Je potěšitelné, že si člověk v Parlamentních listech může přečíst velmi povedený rozhovor s poslancem za SPD Ivanem Davidem nazvaný Věříte teoriím spiknutí? Spílají vám proto do hlupáků? Europoslanec David z SPD má konspirace za hotovou věc (k přečtení ZDE). David se v interview hlásí k ideálu pravdy coby základu diagnózy současného stavu naší společnosti. Právě jeho pravdivé a zcela otevřené hodnocení, které ale působí značně depresivně až bezvýchodně, mě inspirovalo k několika následujícím myšlenkám.

Vládne Hádés, podsvětní bůh smrti

Neuzrál již čas, aby se pokračovalo v pravdivé diagnóze dnešní společnosti ještě dál? Nejsou demokratičtí vlastenci, mezi které je možné Ivana Davida a celou SPD počítat, pouze nešťastnou obětí svých vlastních iluzí o možné lidské cestě demokracie? A není vlastně celá idea demokracie pouhým neuskutečnitelným snem, jako byl například komunismus? Snem velmi nebezpečným, protože zbavil svým rozbitím tisícileté hierarchie společnosti s jasně danými úkoly její možnosti se bránit proti totálnímu nepříteli člověka, kterým byla, je a vždycky bude vševládnoucí síla peněz? Vůbec ne náhodou znamenala „plutokracie“ v antickém slova smyslu vládu boha Pluta, tj. „Boháče“, kterým byl Hádés, podsvětní bůh smrti!

Jsou si někteří rovnější?

Po nepříliš slavné a krátce trvající epizodě v již upadajícím antickém Řecku se ideál demokracie znovu vynořuje v novodobých dějinách atlantské civilizace především jako revoluční požadavek mas na zrušení všech společenských rozdílů mezi lidmi se základní ideou „všichni jsme si rovni“. Je důležité si uvědomit, že tento přerod společnosti byl projevem velmi dlouhého postupného přechodu epicentra autority seshora – od „krále z boží milosti“, tj. centristicky koncipované „sluneční“ konstrukce, přes šlechtu a duchovenstvo až ke „4. stavu“ měšťanů a obchodníků. Tam však zdaleka neskončil a pokračoval dál dolů přes „vítězství proletariátu“ až k dnes na veřejnost se odvažujícím a společnosti dokonce vyhrožujícím zastáncům „evropských hodnot“ Jakubům Jandům, Pavlům Novotným a zkorumpovaným globalizačním vlastizrádcům všeho druhu, jejichž převrácené myšlení a nechutné způsoby jsou ale pouze přirozeným a logickým důsledkem omylné myšlenky, že jsme si všichni rovni. Jak je možné, když všichni vědí, že nelze „demokraticky“ řídit žádný proces, ba ani ušít boty, že se ovládání té nejdůležitější činnosti – řízení společnosti – svěří „demokracii“, tj. mase špatně nebo vůbec neinformovaných a propagandou zpracovaných lidí, kteří si vybírají své zástupce, jež většinou znají jen z novin a reklamních plakátů? Lidí, které je možné lživou informací či pomluvou uvést v omyl, podplatit, ba dokonce organizovaně řídit z ciziny, a které nespojuje žádný společný vnější ani vnitřní cíl kromě vlastního obohacování?