlásané Mohammedem nefungovalo, zato politika džihádu fungovala skvěle. Loupeží lze získat bohatství mnohem rychleji než usilovnou prací. Nucenou konverzí lze získat daleko více stoupenců, než kázáním a přesvědčováním.

První fáze džihádu je migrace. V takové chvíli jsou stoupenci islámu v menšině. Islám se v této fázi představuje jako mírumilovný. Tady mají státní i církevní instituce ještě na výběr, jak se zachovají.

Politika Berlína a Bruselu je známá, proto se soustředím na reakce nejvyššího katolického hodnostáře v Římě, tj. na jeho projevy v souvislosti s islámskou migrací: