„S našimi partnery a spojenci, včetně Ukrajiny, pracujeme na mírovém plánu,“ řekl italský ministr zahraničních věcí Luigi di Maio a představil „čtyřbodový mírový plán“ řešení války na Ukrajině. Prvním bodem plánu je okamžité příměří a demilitarizace frontových linií. Druhým bodem je návrh neutrálního statutu Ukrajiny, který by byl předmětem jednání mezinárodní mírové konference a byl by garantován skupinou (zatím neidentifikovaných) států. Třetím bodem je bilaterální dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem s cílem vyjasnit budoucnost Krymu a Donbasu, kulturních a jazykových práv v těchto oblastech, garanci volného pohybu osob, zboží a kapitálu (Donbas má zůstat součástí Ukrajiny). Čtvrtým bodem mírového návrhu má být multilaterální dohoda mezi EU a Ruskem, stažení ruských ozbrojených sil z Ukrajiny a zrušení protiruských sankcí. Tento plán při svém vystoupení v ukrajinském parlamentu ale označil polský prezident Andrzej Duda za „znepokojivé hlasy“, čímž nejenže návrh mírového plánu fakticky okamžitě torpédoval, ale potvrdil pokračování polské politiky síly směrem na východ. Tolik potřebný „na východní frontě klid“ se proto zřejmě zatím konat nebude. My bychom polský postoj sdílet neměli. V době, kdy se v EU už vážně mluví o hrozbě zavedení přídělového systému na plyn a ropu jako důsledku embarga ruských surovin, je v našem zájmu hledání cest k míru, ne k další akceleraci války.

Ve stínu války na Ukrajině a s ní spojeného narůstání hospodářských problémů EU proběhla návštěva amerického prezidenta Bidena v Asii. Stojí za to všimnout si dvou velmi vážných Bidenových výroků. V Jižní Koreji explicitně uvedl, že se USA nebudou zdráhat použít vůči severokorejské hrozbě nukleární zbraně, v Tokiu jednoznačně pohrozil Číně použitím síly, pokud by se pokusila o invazi na Tchaj-wan. Dva nesmírně silné – a neočekávané - výroky amerického prezidenta svědčí o tom, že centrem amerických zájmů je indo-pacifický prostor a skutečným americkým problémem je Čína, ne východní Evropa, Ukrajina a Rusko. To je vážný vzkaz Američanů Evropanům: řešení ukrajinského problému je na vás. A takto bychom to měli i brát.

Ministryně obrany Jana Černochová se před pár dny v jednom ze svých mediálních vystoupení přihlásila ke své životní zálibě. Prohlásila, že „někdo si pořizuje kabelky, já si kupuji zbraně“. Rozhovor doplnila fotografiemi ze střelnic, na kterých cvičí s pistolemi a samopaly, čímž si podle svých slov „vyčistí hlavu“. Chce-li se někdo věnovat střelbě jako zábavě a formě relaxace (je střílení relaxací?), dá se málo co namítat. Jen mě napadá, zda právě žena, která si pobytem na střelnici „čistí hlavu“, má být, ausgerechnet, i ministryní obrany.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause