Po medializaci odposlechů jedné z mafií, které ovládají tento stát, nastávají diskuse o míře legálnosti lobingu.

Lobing má mnoho forem, ale podstata všech je stejná. Získání výhod skupin či jednotlivců na úkor veřejnosti.

Ovlivňování tvorby zákonů nebo rámcové struktury rozpočtů je považováno za legální. Ovlivňování výběru dodavatele státní zakázky už je hodnoceno jako korupce. V případě legálního lobingu však vznikají občanům mnohem větší škody, než u předražených zakázek. Korporace si prosazují zákony, které upevňují jejich monopoly a deformují trh (ACTA je také výsledkem lobingu).

Každé podnikání, tedy i lobing má své náklady a výnosy. Nákladem lobistů jsou otevřené a skryté platby politikům a politickým stranám. Často na sebe přenášejí náklady na reklamu politických stran, které potom oficiálně nakupují reklamu s výraznou slevou). Výnosem jsou větší zisky plynoucí z monopolního postavení, z ovlivnění trhu nebo předražených zakázek.

Úspěch ve volbách je dnes určován především objemem prostředků investovaných do volební kampaně. Důležitá je také role reklamní agentury. Politické názory jsou používány pouze jako emotivní forma marketingu. Napojení politických stran na bohaté lobisty je proto pro volební úspěch rozhodující. Do klíčových pozic, jsou proto zcela přirozeně obsazování lidé, kteří umožní lobistům realizovat výnosy.

Rozdělení potenciálu k rozkradení je rozhodujícím prvkem stability každé české vlády. Pravicové, či levicové zabarvení politických stran nemá na řízení státu téměř žádný vliv. Rozhodující parametry daní a sociálna jsou nepřímo, ale limitně určovány globálními ekonomickými podmínkami.

Pokud lidé ve volbách hlasují pro strany, které se prezentují kampaněmi za desítky a stovky milionů, nemohou se divit, že nám vládnou lobisti.