Tento verdikt Nejvyššího správního soudu by rozhodně neměl upadnout v zapomnění. 

Opatření ministerstva zdravotnictví, které při vstupu do provozoven služeb a za kulturou favorizovalo osoby s prodělanou nemocí před těmi, kterým byly laboratorně naměřeny protilátky, označil za nezákonné.

Podle ministerstva přítomnost protilátek bez potvrzeného prodělání nemoci nelze stavět na úroveň laboratorně potvrzeného prodělání choroby. To je ale naprostý nesmysl a jsem rád, že to soud uznal.

O co větší výhody by měli mít lidé, kteří nemoc skutečně prodělali a protilátky již třeba vůbec nemají, oproti těm, kteří nemoc zvládli doma, aniž by zatěžovali doktora, případně o ní ani nevěděli, nicméně protilátky mají?

To, že má někdo nemoc za sebou, přece vůbec neznamená, že zákonitě musí mít také protilátky. A naopak to, že někdo nemocí prošel bezpříznakově, neznamená, že protilátky nemá.

Není možné takto selektovat populaci, navíc na základě naprosto nelogických a špatných argumentů. Nejde o málo. Uměle favorizované skupiny osob mají daleko větší svobodu a možnosti se zapojit do běžného života, než je tomu u zbytku populace.