Včera odpoledne byl do parlamentu povolán včera pod tlakem veřejnosti i politiků odstoupivší výkonný ředitel banky Barclays Bob Diamond, aby před poslaneckým výborem pro finance svědčil (a v době uzávěrky tohoto pořadu ještě vyslýchání pokračovalo). Diamond byl v době, kdy se podvody konaly, před čtyřmi roky, výkonným ředitelem investiční skupiny banky a poslanci se jej dnes vyptávali, o čem všem tehdy věděl v návaznnosti na některé zachované e-maily z té doby, které odhalily míru familiarity mezi podvádějícími.

Skandál se provalil tak, že britský bankovní dozor FSA koncem minulého týdne oznámil, že bance Barclays udělil za podvody v její investiční skupině pokutu 291 milionů liber a podobně i bance Royal Bank of Scotland nižší pokutu 150 milionů liber. Tlak médií i politiků – který si už vynutil před dvěma dny rezignaci předsedy správní rady Barclays Marcuse Agiuse – neustával a pozornost se soustředila na výkonného ředitele, bonvivánského Američana Boba Diamonda.

Premiér Cameron prohlásil, že to, co se dělo v bance Barclays, bylo strašné, a dodal, že skutečnost, že občané i podnikatelé museli v důsledku podvodů platit vyšší úroky na půjčky, je nepředstavitelně šokující. Vůdce opozice Ed Miliband pak požadoval plné vyšetření skandálu pod vedením soudce, podobně jako je tomu v případě pokračující komise lorda Levesona o vztazích mezi médii a politiky, a dodal, že musí být prošetřena i sama současná bankovní kultura.

Ta má podle většiny reakcí veřejnosti velmi daleko k tradičnímu bankovnictví retailových bank v ulicích britských měst, kde manažer banky byl jednou z nejdůvěryhodnějších osob a platilo stejně tradiční : „My word is my bond,“ neboli „Mé slovo mne zavazuje.“

Mezitím se vynořily zprávy – a to mohlo být podle expertů jedním z rozhodujících důvodů předvolání Diamonda před poslance – že tehdy došlo k telefonické konverzaci mezi náměstkem guvernéra centrální banky Bank of England Paulem Tuckerem a Diamondem, ze které mělo vyplynout, že centrální banka se po „dotazech z vyšších politických sfér Whitehallu“ podivovala, proč jsou úroky LIBOR tak vysoké.

Tucker mezitím sám požádal poslance o předvolání, aby mohl představit svou vlastní verzi událostí, a média začala spekulovat, zda tím byl míněn tehdejší labouristický ministr financí a pozdější premiér Gordon Brown a další politikové. Z konverzací také vyplynulo, že tehdejší náměstek Diamonda v investiční skupině Barclays Jerry del Missier – který včera také rezignoval – měl být tím, kdo interpretoval ony „náznaky“ z „politických sfér“ jako instrukce...

Podle prvních dnešních výpovědí Boba Diamonda, přenášených v přímém přenosu rozhlasem a televizí, se nezdálo, že by jinak až místy poněkud arogantně působící bankéř s jedinečným královským platem, který i s prémiemi loni dosáhl 17 milionů liber, byl příliš dobře připraven a tak sebejistý jako jindy. Je škoda, že se komise sešla až o třetí hodině našeho času, neb mnozí očekávali ty nejdůležitější závěry až později během slyšení.

Co už je ale nad slunce jasné, je strmý pád reputace bankovnictví, zejména po všeobecné konsternaci ohledně v poslední době zveřejňovaných nehorázných prémií vrcholného bankovního managementu, včetně bank, které od bankrotů zachránilo zestátnění, čili peníze daňových poplatníků. Tam to prostě byly prémie za selhání či přinejmenším za neúspěch. Výsledky vyšetřování nynějšího skandálu tak zjevně zcela nově zformují podobu britského bankovnictví a je prý nejvyšší čas. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty