Výjimečnou disciplínou byl vždy hlavní projev předsedy strany. Václav Klaus naučil svoji politickou stranu, že takový projev má nejen reflektovat uplynulé období od minulého kongresu, vsazovat politické události do kontextu společenského a politického vývoje a v tomto rámci vysvětlit postoje ODS, nejen skládat účty, ale především navrhnout směr, kterým má strana v následujícím obdobím jít. Klausovy projevy byly analytické, objektivní, zábavné. Uměl pochválit, uměl být uměřeně kritický, ale uměl především nadchnout. Jeho projevy byly vždy vizemi politicky realistickými a optimistickými. Jeho nástupci, Topolánek a Nečas se – v rámci svých politických i intelektuálních výbav – snažili od Klausova modelu příliš neodchýlit.

To s Fialou je to jiné. A v Ostravě to znovu potvrdil. Fiala není rétor se schopností strhnout davy, je nepřesvědčivý, nudný, pedagogicky upjatý a odtažitý. Fiala je možná homo politicus, ale nezáživně akademický a politologický. Po několika minutách jeho vystoupení člověk pochopí, že poslouchat jej je ztrátou času, že nic objevného neuslyší. Snad pár frází o volném trhu, o malém státu – prostě to, co asi ještě část členské základny a zbytků voličů chtějí od ODS slyšet. Věřit to však Fialovi, zejména po zkušenostech s jeho vládnutím, opravdu nejde.

I vystoupení místopředsedů se v dávných dobách ODS očekávala s jistým napětím. Lze si o mnohých myslet své, politické nuly to ovšem nebyly nikdy. Od Mirků Macků, přes Pavly Bémy až po (v mnohém sporné) Ivany Langery to byli lidé, kteří měli co říci ODS i české společnosti, měli promyšlenou politickou i odbornou agendu, jejich vystoupení byla rétoricky připravená, promyšlená a obsažná. Kdo viděl víkendová vystoupení místopředsedů Stanjury, Kupky nebo Baxy (o nové místopředsedkyni Decroix ucházející se „pirátsky“ o mandát v roztrhané džínové vestičce a baseballové čepici nemluvme raději vůbec), musí jen nevěřícně vrtět hlavou, kam až to ODS pod vedením Fialy dopracovala.

Ovšem zastavme se ještě na chvíli u voleb místopředsedů strany. Přestože se ODS neustále vysmívá Babišovu ANO, že je výhradně „PR hnutím“, sama si počíná stejně. Ve volbách místopředsedů již v ODS dlouho nejde o konkurenční souboj, nejde o vygenerování kvality. Vše je vymyšleno a provedeno ve stylu „vše pro PR“. Jde o vnější efekt: my se nehádáme, jsme jednotní, nerozborně a neochvějně stojíme za svým předsedou. Kandiduje přesně tolik lidí, kolik je místopředsednických míst. A členská základna? Mlčí. Jednak zřejmě proto, že je strnule apatická, a proto neochotná se zoufalým stavem něco udělat, jednak proto, že ve skutečnosti kdysi silná, svébytná a sebevědomá členská základna již asi neexistuje.