Petr Jahn: Jeden den v Senátu – NKÚ, mediální novela a velryby - část 2. | ParlamentniListy.cz

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Ministr kultury ČR Martin Baxa:

Připomenu, že se poplatky neměnily v případě rozhlasového poplatku už 20 let, v případě televizního poplatku 18 let. Navrhujeme jejich zvýšení o částku, kterou označuji za únosnou, tedy 10 Kč v případě rozhlasového poplatku, na výši 55 Kč, a o 15 Kč v případě televizního poplatku, na 150 Kč měsíčně. Toto je bez řádného auditu, zadaného Parlamentem, velmi, ale velmi špatně.

Měníme princip, kterým je to financování postaveno. To znamená, součástí toho návrhu je tzv. indexace výše poplatků. V kumulované inflaci 6 % se zvyšují koncesionářské poplatky rozhodnutím vlády také o 6 %. Toto je bez řádného auditu, zadaného Parlamentem, velmi, ale velmi špatně.

Z důvodu technologického pokroku měníme definici přístroje, navrhujeme proto zahrnout do definice rozhlasového a televizního přijímače i zařízení, která přijímají vysílání prostřednictvím internetu, tak, jak to v současné době odpovídá realitě mediálního trhu, to znamená notebooky, chytré telefony a podobně. Toto je bez řádného auditu, zadaného Parlamentem, velmi, ale velmi špatně.

Při takovémto rozšíření definice přijímače je podle našeho názoru třeba změnit také způsob, kterým se vybírají poplatky od právnických osob. Návrh zákona proto obsahuje systémovou změnu spočívající v povinnosti podnikatelů a právnických osob platit poplatky ve výši určené podle počtu jejich zaměstnanců, přičemž všechny tyto osoby, které mají v pracovním poměru méně než 25 zaměstnanců, budou od poplatků osvobozeny. Jenom pro zajímavost, je to 260 tisíc právnických osob. Avizuji už dopředu, že jsem zaznamenal návrh pana senátora Bednáře na to, aby byla přijata výzva, aby média veřejné služby – televize a rozhlas – informovala ty právnické osoby o tom, že už nemusejí nadále platit, což se bezpochyby, pane senátore, stane. Toto je bez řádného auditu, zadaného Parlamentem, velmi, ale velmi špatně. Ale nejen to. To, že řada lidí poslouchá v práci rádio je fakt. Ale kolik lidí mimo mediální branži, se může jen tak koukat na televizi? Troufnu si říct, že mizivé procento. Tady fakta opět nikoho nezajímala.

Že média veřejné služby jsou důležitou součástí pro zachování stability společnosti, že hrají významnou roli v dobách krizových, že hrají důležitou roli v tom velkém mumraji informací, které zaznívají. To, že dávají hlas menšinám, to chci zdůraznit, dávají hlas menšinám, přičemž slovo menšina je v tomto slova smyslu slovo velmi široké. To znamená, například menšinový sport, kromě těch úplně nejvyšších kategorií sportovních událostí, nemá šanci se dostat na televizní obrazovky jinak než prostřednictvím České televize. Zjednodušeně řečeno, média veřejné služby ze zákona mluví pro všechny a všichni se mohou v médiích veřejné služby najít. Proto to považuji za věc, která je hodnotová. Tedy, to je ukázka naprosté neznalosti prostředí Sportu ČT. Zatímco za vysílací práva velkých sportů ČT platí horentní sumy a často přeplácí sportovní programy komerčních televizí, tak menšinové, malé sporty si prezentaci na obrazovce veřejnoprávní televize musí tvrdě sami zaplatit! Rozhodně to v současné době není žádná veřejnoprávnost, ale tvrdý, klientelismem značně narušený, neveřejnoprávní byznys. Více viz. senátor Martin Bednář (ANO).

Senátorky a senátoři, vy jste byli osloveni dopisem, jehož autorem je advokát Benoit Le Bret (poznámka autora – zdroj CNN Prima News – „upozorňuje na to francouzský právní expert Benoit Le Bret, který mj. v podobném sporu zastupoval nejstarší francouzskou televizi TF1. Podle něho je dokonce možné následné vymáhání vyplacených částek.“ B.Bret byl mimochodem účastníkem neveřejného kulatého stolu s exklusivní účastí ve Sněmovně) Jenom připomenu ke kontextu toho dopisu. Jedná se o právního zástupce jednoho z aktérů českého mediálního trhu, jehož identita není zveřejněna (autor jí samozřejmě zná). Nejedná se tedy o nějaké vystoupení nějakého právnického subjektu vůči tomu zákonu jako takovému. Jedná se prostě o dopis, který píše právní zástupce klienta senátorkám a senátorům, a zpochybňuje v něm nějaké věci. Já tím jenom chci zdůraznit, mně nepřísluší jakýmkoliv způsobem to hodnotit, jenom chci zdůraznit to, že se jedná o nějaký obchodně právní případ, který se teď projevuje tímto způsobem, to znamená, že právní zástupce té advokátní kanceláře, který tam o sobě píše, že je významným advokátem, oslovuje vás v této záležitosti. Na kostrbaté řeči pana ministra je už zdálky patrné, že nám není nalíváno příliš čisté víno, že pane ministře Baxo?

Chci zdůraznit, že ministerstvo, moji experti, ale nejenom ministerstvo kultury, ale i Evropská vysílací unie, je toho názoru, že ty argumenty, které jsou uvedeny v dopise právního zástupce jednoho z českých mediálních aktérů, nejsou relevantní. Říkám to s plnou naléhavostí, my jsme přesvědčeni o tom, že velká mediální novela nepodléhá notifikaci, nenaplňuje ani jeden z těch dvou důležitých znaků, které předurčují to, aby nějaký právní předpis byl notifikován. Nemění se podstata veřejné podpory, jedná se stále o stávající podporu. Tím chci říct, že vytváření takového toho dojmu, že my tady tajně nebo skrytě před Evropskou komisí předkládáme návrh, na který by Evropská komise nasvítila, by neobstál, je nepravdivý. Je nepravdivý. My si stojíme za tím, jak ta legislativa je postavená. Máme právní stanoviska mého ministerstva i Evropské vysílací unie k tomu, že tento návrh je právně správný. Jsem připraven potom v té diskuzi dál argumentovat nebo dále o něm hovořit. Tak to je opravdu zajímavé. Žádný doklad o tom, že by snad mělo ministerstvo kultury nějaké vyrozumění od Evropské komise, NEEXISTUJE! Takže hraje vabank.

Senátor Břetislav Rychlík (senátor zpravodaj – a ano je to ten, který je také finančně napájen z veřejnoprávních zdrojů):

Přispívání k mediální gramotnosti – v době, kdy jsme svědky velké hybridní války, především ze strany Ruska, to považuji za nesmírně důležité. Mimochodem paní gruzínská prezidentka několikrát na tohle téma mluvila a taky řekla, jak neuvěřitelnou ataku zažívají místní veřejnoprávní média. V podstatě likvidaci, takže předpokládám, že vzhledem k tomu, že jsme hlasovali pro usnesení ke Gruzii, že si to mnozí uvědomují v kontextu právě České televize, Českého rozhlasu. Účinnost – návrh předpokládal nabytí účinnosti v měsíci následujícím po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Předpokládá se tedy, že k úpravám dojde od konce května... nebo od května letošního roku. Neprošly návrhy na kontroly České televize a Českého rozhlasu ze strany NKÚ, tak to se v tuto chvíli řeší tím návrhem ústavního zákona. Aha, takže vyřešeno? No, jak víme, nic zdaleka vyřešeno není! Pak, tady mám, jak probíhal legislativní proces. Ze všech těch pozměňovacích návrhů jsem vyjmenoval ty, které prošly. A na závěr chci, prosím pěkně, říct toto: likvidace výkonu veřejnoprávních médií, kterou by přineslo nepřijetí novely zákona, je útokem na sociálně slabší skupiny obyvatel. Pro ně je rozhlas i televize mnohdy jedinou dostupnou kulturou, službou, zábavou, vzděláváním, orientací v komplikované, nepřehledné informační inflaci za směšně nízkou cenu. Sportovní svazy by při nedostatku finančních prostředků přišli o významné zdroje zprávy vysílání. Tohle myslí pan senátor opravdu vážně? Opravdu si myslí, že jím jmenované skupiny jsou dnes a denně přilepeny k obrazovkám České televize? Ty totiž sledují především jejich oblíbené pořady komerčních televizí, které mají ZADARMO, víte? Naopak senátor Rychlík a další veřejnoprávní militanti jako Smoljak nebo poslanec Lacina, svým přístupem tyto „sociálně slabší skupiny obyvatel“ hodlají trestat navýšením poplatků, a navíc do budoucna pravidelně okrádat jejich navyšováním. Podporou všech těch zhůvěřilostí v tomto Zákoně navíc vytvářejí poměrně širokou vrstvu, jak to říct jinak než nasraných lidí, kteří se denně rozčilují u veřejnoprávního zpravodajství (tedy pokud ho vůbec sledují) s jehož nejen podprahovým, ale i veřejně deklarovaným ideovým vyzněním mají velký problém! Trestali bychom českou filmovou televizní tvorbu, dokumenty, tradici skvělých animovaných a dětských filmů, pohrdali bychom více než stoletou tradicí rozhlasovou, trestali bychom paměť národa, jeho kulturní identitu. Trestali bychom službu menšinám, handicapovaným, příznivcům sportu, divadelní kultuře, službu vážné hudbě i lidové kultuře a dechovce, trestali bychom regiony a naše děti. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii roste nezastupitelná role národních televizních a rozhlasových vysílatelů jako institucí udržujících národní kulturní identitu a český jazyk. Veřejnoprávní média budou i oporou politiky těch národních vlád, které se možná v budoucnu složí z politických stran dnes deklarujících likvidaci veřejné mediální služby. Kdo prosím deklaruje likvidaci veřejné služby? Jsou to ty politické strany a odborná veřejnost, kdo chtěli a také za pět minut dvanáct, vyvolaly širokou veřejnou diskusi, proti které se současná vládnoucí garnitura zuby nehty bránila a radši uzavírala, za zády plátců poplatků, tajné dohody o hladkém průchodu novely s bývalým vedením České televize? Televize i rozhlas veřejné služby fungují jako důležitý integrující společenský faktor vytvářející most mezi občany, politiky, různými cílovými sociálními skupinami a životními stylu. Nedávné katastrofické záplavy navíc potvrdily nezastupitelnou roli médií v záchranném systému země. V dnešní nestabilní, eskalující zahraničněpolitické situaci Evropy je nesmírně nezodpovědné rozkolísat či oslabit tuto úlohu veřejné služby. Veřejnoprávní média mají někdy o něco menší sledovanost, ale vysokou důvěryhodnost. To z nich v době krize činí nenahraditelný nástroj, bez něhož by společnost v krizové situaci mohla propadnout do paniky. Data jasně ukazují, že jakékoliv zhoršení situace automaticky vede k nárůstu sledovanosti i poslechovosti. ČT24 je v rámci EBU druhý nejsledovanější celoplošný kanál v Evropě. A média veřejné služby mají nejvyšší důvěru ze všech prověřovaných médií. U Českého rozhlasu je to 62 % dotázaných, u České televize 59 %. Žádná instituce v této zemi si nemůže dovolit tvrdit o sobě, že pracuje zcela bez chyb a problémů. Veřejnoprávní média integrují? Pan senátor popil asi něco dobrého na povzbuzení. Nic tak nerozděluje národ, jako právě názory prezentované progresivistickým newspeakem veřejnoprávních redaktorů. Důkazů najdete, kolik chcete denně ve „veřejnoprávním“ vysílání. Opět se tu farizejsky zaklíná ČT24-kou a naprosto přehlíží fakt, že ve srovnání se sportem je zpravodajství popelkou, a to ještě v rozedraných šatech! Sport totiž má v ročním rozpočtu na výrobu pořadů o cca 600 miliónů více!!!

Senátor Martin Bednář:

Cituji: „Shodli jsme se ve vládní koalici, že se nebude hospodaření České televize řešit zvyšováním koncesionářských poplatků. Myslím, že je to správný krok,“ řekl ministr Baxa před třemi lety. Názory se mnohou vyvíjet, rozumím. Kdyby se tak stalo v jednom jediném případě, dá se to pochopil a je to v pořádku, ale těch změn v úsudcích, názorech, a hlavně v protichůdných činech oproti volebním slibům a prohlášením vlády je opravdu nespočet. Pan ministr dále také řekl, cituji: „Debata o tom, jak změnit financování České televize, musí být minimálně souběžná s tím, aby Rada České televize v současné funkční podobě vedla hovor s panem generálním ředitelem na téma, jak má vypadat dlouhodobá vize fungování České televize. Od toho se odvíjí naše kompetence, co dát do příslušné legislativy a jak změnit financování České televize.“ No, debata se asi moc nepovedla. Soudě podle současného vývoje.

V září roku 2023 bylo, jak je to u slibů této vlády pravidly, už všechno jinak. A pan ministr nám všem začal vysvětlovat, v jaké kritické situaci se Česká televize a Český rozhlas nacházejí. Jak by bez zvýšení poplatků v podstatě nepřežili a jak další miliardy zajistí veřejnoprávním médiím nezávislost. O nějaké debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií, jejich financování, kontrole ze strany NKÚ nebyla až dodneška téměř žádná zmínka, pouze sliby. Termín pro přežití obou institucí byl nastaven na 1. 1. 2025. Máme zde duben a obě instituce naštěstí, protože jsem zastánce obou institucí, dále fungují.

Zaprvé jde o de facto plošnou nepřímou daň, přitom v takovém případě existují vhodnější způsoby financování veřejnoprávních médií, například přímo z rozpočtu. Je pro mě nepřijatelné, aby občané a firmy, které již dnes čelí mnoha finančním tlakům, jako jsou energie a možná i nedostatek zaměstnanců, byli nuceni platit za něco, co řada z nich nevyužívá a ani využívat nechce.

Zadruhé veřejnoprávní média mají již dnes dostatečně velké rozpočty. U České televize je to 7,4 mld. Kč, u Českého rozhlasu 2,3. A zatřetí jakémukoli zvyšování poplatků by měla právě předcházet vážná a kritická debata o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií ve 21. století. Ano. To jsou v jednom odstavci jasné, stručné, a především relevantní argumenty, které ovšem ministerstvo kultury and his boys, vůbec nevzalo v potaz, přestože se ústy svých zástupců, tvářilo, že pravdou je opak.

ČT a ČRo pro mladé lidi. Opravdu zákon pomáhá přiblížit ČT a ČRo mladé generaci? Tím, že mladým a čerstvě osamostatněným slečnám a mladíkům, kteří se na ČT nedívají a ČRo neposlouchají, napaří roční poplatek za jejich sledování ve výši 2460 Kč? Oni žijí a užívají Spotify, Apple Music, Netflix, YouTube, TikTok. A tato skupina by možná čekala, že za své peníze dostane službu, která bude odpovídat jejím konzumním schématům, ale to se pravděpodobně nestane. Nově budou jen více platit. Skutečně do kamene tesat. Už jsem to zmiňoval několikrát, ale mladá generace posledních desítek let překotného technologického vývoje nikdy nepochopila, proč by si měla kvůli svému oblíbenému obsahu zapínat nějaký přístroj typu televize a proč by měla navíc čekat na určený čas vysílání! Ani IPTV jim nic neříká. Protože v nabídce není to, co je zajímá! Nikdy jsem nepochopil proč se moje děti radši kouknou na film v posteli na notebooku, než by si dali film na plátně nebo velkoplošné obrazovce. Ale je to prostě tak. Mládež televize nezajímá, tak se vy veřejnoprávní militanti přestaňte mládeží jednou provždy zaklínat! Pan senátor věcně pokračuje: Moje zkušenost s mladou generací je taková, že už televizi opustila. Opustila ji stejně nemilosrdně a nadobro, jako opustila tištěné noviny a časopisy. Děkujeme, že firmy do 24 zaměstnanců budou od poplatků uchráněny. Nicméně logiku to opravdu nemá. Společnosti s 25 i více zaměstnanci mají automaticky platit pětinásobek výše poplatku pro domácnosti a firmy pod 100 zaměstnanců 10násobek výše poplatku pro domácnost. Firmy s více jak 500 zaměstnanci pak stonásobek výše poplatku pro domácnost. A jedna taková společnost ročně přispěje ČT cca 180 000 Kč, ČRo 66 000 Kč. Veřejnoprávním médiím tak každý rok přidá skoro čtvrt milionu korun. Asi vláda počítá s tím, že vysoké ceny energií a Green Deal způsobí další zastavení výroby ve Vítkovicích, Nošovicích a dalších místech ČR a zaměstnanci díky kolektivním smlouvám nebudou doma, ale budou chodit do dílen, výrobních hal, k uhaslým pecím společně sledovat StarDance, kriminální seriály a neobjektivní předvolební debaty. Absurdní. Palec nahoru. Jinak nelze!

Budoucnost veřejnoprávních médií. Upozorňuji na ustanovení o povinnosti ředitelů České televize a Českého rozhlasu uzavřít s ministrem kultury memorandum o způsobu naplňování veřejné služby. Obsah tohoto memoranda přitom není v návrhu vůbec definován (připomínám, že Memoranda by měla být ke schválení v Radách ČT a ČRo – zatím je nikdo z relevantních osob, což jsou i komerční média, neviděl). Má tedy naprosto gumový charakter a bude znamenat nástroj podřízení obou institucí politickému vlivu každého nového ministra kultury … Pokud může ministr kultury mluvit prostřednictvím tohoto memoranda do činnosti obou médií a není to problém z hlediska jejich nezávislosti, proč by problémem mělo být financování obou institucí ze státního rozpočtu, jak jsou financováni například soudci. Při tak obrovských částkách na provoz, jak je možné ještě vybírat od malých, skromných sportovních spolků desetitisíce korun na medailonky o klubu, který se se svými výkony dostane na republikové mistrovství v lukostřelbě, když pak ČT kupuje za obrovské finance přenosy z mistrovství světa ve fotbale či hokeji. Zde pan senátor, evidentně znalý věci popisuje i mnou zmiňovaná fakta.

A toto si pozorně přečtěte. Na rozdíl od zpravodaje Rychlíka, jsou to jasné a stručné otázky založené na faktech, a ne na páně Rychlíkově dojmologii!

Táži se: Byla provedena notifikace velké mediální novely, když přesáhne rozpočet předchozí podpory České televize a Českého rozhlasu 20 %. A když se jedná o strukturální změny, jako je nová zařízení, změna způsobu výběru od podnikatelů a právnických osob, přechodem od platby za zařízení podle počtu zaměstnanců?

Za druhé: V RIA se pracuje s odhadem, že se vybere 70 % od podnikatelů a právnických osob. Proč se počítá tak s nízkým výběrem poplatků pro ČT a ČRo, když budou mít data o zaměstnancích od České správy sociálního zabezpečení, která na pojistném vybírá běžně 99 % z možného.

Za třetí: Proč ministerstvo kultury nikdy nezpracovalo přehlednou kalkulaci výběru poplatků dle velké mediální novely?

Za čtvrté: Česká televize získá pravděpodobně 1,2 až 1,3 miliardy korun. Zaznělo nicméně na jednání o memorandu 2. října 2024, ústy svého programového ředitele, pana Fridricha, kdy ČT odhadla, že ročně získá právě těch 1,2 miliardy korun navíc. Minulý týden jste řekl, pane ministře, že memoranda jsou už hotová. Tak bych se chtěl zeptat, na co ty peníze například Česká televize použije?

Další dotaz zní: Mohlo by nám ministerstvo kultury ukázat právní analýzu, ze které by vyplynulo, že se nejedná o strukturální nebo pouze o administrativní změnu existující státní podpory? Který externí právník nebo právník na ministerstvu se pod takový závěr podepsal?

Dotaz následující: Nebojíte se důsledků chybějící notifikace ze strany EU pro ČT a ČRo?

Další dotaz: Existuje na ministerstvu kultury nějaký právní rozbor otázky mechanismu proti nadměrné kompenzaci, jak je tomu v sousedním Německu? Který externí nebo interní právník ho zpracoval?

Naposledy na semináři pořádaném předsedkyní senátorského klubu ANO 2011 ve středu 2. dubna 2025 úředníci ministerstva kultury tvrdili, že u chytrých přístrojů bude v prvním roce výběr jen 10 % z možného, tedy za 7 až 8 měsíců roku. Proč se v analýze RIA, která je součástí vládního návrhu, uvádí roční výběr na úrovni 10 %, což je další nesoulad a argumentuje se Dánskem, kde činí výběr z chytrých přístrojů 35 %, ačkoliv Dánsko koncesionářské poplatky nemá? Sečteno a podtrženo celé dění okolo velké mediální novely je jedna velká blamáž a nebojím se říci i lež. Řešení, tato vládní koalice, hodí s lehkostí žaludku zvracející nestrávený obsah, na příští vládu a příští Parlament. A pokud to dopadne, jak průzkumy ukazují a pokud opět nebude „na stole něco důležitějšího, než nějaká veřejnoprávní média“, dočkáme se nejspíš radikálního řešení. Tedy sloučení ČT a ČRo. A všichni současní vládní aktéři a jejich podporovatelé i samotná veřejnoprávní média si tento radikální řez zaslouží. Sami si za něj totiž můžou!

Senátor Michael Canov:

Ten neuvěřitelný mumraj, který vznikl, mumraj kolem novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu, se pohybuje ve třech rovinách. Je vidět, že je to člověk z lidu. Lépe bych to neřekl.

První rovina: Má vůbec existovat Česká televize? Nestačí pouze soukromé televize? Já si myslím, že přestože o této rovině se vlastně mluvilo nejméně, že přesně o to jde, že určitá část by chtěla zlikvidovat veřejnoprávní média, aby vůbec neexistovala a aby byly pouze stanice soukromé. Já osobně si to nemyslím, já jsem pro to, aby jak Česká televize, tak Český rozhlas existovaly dál.

Pak je tam druhá rovina: Jak mají fungovat? Mají být financovány ze státního rozpočtu, nebo jako dosud poplatky jako veřejnoprávní služba? Skutečnost, že když budou financovány ze státního rozpočtu, já chápu, že to spousta lidí uvítá, protože oni přímo nebudou platit nic přímo. Samozřejmě bude se to platit prostřednictvím daní atd. Ale přímo nebudou platit nic. Spousta lidí by zajásala. Ale fakt je ten, že jakmile by byla tato média placena ze státního rozpočtu, byla by v moci vládnoucích stran, které by kdykoliv ten rozpočet, ten příděl mohly zvětšit, zmenšit, a stala by se z toho de facto státem řízená média. Oproti tomu model veřejnoprávní má obrovskou výhodu, že to se tohoto netýká. Já osobně jsem pro ten dosavadní veřejnoprávní model.

Ale pozor, teď budu kritický k jeho fungování. Když je model veřejnoprávní, musí, ne má, ale měl by obsahovat opravdu tu věc, že by zastupoval celou společnost. Celou. Odleva doprava, odzdola nahoru, zešikma, našikmo, naležato, nastojato, prostě celou. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale já mám takový pocit, že všichni ti redaktoři, co působí minimálně v České televizi, jsou jedna krevní skupina, že to je prostě jedna krevní skupina, která nějak prezentuje své názory a podobně, že mi tam prostě chybí mnohem větší pestrost, aby ti pracovníci tam prostě byli z různých prostředí, různých názorů evidentně, aby to prostě bylo pestřejší, neboť to je smysl veřejnoprávní instituce. Ta má zastupovat celé to spektrum, ale opravdu celé, a mělo by to tak být. Dotýká se to i výběru hostů, že by měli být pestřejší, a teď nemyslím jenom politiky, i když tam by měli být zváni ti neparlamentní, ze všech stran a podobně, ale taky ti odborníci různí. Ne tam zvát pořád stejné, ale prostě odborníky všech možných názorů. Ať tam jsou zvaní, ať to opravdu je konfrontace, ať ten veřejnoprávní model slouží všem. A to máte pane senátore velmi správný pocit. Pojmenoval jste zvrácenou veřejnoprávní realitu a tím jste minimálně lehce nahlodal vaše prvotní nadšení pro veřejnoprávní média ze začátku vašeho projevu. Prostě u vás postupně zafungoval selský rozum.

Senátor Zdeněk Hraba:

Co se týká ČT, tak já tady naprosto souhlasím s mými předřečníky. ČT má kvalitní zpravodajství, byť já mám osobně velké výhrady k určitým pořadům, které podle mého názoru objektivní nejsou. Bohužel ani některé pořady zpravodajské, které se týkaly třeba amerických voleb v roce 2020 nebo 2024. U Českého rozhlasu mám výhrady k tomu, že je zde silně naddimenzován prostor poskytovaný krajně levicovým komentátorům a komentátorkám a další věci. Myslím si, že zjednodušovat ten problém na zvyšování koncesionářských poplatků není správná cesta, protože demokracie nestojí a nepadá s televizním poplatkem, ale demokracie stojí a padá s tím, jak důsledná je kontrola veřejných financí a veřejnoprávních institucí. A myslím, že v tomto případě to u ČT a ČRo tak úplně není. Proto vítám slova pana ministra, že se tím bude zabývat. Pokračování téhož. Líčení neveřejnoprávního, skutečného stavu vysílání veřejnoprávních médií. Smutný, ale realistický pohled.

Senátorka Jana Mračková Vildumetzová:

Pane ministře, děkuji za vaše reakce. Chtěla bych ale zdůraznit v tuto chvíli, že Legislativní rada vlády, já tady klidně budu jasně citovat: Navrženou právní úpravu je třeba s Evropskou komisí v oblasti veřejné podpory konzultovat a na základě výsledků konzultací zvolit odpovídající režim, tak, aby udělovaná podpora byla slučitelná s vnitřním trhem. Pokud by po konzultaci s Evropskou komisí nebylo možno navržený režim podřadit pod existující podporu, bylo by nutné přistoupit k notifikaci návrhu Evropské komise podle článku … Myslím si, že když ten zákon je už tak dlouho v tom legislativním procesu, proč nebylo lepší to raději notifikovat, radši to podstoupit a nepodstupovat pak to případné riziko, o kterém vy tady v tuto chvíli hovoříte. Ale vy jste tady dneska vystupoval a říkal jste: My máme to stanovisko. Já jsem říkala, tak mi ho tady doložte. Vy jste si teď tady stoupl a řekl jste: My žádné stanovisko nemáme, nám Evropská komise žádné stanovisko nedá. No a je to venku! Ministerstvo si, jemně řečeno vymýšlí a fabuluje neexistující stanoviska. No fuj pane ministře.

Ministr kultury ČR Martin Baxa:

Vzal jsem si to k srdci, takže určitě vás, paní senátorko, nebudu k ničemu vyzývat, jenom bych vznesl do vzduchu to téma, zda byste možná při nějakém svém dalším vystoupení se nevyjádřila k tomu tématu, na základě, čeho vy jste udělala ten kulatý stůl. Dopis právního zástupce jednoho z podnikajících subjektů na českém mediálním trhu je prostě věc, která, já říkám veřejně, když vy se k tomu vyjádříte, budu rád, když ne, nic se nestane, jenom to tady podotýkám (opět ve hře advokát Benoit Le Bret). Já si, paní senátorko, dávám extrémní pozor na to, jaká slova používám ve vztahu k té notifikaci veřejně senátorkám, senátorům, do záznamu, v online přenosu říkám, já jsem v žádném případě neřekl, že máme stanovisko Evropské komise, že nemusíme tu legislativu notifikovat, protože takové stanovisko Evropská komise nikdy nevydá. Buď se ten stát, členská země rozhodne sama od sebe tu notifikaci podstoupit, což podle našeho názoru není třeba, protože ten náš návrh notifikaci nepodléhá. Je vlastně nesrozumitelné, aby ústřední orgán státní správy zodpovědný za legislativu v nějaké konkrétní věci, jistý svým názorem, podstupoval nějaký proces, který má dlouhodobý charakter a který nevychází z toho, jaká je legislativa. Uff… Ještě to dáváte? Já už moc ne. Důvěra v celý legislativní proces i pana ministra je totiž na nule.

Místopředseda Senátu Ladislav Václavec:

Nejprve hlasujeme pro schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tak mohu konstatovat, že v hlasování č. 16 bylo registrováno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36, pro 47. A návrh byl přijat. A já končím projednávání tohoto zákona. A blahopřejeme panu ministrovi. Neděkujeme a rozhodně nenecháváme zahrát…

Dnešní předlouhý den v Senátu stylově zakončil jeho předseda Vystrčil naprosto zásadním bodem a to je:

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství přijaté na 69. zasedání Mezinárodní velrybářské komise v Limě, Peru, dne 27. září 2024

K tomu už lze těžko něco dodat…

Petr Jahn (autor je bývalý šéfproducent Ředitelství zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu ČT)