Vše odstartovalo prohlášení premiéra Babiše a ministra vnitra Hamáčka, že podle zjištění BIS (expozitura CIA v ČR ), za výbuchem ve Vrběticích stojí ruští agenti. Toto zjištění je podloženo nezvratnými důkazy, které však plebsu ( občanům ČR ) nemůžou být sděleny, protože jsou tajné! Narušilo by to vyšetřování Policií ČR, které stále probíhá.

Vrátím se tedy do roku 2014 a pokusím se zopakovat, co se tehdy ve Vrběticích stalo. Areál, kde k incidentu došlo, má rozlohu cca 10 x 3 kilometry, je v něm umístěno téměř 100 různých objektů, z toho nejméně 20 sloužilo jako muniční sklady, nebo k likvidaci zbraní a munice. Armáda areál nevyužívala, byl ve správě Vojenského technického ústavu, který jej na základě smluv pronajímal. Výbušniny a vojenský materiál tady skladovalo 5 firem. Celý takto rozlehlý areál byl oplocen chátrajícím a neudržovaným oplocením a u vjezdu do areálu jej „střežila“ ostraha 2 pracovníků soukromé bezpečnostní agentury! V muničních skladech bylo přitom skladováno až 15.000 tun zbraní, munice, snad i raket a paliva do nich! Neuvěřitelné, přitom muniční sklad nebyl vůbec zahrnut do krizových plánů Integrovaného záchranného systému kraje, jak se později ukázalo. Sklady byly údajně elektronicky zabezpečeny a hlídány kamerovými systémy. Kontrolu všech podobných skladů měla provádět Policie ČR, která má pro tento účel vyškoleno asi 50 policistů, kteří provedou ročně asi 500 kontrol. Licenci pro možnost nákupu, skladování a obchodu s nebezpečným materiálem vlastní v ČR téměř 3000 firem. Z toho jen asi 20 z nich má sklady a provozovny s většími objemy vojenského materiálu.

Dne 16.10.2014 v 9,51 obdržel dispečink HZS informaci, že hoří sklad č.16 firmy IMEX Group. Do areálu byli okamžitě  posláni profesionální hasiči a postupně je doplnily jednotky za širokého okolí areálu, včetně dobrovolných hasičských sborů. Požár skladu velikosti cca 50 x 15 metrů však sílil, plamenné hoření bylo vidět nad střešní konstrukcí a začalo docházet k výbuchům uskladněné munice. Hasiči se museli stáhnout do bezpečné vzdálenosti.  Soustředili se u vjezdu do areálu ve vzdálenosti asi 2,5 km od vybuchujícího skladu, když došlo k masívní explozi.

Podle několika zjištění pracovali ve skladech firmy IMEX Group dva jejich zaměstnanci, spolu se třemi brigádníky. Do skladu č. 16 však odešli pouze dva zaměstnanci a brigádníky nechali jinde. Ti z areálu odešli, dva zaměstnanci však byli nezvěstní. Jejich pozůstatky byly nalezeny v blízkosti epicentra výbuchu až 24.11.

Areál je střežen policisty a policejní pyrotechnici postupně likvidují rozházenou munici z cest a postupně se v následujících dnech přibližují k epicentru výbuchu. Přitom se kontrolují všechny sklady a objekty v okruhu 1200 metrů, které by mohly být zasaženy rozházenou municí. Z areálu se stále ozývají nekontrolované výbuchy, policie proto nasazuje další techniku ke zjištění důvodů těchto explozí, včetně vrtulníků, kamer pro noční vidění a další techniky. Situaci ve Vrběticích projednala vláda 3.11. a posílá na posílení ostrahy stovku vojáků včetně pyrotechniků. Armáda má navíc zajistit policii logistickou pomoc a zajistit sklady. Zároveň vyzvala všechny firmy, které jsou v areálu v nájmu, aby své sklady co nejrychleji vyklidily. Pokud to neudělají, stát nebezpečnou munici zabaví.  

Je nepřípustné, aby lidé měli vedle domů nebezpečný areál, který může kdykoliv vybuchnout jako sopka,“ řekl tehdejší ministr vnitra Chovanec

3.11. se  opět ozvalo pár neřízených explozí. Pyrotechnici zjišťují, co přesně je jejich spouštěčem a proč stále neustávají. Denně vyrážejí ke kontrole terénu a likvidují nalezenou nebezpečnou munici. V okolí epicentra  nainstalovali další kameru k nepřetržitému záznamu procesů, jež v něm probíhají. Záznam ze sledování budou denně vyhodnocovat, aby zjistili, jaké reakce se v epicentru vyvíjejí.

Poslední neřízený výbuch je zaznamenán 13.11.  ( celkem bylo zaznamenáno 355 takových explozí ) a proto bude možné po uplynutí cca 7 až 9 dnů bez výbuchů, tedy po 25.11. zahájit odvoz nebezpečného materiálu ze skladů. Pyrotechnici dál pokračují v čištění prostoru v širokém okruhu a v důsledku těchto prací jsou postupně krátkodobě evakuování obyvatelé okolních obcí. Výbušniny se mají ze skladům začít odvážet 3.12.2014.

3.12. 2014 však dochází  k mohutnému výbuch skladu č. 12 stejné firmy. Bylo v něm údajně skladováno 98 tun materiálu, z toho 12,8 tun granátů a podobných výbušnin. Podle obyvatel v okolí skladu byl výbuch daleko silnější, než exploze ze 16.10.  Veškeré práce se opět zastavily. Až do poloviny prosince se ozývaly slabé neřízené výbuchy. Pyrotechnici se vrátily ke své činnosti až 22.12. Práce však komplikuje zimní počasí. Střežení areálu posiluje dalších 450 vojáků, je stanoven 14-ti kilometrový bezpečnostní okruh a je vybudováno nové oplocení se žiletkovým plotem. 

Tehdejší vláda se celou záležitostí opakovaně zabývala a řada politiků se samozřejmě neopomněla ve Vrběticích ukázat. Tehdejší ministr obrany p. Stropnický prohlásil již po prvním výbuchu, že všechny ostatní sklady v areálu byly zběžně kontrolovány. Bylo také zjištěno zásadní pochybení, kdy areál v majetku armády a spravovaný Vojenským technickým ústavem, zřejmě nebyl vůbec nikým kontrolován. Spadal fakticky do kompetence Vojenské policie a Vojenského zpravodajství. Ministru vnitra Chovancovi proto bylo uloženo, aby do měsíce vyřešil tyto rozpory v zákonech. Vedení Vojenského technického ústavu, dosazené v roce 2012 minulou vládou bylo pro zřejmě zásadní pochybení odvoláno.

Ve Vrběticích pokračovalo čištění prostor, byly zpřístupněny cesty k jednotlivým skladům a začalo  jejich vyklízení a odvoz nebezpečného materiálu, který byl ukončen až 23.12.2015. Definitivní vyčištění areálu skončilo až koncem roku 2020. Předán bude Vojenským lesům.

Policie samozřejmě vše šetřila, ale případy, které skončily u soudu vůbec neřešily okolnosti výbuchů. 

Krajský soud ve Zlíně se pak v létě 2016 zabýval obžalobou pěti lidí a společností Excalibur Army a Real Trade Praha kvůli skladování zakázaných výbušnin ve Vrběticích. Lidem hrozily až dvanáctileté tresty, firmám i zrušení. Firmy podle verdiktu soudu ale neskladovaly miny jako takové, pouze těla min, materiál tak nelze považovat za zakázaný. Dovozem pouhých těl min tak nebyl spáchán trestný čin. Žalobce se nejdříve proti osvobozujícímu rozsudku odvolal, později vzal své odvolání zpět. 

Okresní soud ve Zlíně řešil kauzu, ve které byla šestice lidí obžalována kvůli krádežím zbraní ve Vrběticích. Podle obžaloby vnikli Zdeněk Šuranský a Milan Chaloupka nejméně čtyřikrát do uzavřeného a střeženého areálu, uvnitř kradli samopaly, součásti zbraní a výbušniny rozmetané do okolí explozí a některé z nich pak prodávali. Zlínský okresní soud v únoru 2019 uložil Šuranskému 34 měsíců vězení, dalších pět lidí dostalo podmíněné tresty se zkušební dobou od 22 do 48 měsíců. 

První kauza svědčí o hrubém porušení  Ottawská úmluvy, oficiálně Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení má za cíl odstranění protipěchotních pozemních min ze světa. Do současnosti se ke smlouvě připojilo 164 států, včetně ČR, která smlouvu ratifikovala 26. Října 1999. 

Jak je tedy možné, že ještě v roce 2014 byly, (patnáct let po ratifikaci smlouvy),  na území státu tyto miny skladovány soukromou společností? Soud to obešel šalamounky, že byly skladovány pouze „ těla min“. To znamená, že miny mohou být kdykoliv doplněny o výbušniny a prodány do států, které se k úmluvě nepřipojily! Mezi nimi je samozřejmě USA a dalších 33 států.

Na druhé kauze je pozoruhodné, že se několik civilistů opakovaně dostalo do areálu střeženého stovkami policistů a vojáků a kradlo zde zbraně a výbušniny. O úrovni ochrany areálu si každý jistě udělá obrázek sám.

Podle publikovaných informací měli výbuchy způsobit dva ruští agenti, kteří pronikli do skladů a umístili tam výbušná zařízení. Ta měla způsobit exploze až po transportu materiálu do Bulharska. Objednal si je   tamní obchodník se zbraněmi Gebrev a měl je prý dále poslat na Ukrajinu nebo do Sýrie. A tam by mohla tato munice zabíjet ruské občany. Což bylo BIS a Policií ČR uvedeno jako důvod zásahu ruských agentů ve Vrběticích. 

Ponechme stranou tuto krkolomnou konstrukci a podívejme se, co víme o pohybu údajných ruských agentů na našem území. 11.10. přilétá do Prahy Čepiga, 13.10. Miškin. V ČR se pohybují s pasy na různá jména. Z Prahy se přemísťují do Ostravy, kde se ubytují v hotelu se střelnicí, ve které si údajně zastřílejí, opět pod jinými krycími jmény. Jak se dostali do Vrbětic není známo. 16.10. údajně odlétají z Vídně do Ruska. 

Na svojí akci tedy neměli moc času a to pouze 14. nebo 15. 10. Jak se dostali do uzamčených, elektronicky a kamerami hlídaných skladů není nikde ani naznačeno. Rovněž není známo, jak se vůbec po našem území přemisťovali. Používali veřejnou dopravu, taxi, nebo jim snad dopravu zajišťovali známí? V ČR žije značné množství občanů RF a mohli zde mít přátele, nebo i jiné agenty. Že by se do skladu dostali přes děravý plot, s batohy plnými  výbušnin na zádech, považuji za zcela vyloučené. Rovněž je málo pravděpodobné, že by akci podnikli v naci. Bez dokonalé znalosti místních poměrů je to také téměř vyloučené. Jedinou reálnou možností je, že měli ve Vrbětickém  areálu, nebo ve firmě IMEX Group agenty, kteří by je jistě uměli do skladů dostat. V tom případě by to ovšem bylo naprosté selhání BIS, která všechny osoby které se zabývají obchodem s vojenským materiálem prověřují. A to bývá až tisíce fyzických a stovky právnických osob ročně! V této věci by tedy měla šetřením udělat jasno Policie ČR.

Dalším velmi nelogickým údajem je konstatování, že výbuch měl nastat až po odvozu munice do Bulharska. Podle pyrotechniků je potřeba k odpálení dělostřelecké a podobné munice značné množství třaskavin. Ty by musely být umístěny v bednách, v kterých se munice přepravuje, tak, aby nebyly při kontrole před odvozem zjištěny. To je zcela vyloučené. Pro přepravu vojenského materiálu, navíc přes třetí země ( Slovensko, Maďarsko ), platí velmi přísná bezpečnostní pravidla.

Pokud se tedy vrátíme k 16.10.2014, došlo ve Vrběticích, ve skladu č.16, nejprve k požáru. Ten musel trvat delší dobu, než začalo docházet k prvním výbuchům. To tedy zcela vylučuje informaci, že výbuchy iniciovalo „nášlapné zařízení“. Proč došlo k požáru, se zřejmě nikdy nepodaří zjistit. Veřejně známý je jediný snímek požáru skladu, pořízený HZS. Na něm jsou vidět otevřené dva vchody do skladu, oheň před jedním z nich a kouř, stoupající ze střední části objektu. Vznik a rozsah požáru mohou vést k domněnce, že ve skladu byly i materiály, které tam být neměly. Samozřejmě to firma IMEX Group popře a nikdo jí to již nedokáže. A jak došlo ke vzniku požáru může svádět k jakýmkoliv spekulacím. Jisté je jen to, že  ve sklady byly v té  době dva zaměstnanci firmy IMEX Group.

Další nejasností je výbuch druhého skladu č. 12 stejné firmy. Tam bylo údajně uloženo 12,5 tun výbušnin a velké množství zbraní. Ty ovšem vybuchnou nemohly. Sklad byl údajně kontrolován, jak prohlásil tehdejší ministr obrany Stropnický. Jak asi kvalitně je každému jasné. Přitom v den výbuchu 3.12. to bylo 48 dní od první události! A v tento den se již mělo začít s vyklízením a odvozem výbušnin ze všech skladů! Dovede si vůbec někdo představit, co by se stalo, kdyby se v areálu pohybovaly desítky lidí a techniky? Mohlo to stát další lidské životy. Jak tedy bylo vše Policií šetřeno, bylo tedy vůbec zjišťováno kdo kontrolu a jak ji prováděl? O tom nebylo v mediích ani slovo.

Vše co jsem zde uvedl, vzbuzuje  značné pochybnosti o verzi, kterou nám dramatickým vystoupením premiéra a ministra vnitra, předkládají. „Nezvratné důkazy“ jsou tajné a nikdy se je zřejmě nedozvíme. Je zvláštní, že nebylo vzneseno obvinění a nebyl vydán mezinárodní zatykač na agenty Čepigu a Myškina. Samozřejmě že Ruská federace své občany nikdy nevydá. A tak vše časem zmizí z médií a Policie vše odloží pro nemožnost vyslechnout hlavní podezřelé.

Aféra ale naprosto splnila zadání. Rosatom byl vyřazen z tendru na dostavbu Dukovan, dovoz vakcíny Sputnik V je vyloučen a Ruská ambasáda byla zdecimována na minimum. Kdo asi tak mohl mít zájem na takových dopadech na ČR? Ve prospěch občanů našeho státu to rozhodně není. To se jen radují ti, co předsudečně nenávidí „RUSÁKY“ tvoří tady pátou kolonu a adorují naše „západní spojence, v čele s USA“.  Jak nás tito „spojenci“ respektují, nejlépe potvrzuje jejich reakce na Vrbětice. Vyslovili nám „plnou podporu“. To je zatím vše. Diplomaty vyhostili jen země na východ od nás. Pobaltské státy a Slovensko. Každý si může o významu ČR v mezinárodních vztazích učinit sám.