Proč má problém nejen Evropa, ale také Řím? Protože se Řím za celých 1400 let nepoučil. Za dlouhých 1400 let, kdy islám vedl stovky válek, ve kterých bylo zmasakrováno 60 milionů křesťanů, si Římská Kurie nedala ani tolik práce, aby prostudovala úspěšné schéma, podle kterého postupoval Mohammed již v Mekce. Tam jeho 150 stoupenců, které dokázal získat během 13 let kázání islámu, začalo provokovat původní obyvatelstvo a urážet jeho bohy. Co se stalo? To, co se v takových případech stává vždy. Provokatér je potřen a následně obnoven pořádek. Tehdy Mohammed udělal geniální tah. Jeho stoupenci začali křičet, že jsou napadáni místní většinou a že se jim jako menšině děje křivda. Údajně utiskovanému Mohammedovi a jeho stoupencům přišli na pomoc křesťané.

Když se obhájím, třeba bezskrupulózní lží a následně získám mocenskou převahu, začnou se ke mně hrnout noví stoupenci. Další část úspěšného schéma, podle kterého Mohammed postupoval, je již každému jasná. Se svými novými početnými stoupenci Mohamed rozpoutal válku. V průběhu posledních 9 let života vedl Mohammed v průměru každých 6 týdnů své stoupence do bitvy. Náboženství hlásané Mohammedem nefungovalo, zato politika džihádu fungovala skvěle. Loupeží lze získat bohatství mnohem rychleji než usilovnou prací. Nucenou konverzí lze získat daleko více stoupenců, než kázáním a přesvědčováním.

První fáze džihádu je migrace. V takové chvíli jsou stoupenci islámu v menšině. Islám se v této fázi představuje jako mírumilovný. Tady mají státní i církevní instituce ještě na výběr, jak se zachovají.

Politika Berlína a Bruselu je známá, proto se soustředím na reakce nejvyššího katolického hodnostáře v Římě, tj. na jeho projevy v souvislosti s islámskou migrací:

1/ Tradiční mši na velikonoční Zelený čtvrtek, jejíž součástí je obřad mytí nohou, odslouží papež František letos v uprchlickém centru v Římě. Informovala o tom dnes agentura ANSA. Papež chce tímto gestem upozornit na strasti běženců. Pomoc uprchlíkům je jednou z priorit Františkova pontifikátu.

2/ „Dnes můžeme mluvit o arabské invazi. To je sociální skutečnost, ... Kolik invazí už Evropa v dějinách viděla. Ale vždy znovu a znovu to zvládla, překonala to a nakonec se obohatila kulturní výměnou," zdůraznil hned papež v této souvislosti. Deník citoval slova, která 79letý nejvyšší představitel katolické církve pronesl před členy francouzského hnutí Poissons Roses při setkání, které se uskutečnilo už v úterý.

Nejvyššího představitele katolické církve, Jeho Svatost papeže Františka mi nepřísluší kritizovat. Proto jen uvedu výrok jiného katolického kněze:

Katolický kněz Evermod Jan Sládek řekl, cituji: Katolická morálka jasně definuje skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, šatit nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, osvobozovat (nespravedlivě) vězněné a pochovávat mrtvé. Ale také zdůrazňuje, že dobročinností nesmím ohrozit ty, za které nesu přímou odpovědnost. Například vy nemůžete hostit pocestné a vlastní děti i s manželkou vystrčit na mráz se slovy: „Běžte mrznout, já jdu páchat milosrdenství.“

Ještě si na závěr dovolím ocitovat jednoho vysokého katolického hodnostáře: Jeho Eminence Dominik Duka řekl, že je třeba: „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Konec citátu. Konstatuji: žádné učení domácího jazyka, začleňování do společnosti. Žádná podpora první fáze džihádu.

Příklady táhnou. Nemusíme daleko do historie. Nabídnu ke zvážení migraci, která se udála až po II. světové válce. Libanon byl před válkou křesťanský. Po válce arabských států s Izraelem (1948 – 49), Libanonci přijali ze soucitu Palestince. Dne již muslimové tvoří přes 60 % obyvatelstva. Libanon se během několika málo desetiletí proměnil z kvetoucí křesťanské enklávy na blízkém východě, kam jezdili za zábavou a rekreací početné zástupy turistů, v rozvrácenou zemi kde zuří více či méně intenzivní občanská válka.

Katolická morálka nás tedy vybízí k milosrdenství, ale podmiňuje ho užíváním zdravého rozumu, tedy po nás žádá, abychom zachovali i v dobročinnosti zdravou míru… Nikdo nás přece nemůže nutit k chování ne nepodobnému šílenství.

Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.