Podobné je to s ignorováním skutečnosti, že to byly USA, které jako první vyrobily a shodily atomové bomby a neinformovaly o svém záměru ani svého válečného spojence SSSR. I dnes neexistuje žádný předpoklad věřit, že USA se nebudou chovat podobně v představitelné budoucnosti. Čas na krájení chleba se jim totiž krátí.

Osud pokrytecké části politických elit je zpečetěn změnou poznávacích funkcí dosaženou potápěním se v moři kognitivního kapitalismu, pomocí tabulky donucování psychologa Alberta Bidermana z roku 1956 a v neposlední řadě ignorováním nebo neznalostí románu britského autora Clive Staples Lewise (1898 - 1963) - Rady zkušeného ďábla z roku 1942.

Hlavní aktéři příběhu (strýc Zmarchrob a synovec Tasemník) mají za úkol svádět lidi a přivádět je do věčného zatracení. Důležité přitom je, aby si lidé toho, co se s nimi děje, vůbec nevšimli. Můj drahý Tasemníku, mám radost, že pacient je tak mladý a má takové zaměstnání, že na vojnu může být odveden, ale také nemusí. Pro nás je důležité, aby žil ve veliké nejistotě – aby měl hlavu plnou vzájemně se vylučujících představ o budoucnosti. Napětí a úzkost jsou nepřekonatelné v tom, jak dovedou zabarikádovat lidský rozum před Nepřítelem.

Na činnost všech ďábelských bytostí dohlíží Hluboká škola, nechybí ani Odbor špionáže či Pekelná policie. Mnoho pekelně dokonalých úřadů dohlíží na to, aby byl uspokojen jejich Otec v Hlubinách. Všichni pracují s nasazením a uctivostí, protože důležitá není snaha, ale výsledky a neuctivé jednání se rovná sebevraždě. Všude je cítit prázdnota a hlad, a to i po nových obyvatelích a jejich duších. Ale je tu i staroznámý problém: Nepřítel.

Bez nepřítele, skutečného nebo uměle vytvořeného bychom neměli možnost poučit se z historie. Neměli bychom Rusko - Tureckou válku (1768-1774), Georgijevskou smlouvu (traktát) z roku 1783 dokumentárně sbližující Rusko a východní Gruzii po prosbě cara Kachetie Heraclia II (1720-1798), ani vstup západní Gruzie do soustavy Ruska v roce 1811. Zmiňuji se o historických událostech spojených s Gruzií, protože dovolují srovnání života v soustavě Ruska, SSSR a v tzv. samostatném demokratickém státě. O vývoji společnosti a bezpečnosti států bývalého SSSR v kontextu dění na Ukrajině, v Arménii, Ázerbájdžánu, o Centrální Asii nemluvě, a působení Turecka, NATO a EU v uvedených státech a regionech nebudu psát. Stačí pozorovat dění a srovnat si ho například s Krymem, součástí soustavy Ruské federace.