Obavy odstartoval úterní zápis z posledního zasedání Fedu, ze kterého vyplynulo, že v Americe rozhodně není na spadnutí třetí kolo kvantitativního uvolňování měnové politiky (QE 3). Včera na jestřábí notu přeladil i šéf ECB Mario Draghi, který ve svých komentářích kladl velký důraz na inflační rizika a nepřímo tím vyloučil další přilívání peněz do finančního systému evropských periferií (LTRO). Jednoznačná orientace ECB na inflaci (a upozadění obav o růst) investory zaskočila. Atmosféra navíc zhoustla po ne příliš povedené aukci 3-8letých španělských dluhopisů, po které španělské výnosy na dlouhém konci křivky vyskočily na nejvyšší úrovně od ledna.

Jsou obavy na místě a je vůbec na místě konec éry levných peněz? Odpověď je zdá se různá pro Ameriku a pro eurozónu. Poslední čísla z USA potvrzují oživení a vylepšování situace na trhu práce. Jemná změna v rétorice Fedu a rezignace na QE 3 se tak v tuto chvíli zdají být zcela na místě.
 Na druhé straně poslední čísla z eurozóny od podnikatelských nálad po nové zakázky v průmyslu spíše ukazují na riziko pokračující recese. Vytahovat v tuto chvíli jako hlavní riziko nedodržení 2%ního inflačního cíle se zdá být nerozumné.
 
Zvláště periferní finanční systémy potřebují v tuto chvíli záruku dlouhodobě otevřených měnových kohoutů, jinak zůstanou i krátkodobé provozní úvěry pro podniky v Portugalsku nebo v Řecku prakticky nedostupné. K dlouhodobému narovnání konkurenceschopnosti periferií je také zapotřebí vnitřní devalvace - pomalejší růst cen a mezd ve srovnání s Německem. Pokud se ale Němci a ECB nesmíří s vyšší než 2%ní německou inflací, budou periferie eurozóny tlačeny do velice bolestivého deflačního kolotoče, který nemusí být dlouhodobě politicky únosný.
 
V tuto chvíli není sice na místě, aby ECB zvažovala další kolo LTRO. Minimálně rétorika by se ale mohla víc než na rizika inflace soustředit na růst a záruky dlouhodobě uvolněných měnových podmínek...

Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny