Na stránkách Parlamentních listů byl zveřejněn článek (12.11.2018): „Česku chybí hasiči. Přitom roste počet zásahů. Na mnoha místech už by hasiči nemohli k zásahu přijet včas“ (ZDE), jehož autorem je Martin Kunštek.

V uvedeném článku náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR (HZS) plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M. upozorňuje občany, že: „Integrovaný záchranný systém (IZS) je na hranici svých možností.“ Dále uvedl: „Bez zvýšení počtu hasičů bychom už dále nebyli schopni zaručit řádné naplnění stanic a zaručit dojezd hasičů k zásahu“ a dále že: „…nebudeme schopni dodržet zákonem stanovenou povinnost dojet k zásahu k záchraně životů a zdraví lidí a ochraně majetku včas“. Na jeho konci pan náměstek uvedl, že jiná možnost než zvýšení počtu hasičů, neexistuje. I když zmiňuje IZS, pravděpodobně tím nemyslí celý systém, ale jen placené hasiče, přestože nedílnou součástí zajištění požární bezpečnosti jsou i dobrovolní a podnikoví hasiči. Informace pana náměstka musí znepokojit nejednoho občana, protože zazněla od vysokého představitele HZS. Je tak závažná, že by neměla zůstat bez povšimnutí. Ale je tomu skutečně tak, jak uvedl? Nejsou k dispozici i jiná řešení, která uplatňují např. v sousedních vyspělých zemích na jih a západ od nás (Rakousko, Německo) anebo kombinací těchto modelů? A nemohlo by uvedené upozornění obsahovat i třeba šíření poplašné zprávy?

Vzhledem k mému 45letému aktivnímu výkonu služby v jednotkách dobrovolné požární ochrany ve prospěch občanů, si myslím, že se mohu podívat na uvedený problém trochu z jiného úhlu. Za uvedené období jsem měl možnost poznat veškeré činnosti v těchto jednotkách, včetně funkce velitele jednotky, kterou vykonávám dodnes. Mám za sebou mnoho zásahů včetně těch složitých. Měl jsem možnost detailně osobně poznat i zahraniční systémy. A proto mi není jedno, co a jak pan náměstek veřejnosti sdělil. Veřejnost má právo na objektivní informace.

Nelze explicitně tvrdit, že jiná možnost neexistuje. Systém plošného pokrytí území nezabezpečují jen placení hasiči, ale i další jednotky požární ochrany, bez kterých nelze území ČR efektivně zajistit jinak, a to ani zvýšením počtu o 450 placených hasičů na příští 3 roky. V případě rozsáhlých mimořádných událostí toto číslo není zásadní, protože v tomto případě se systém musí spolehnout zejména na jednotky SDH obcí, které tak plní svoji důležitou funkci. Příkladem může být orkán Herwart, kde zasahovalo celkem 2.359 jednotek požární ochrany (stanic HZS je 241) u 13.465 zásahů (všech směnových příslušníků HZS je celkem 6.773). Proto si myslím, že tvrzení pana náměstka je jednostranné a neobjektivní. V tomto smyslu si musíme položit některé otázky. Například jaký je stav současného systému plošného pokrytí území krajů jednotkami požární ochrany, jakou měrou se na něm podílí jednotlivé kategorie jednotek a jak se podílí např. na uchráněných hodnotách, zda a v jakém rozsahu jsou jednotlivé jednotky využívány včetně smíšených jednotek, jaký je podíl a jakými formami je zabezpečeno jejich financování (např. výdaje na jeden zásah, úhrada výdajů spojených se zásahy mimo území zřizovatele, podpora zvýšení akceschopnosti apod.) a zda a jak je možné využít současný systém k zvýšení jeho efektivnosti?

V posledním období jsme svědky toho, že když se hovoří o zvyšování bezpečnosti, většinou je veřejnosti předkládána vize, že zabezpečení požární bezpečnosti stojí a padá s počty placených hasičů a s počty stanic hasičského záchranného sboru. Obsah uvedeného článku je toho příkladem.