Většinou se jedná o následky nekritického myšlení, mluvy a chování člověka. Jinými slovy formulováno: transformační zkušenost může být téměř cokoli, co člověka zavede na jiné místo, než kde byl předtím. Každá zkušenost může být charakterizována jako transformativní, pokud se jedná o jednosměrnou cestu bez možnosti návratu do předchozího stavu. To znamená, že prakticky všechny zkušenosti by měly být považovány za transformativní. Dokonce i druhý porod, který není obvykle charakterizován jako transformativní. Proč? Protože existuje odlišnost od prvního a tři neznámé: 1) Jak moc by vás nová zkušenost mohla vzít na jiné místo. 2) Jak vypadá a jaké následky může mít jiný stav mysli? 3) Ne vždy se 100% dobrovolně rozhodneme podstoupit transformační skoky, protože ve skutečnosti jsme i pod vnějším tlakem. Příklad: Změny způsobené hormony v přípravě ženského těla na porod a samotného ženského těla indikují, že ne vždy se jedná o sebevědomé a racionální rozhodnutí podstoupit transformační zkušenost.

Proč lidé řídí svět

Profesor historie Yuval Noah Harari – autor knihy Sapiens: A Brief History of Humankind, hebrejsky, 2011, česky Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva ISBN: 978-80-7335-388-9, 2014 vysvětluje, proč lidé ovládli Zemi. Populárně naučnou formou se zamýšlí a spekuluje nad vývojem lidstva - od první buňky až k budoucím kyborgům. Pro snazší porozumění připomínám, že před cca 70 000 lety byli lidé bezvýznamnými zvířaty. Nejdůležitější věc, kterou je třeba uvědomit si o prehistorických lidech je, že nebyli důležití. Jejich dopad na svět byl velmi malý, menší než u medúz, dudáků nebo čmeláků. Dnes však tuto planetu ovládají viditelní, méně viditelní a neviditelní lidé, kteří si myslí, že jsou důležití a dávají nám to patřičně najevo. Přitom zamlčují vysvětlení, jak se dostali k vládnutí, jaké je tajemství jejich úspěchu, které je a nás s nimi změnilo z bezvýznamných opic na domnělé vládce světa. Proto často hledáme rozdíl mezi námi a zvířaty na individuální úrovni. Věříme, že na lidském těle nebo mozku je něco zvláštního, co činí každého jednotlivého člověka mnohem lepším než je pes, prase nebo šimpanz. Ale zástupným faktem je následující: Pouze Homo sapiens může spolupracovat extrémně flexibilním způsobem s nesčetným počtem cizinců.

Šimpanzi jeden na jednoho nebo deset na deset mohou být lepší než my. Ale kdybychom organizovali boj a postavili 1 000 Homosapienů proti 1 000 šimpanzům zjistíme, že Homosapienové snadno zvítězí. Proč? Protože 1 000 šimpanzů nikdy nemůže efektivně spolupracovat. Harari uvádí příklad: Dejte 100 000 šimpanzů na Wall Street nebo Stadium a výsledkem bude chaos. Dejte tam 100 000 lidí a objeví se obchodní sítě a sportovní soutěže. Co to znamená? Především jedno: Spolupráce nemůže být samozřejmě vždy příjemnou. Dokazují to aktuální formy krize a všechny hrůzostrašné události a věci, které lidé dělají po celou svoji historii. Vše je produktem spolupráce. Věznice, jatka a koncentrační tábory jsou systémy masové spolupráce. Šimpanzi nemají věznice, jatka ani koncentrační tábory. Nabízí se otázka: Jak je možné, že Homo sapiens sám je schopen spolupracovat ve velkém počtu, ať už za účelem hraní, obchodu, boje nebo zabití údajného nepřítele? Odpověď je jednoduchá: Je to kvůli naší schopnosti představit si. Tj. je to naše představivost. Proč se o ní zmiňuji?

Víra a síla příběhu

Můžeme spolupracovat s mnoha i cizími lidmi, protože můžeme vymýšlet fiktivní příběhy, šířit je a přesvědčit miliony, aby v ně věřili. Dokud všichni věří ve stejné fikce, všichni se řídí stejnými zákony, můžeme účinně spolupracovat. To je něco, co mohou udělat pouze lidé. Nikdy nemůžete přesvědčit šimpanze, aby vám dal banán slibem, že po smrti půjde do šimpanzího nebe a tam dostane nespočet banánů za své dobré skutky. Žádný šimpanz nikdy neuvěří takovému příběhu. Pouze lidé věří takovým příběhům. To je důvod, proč lidé vládnou světu, zatímco šimpanzi jsou zavřeni v zoologických zahradách a výzkumných laboratořích.

Je poměrně snadné akceptovat, že sítě spolupráce jsou založeny na fiktivních příbězích. Lidé společně staví, jdou na křížovou výpravu nebo do války, protože věří stejným příběhům o Bohu, nebi nebo své výjimečnosti. Totéž však platí o všech ostatních typech rozsáhlé lidské spolupráce. Například právní systémy. Dnes je většina právních systémů založena na víře v lidská práva a pravdu. Ale lidská práva jsou fikce, stejně jako Bůh, Nebe a pravda. Ve skutečnosti lidé nemají žádná práva, stejně jako šimpanzi nebo vlci nemají žádná práva. Pitva člověka nevyjevuje žádná práva. Jediné místo, kde existují lidská práva, jsou příběhy, které si vymýšlíme, vyprávíme a předáváme. Lidská práva mohou být velmi přitažlivým příběhem, ale pouze příběhem. Podobně je tomu v případě výjimečnosti a v politice. Stejně jako bohové, lidská práva a výjimečnost, i národy jsou fikce. Hora je něco skutečného. Můžeme ji vidět, dotknout se jí, cítit jí. Ale USA, EU nebo ČR nejsou fyzickou realitou. Nemůžete je vidět nebo dotknout se jich, ani je cítit, pokud vás netrestají z pozice moci represivních výkonných elit.

Podobně je tomu s hospodářskou spoluprací a libovolnou bankovkou. Nemá sama o sobě žádnou hodnotu. Nemůžete ji jíst, pít ani nosit. Přesto existují vysoce placení vyprávěči, kteří se snaží, abychom věřili, že tento kus papíru má hodnotu například 1 kg chleba. Dokud miliony lidí věří tomuto příběhu, tak ten kus papíru má opravdu hodnotu 1 kg chleba. Věc má ale svůj háček. Zajděte do obchodu, pokuste se předat bezcenný kus papíru úplně cizímu člověku a na oplátku požádejte dostat chleba. Zkuste to udělat se šimpanzem. Jaký bude výsledek a co z něho vyplývá? Peníze jsou pravděpodobně nejúspěšnější fikcí, kterou kdy lidé vynalezli. Ne všichni lidé věří v Boha, v lidská práva, výjimečnost národa, EU, ČR nebo mír. Jeví se mi ale, že všichni věří v peníze a v bankovku. Dokonce i teroristi, zrádci a loupežníci, individua a státy. Můžete nenávidět náboženství, americkou či EU, Ruskou nebo Čínskou politiku a kulturu, přesto ale budete věřit příběhu o bankovkách a nebudete mít nic proti němu, ani levnou záměnu. Co vyplývá z tohoto krátkého zamyšlení?

Zatímco všechna ostatní zvířata žijí v objektivním světě řek, stromů, opic apod., lidé žijí v duálním světě. V našem světě jsou řeky, stromy a opice jako objektivní reality na jedné straně, na druhé straně existují předstírané reality, zahrnující fiktivní entity. K nim patří spojenectví USA a EU, peníze (dolar, euro apod.) a lidská práva, abych jmenoval tři příklady. A jak plyne čas, tyto fiktivní entity se stávají mj. díky víře stále mocnějšími. Dnes jsou na dobu přechodnou nejmocnějšími silami na světě, protože i samotné přežití stromů, řek a zvířat nyní závisí na přáních a rozhodnutích fiktivních entit. USA, RF, ČLR, WB, MMF, WHO a podobné entity existují pouze v naší vlastní představivosti. Výsledkem rozhodnutí zmíněných fiktivních entit je mj. pandemie strachu z Covid-19, 4IR, Velký reset, Zelený úděl, testování reakce lidí na opičí neštovice, záměna vojenské operace slovem válka, ale i blokování státních rezerv údajně nepřátelského státu. Blokování státních rezerv ve své podstatě ale znamená pokus o loupež a obchod s ukradeným zbožím. To je ve většině demokratických států trestné, pomalu a jistě ne však v USA, UK, EU a dalších státech, které se snaží změnit režim v RF a ukončit vojenský konflikt na Ukrajině. V něm se proto nejedná o Ukrajinu, ale především o změnu klíčové trojdílné fiktivní entity euroatlantické civilizace: USA, dolar a finanční systém, založený na strachu z vojenské moci USA a z ní vynucené poslušnosti a důvěře.

Snaha o změnu zmíněné fiktivní entity započala proces, který nelze zastavit a v jehož průběhu se již rodí nový světový politický a hospodářský systém. Kdo ví, jak se zvyk stává zlozvykem a jak těžké je zlozvyku se zbavit, neměl by mít problém pochopit, že nelze žít věčně na dluh, beztrestně klamat a korumpovat, a neměl by mít problém pochopit ducha doby (Zeitgeist). Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele