Proto se občas dívám na mapu projektu EU z roku 1920. V něm se s Prahou jako kantonem nepočítalo. Budu si i nadále klást otázku, zda tehdejší projektanti Evropy věděli více než dnešní, když nepočítali s Prahou, a zda by nebylo opravdu lepší pro klid a kvalitu života v české kotlině, kdyby Praha byla přinucena k pokornému chování. Tím jsem se dostal chtěně nechtěně k jednomu z mnoha očekávaných dilemat roku 2020 a hlavní myšlence následujícího příspěvku ve třech částech.

Dilema prezidenta Zemana

Formulování a hodnocení komentáře MZV RF týkající se podepsání novely zákona o státních svátcích, zřizující Den památky obětí invaze roku 1968 a následné okupace (21. srpna), které zveřejnil prezident Zeman - Je to, samozřejmě, absolutní drzost… a teď přemýšlím o tom tam buď vůbec nejet, anebo, což asi udělám spíše, tam jet a říci Rusům: Co kdybyste obrátili list a přestali si toto výročí připomínat, indikuje, že emoce vyhrály nad rozumem a kontextem výzev, před kterými stojí téměř všechny evropské a světové instituce založené USA po ukončení první a druhé světové války a všichni prezidenti Evropy, USA, RF, včetně ČLR. Předpokládám, že panu prezidentovi nebude odebráno pozvání, které doporučuje řada významných osobností RF, a že pojede v květnu 2020 do Moskvy.

Předpokládám také, že bude-li v Moskvě, protokol mu dovolí říkat to, co se mu zachce, a také to zveřejní, i když účast na oslavách vítězství Rudé armády nad fašismem by nikdy neměla být nikým hodnocena jinak, než jako čest, doprovázená pokorou a mlčením. Je očividné, že přítomnost prezidenta s omluvou nebo bez omluvy, nebo jeho nepřítomnost na oslavách nic nezmění na důležitém trendu. Ten charakterizuje všeobecné zhoršení vztahu ČR s mnohými státy světa a nejenom s RF, transformace a transfer tradiční diplomacie do ulic městských čtvrtí se samosprávou a zmenšující se politická váha pana prezidenta Zemana v zahraničí.

Co významného se událo v poslední době ve vztahu k RF

Není pochyb, že i pro současnou sekulární RF a její vedení druhá světová válka a oslavy vítězství nad fašismem, podotýkám nad fašismem, ne nad německým národem, představuje svatou věc. Kdo si to neuvědomuje nebo nechce uvědomit, ale chce mít jasno o co se jedná, udělá dobře, když si poslechne a zamyslí se nad výroky prezidenta Putina během posledního zasedání kolegia MO RF a dá je do kontextu s částečným otevřením státních archivů RF a formulací odpovědi a vysvětlení velvyslance RF v Polsku Sergeje Andrejeva řediteli východního oddělení MZV Polska: Nikomu nedovolíme, aby nám dělali kázání. Máme co říci, a to i co se týče tématu historické politiky.

V kontextu oslav vítězství Rudé armády nad fašismem je proto nutné hodnotit také hlavní události doby mezi koncem první a začátkem druhé světové války a události doby po rozpadu SSSR a přibližujícími se oslavami 75 let vítězství ve Velké vlastenecké válce.

K hlavním událostem doby 1919 – 1941 patří odmítnutí členství USA v Lize národů, krach Versailleské mírové smlouvy (1919), založení nacistické strany v témže roce a ovládnutí strany Hitlerem s pomocí finanční oligarchie a tajných služeb již v roce 1921. Podepsaní změn aktu o založení FED (z roku 1913) v únoru 1927, hra s úrokovou sazbou během výměny vládce Bílého domu (Warren Gamaliel Harding, 1921-1923, jeho nástupcem Calvin Coolidge, 1923-1929). V roce 1920 byla úroková sazba extrémně nízká, v roce 1929 byla vysoká a spolu vyvolala velkou depresi. Založení BIS (Bank of International Settlement) v roce 1930, podle slov Woodrow Wilsona – klíčový kámen světového oligarchického finančního systému, nebylo proto náhodné, podobně jako nebyla náhodná Mnichovská dohoda. Ta, uzavřena jako instrument sloužící v přípravě široké západní protiruské aliance dokresluje obraz historického vztahu Západu k Rusku.

Události doby 1990 – 2019, k nimž patří pomatenost západních elit vedoucí k idealizovanému hodnocení vlastizrady Michaila Gorbačova & Co, amorální zneužití oklamaných, vlastní inteligencí zrazených a Západ idealizujících Rusů, zakotvení RF do západního finančního systému a systematická práce prezidenta Putina na obnově vojsk, abych jmenoval některé z hlavních událostí, umožnily jeho nepozvání na oslavy do Normandie, vznik nedávné rezoluce EP týkající se historického vědomí, reakci Polska na zveřejnění pořadí podepsaných dohod s Německem, dokumentované konání polského ministra zahraničí, zveřejnění příprav operace Unthinkable a v neposlední řadě chování Minářů, Kolářů, Novotných & Co. Následné hodnocení reakce MZV RF na rezoluci EP prezidentem Zemanem je bohužel pouze částí zvětšujícího se kruhu výpadů a provokací RF před oslavami historického dne.

Ke štěstí i neštěstí, nikdo neví dne ani své hodiny a jaké karty má prezident Putin v ruce. Proto bychom se měli řídit obsahem citátu řeckého historika, filozofa a autora historických a moralistických děl Plútarchosa (asi 46 - asi 127): Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék, nejlepší prostředek k zmírnění zármutku . A nezapomínat větu Ayn Rand (1905 – 1982), rusko-americké spisovatelky a filozofky (1905 – 1982):Slova jsou ten nejlepší prostředek odcizení. A rčení: Kdo chce kam, pomožme mu tam.

Protože se jedná s pravděpodobností hraničící s jistotou o vážná, možná i fatální politická pochybení, která se v historii české kotliny opakují, a to většinově ne v její prospěch, doporučuji před hodnocením následků seznámit se s Deníkem spisovatele (1877) F. M. Dostojevského. V něm je přesně popsán nevděk slovanských kmenů, jejich strádání, strach o svobodu a strach z Ruska, ale i prosba o pomoc Ruska v době vážných existenčních problémů, které Slovany neminou. Pomoc nabízí i Benjamin Franklin (1706 – 1790): Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost.

Je na bíle dni, že RF a ČLR v roce bílé kovové krysy (začne 25. ledna 2020), který je podle dlouhé čínské tradice skvělým rokem pro zakládání a rozvíjení vztahů, bude pokračováním přestavby mezinárodních vztahů v neprospěch ČR. Nejenom kvůli obsahu uvedeného citátu z interview PL, ale i proto, že nic nevystraší štěstí víc než pochyby. Nevylučuji také, že otevření státních archivů RF může způsobit mnohým obavy nebo dokonce strach (opět z Ruska, jak jinak), může umlčet na dobu neurčitou nejenom české mladé a starší dědy – vševědy, a může způsobit další zhoršení mezinárodní situace s následky, které dovoluje identifikovat povrchní hodnocení předem zmíněné operace Unthinkable.

Profesionálové vědí, že v každé analýze, kriminalistice, psychoanalýze osobností a jejich konání a řízení komplexních procesů hraje empatie neboli vcítění, to jest porozumění emocím a motivům druhého člověka, důležitou roli. To platí pro prezidenta Zemana, jeho kolegy, a všechny ostatní veřejné mínění formující osobnosti, včetně předsedy Senátu Parlamentu ČR Jaroslava Kuberu. Ten plánuje návštěvu 24 milionového Taiwanu v roce 2020. Protože žádné rozumné království (byť i bývalé, nebo vymyšlené) nechce píchnout do vosího hnízda, a probudit spícího draka, doporučuji všem se zájmem o mír a pohodu v české kotlině studium a reflexi obsahu článků posledních vydání The Economist. Ty mohou pomoci pochopit: Kdo není schopen vcítění se do historie a obětí válek, včetně klíčových momentů druhé světové války a objektivního vývoje ve světě, není schopen správného myšlení. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele