Velice jsem se zaradoval, když jsem se dozvěděl, že německý spisovatel a filozof Johann Gottfried Herder (pozn. red: zásadně inspiroval české národní obrození, když Slovanům předpověděl svobodnou budoucnost) ve své první významné práci „O povaze a původu lidské řeči“ (1772), kde zkoumal vznik lidského jazyka vůbec, dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků.

Několik poznámek k dějinám řeči

Je obdivuhodné, že k výše uvedenému závěru došel Herder bez důkladného studia sanskrtu a védštiny, ale pouze svojí inteligencí. Pravděpodobně k tomuto závěru přispělo i to, že v mládí studoval v Královci a Rize a že tedy své formativní roky strávil ne někde v Porýní nebo v Americe, ale na území původně baltském nebo ugrofinském. Ostatně jeho kladný a pravdivý pohled na ducha a dějiny baltským národům příbuzného slovanství, kde ostře kritizuje germánskou nepřátelskou a dobyvačnou praxi, je už od doby českých obrozenců dobře znám a citován.

Slovo bylo zrozeno, tj. vyvoláno

Raduji se proto, že po letech studia védštiny a sanskrtu mohu tuto Herderovu geniální intuici plně potvrdit. Slovo vzniklo coby védské „rtam“, tj. „vyslovená pravda“, která otvírá dveře k pravé svobodě, tj. k cestě z vězení pouze materialistického vidění světa. Proto řekl můj oblíbený Simon Mág (Naasejský traktát, Hippolytus: Vymítání všeho kacířstva): „Veliké věci musejí být řečeny, jinak by svět nemohl dál trvat!“ Toto poznání, které je pro pochopení dějin člověka zásadní, není bohužel ve světě pragmatiků a zarytých materialistů chápáno, a proto ani přijímáno. Odděleni od varu poezie, hudby a pramenů inspirace, kde se naše řeč kdysi dávno zrodila, domnívají se všichni technicky a strojařsky nadaní lidé – „Demiurgovy děti“ – že život a celý svět musí být jako jejich průmyslové produkty také „vyrobený“, a to z čistě praktických a pragmatických důvodů, tj. „za studena“. Slovo však nebylo vyrobeno, ale bylo „zrozeno“, tj. „vyvoláno“ neustálým srážením (fyzikálně chápaných!) sil Nebe a Země coby výtrysk vnitřní síly člověka, který pochopil, že zdroj života je právě v prostoru mezi nimi. Právě proto, že původní takto zrozené slovo obsahovalo toto poznání, bylo původně u našich předků něčím posvátným a ti, kteří toto slovo uchovávali v paměti, také patřičně společensky uznáváni.

České slovo rty nese odkaz dávné kultury

Vývoj řeči a smyslu slov však směřuje po tisíciletí od tohoto inspiračního zrodu k neustálému zesvětšťování a instrumentalismu. Slovo, které původně obsahovalo poznání o zdroji života nikoliv z hmoty, ale z vykřesaného prostoru mezi dvěma světskými silami, ztrácí postupně během věků své duchovní poselství a stává se dnes pouhým světským instrumentem. Jestliže se například z „pravdy“ (védské „rtam“) stanou české „rty“, tak zůstane jako význam slova pouze hmotný instrument, který tu pravdu vyslovoval, a obsah, tj. pravda, zmizí! Podobně zmizelo celé védské učení a jeho moudrost – bylo materializováno. Právě při studiu sanskrtu máme jedinečnou možnost tento vývoj (lépe řečeno úpadek) smyslu slov u tisíce slovních kořenů sledovat.

(Autor, Mgr. Jan Kozák, je český religionista a překladatel ze sanskrtu. V tomto článku použité pojmy ozřejmuje jak ve své knize Kořeny indoevropské duchovní tradice, tak v ostatních titulech vlastního nakladatelství Bibliotheca gnostica.)