Je pravdou, že jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko je antisemitismus bohužel typický a mnoho Ukrajinců a Rusů Židy nenávidí. To je v těchto národech silně zakořeněno a nemají si co vyčítat.

Jeden příklad z historie uvádím rok 1919, kdy na Ukrajině zuřila občanská válka, situace byla nepřehledná a kde tak nějak válčili každý s každým Armáda Ukrajinské lidové republiky vedena Symonem Petljurou, bílí vojáci generála Antona Děnikina, donští kozáci, bolševická Rudá armáda, a do toho všeho vypuklo rolnické povstání v čele s Nestorem Machnem. Všichni však měli jedno společné, masové pogromy proti Židům, při kterých bylo zavražděno na 60 tisíc lidí. Na těchto zvěrstvech se podíleli i rudoarmějci, jak je uvedeno ve výborných Dějinách Ukrajiny, autorů Jana Rychlíka, Bohdana Zilinského a Paula Roberta Magocsiho, vydaných v roce 2015 Nakladatelstvím Lidových novin.

Výroky Nadiji Savčenko, která prohlásila, že Židé mají na Ukrajině nepřiměřenou moc a že část tamní vlády nemá ukrajinskou krev, jsou skandální a neomluvitelné. Jestliže vystupuji tvrdě proti antisemitismu, tak je musím odsoudit. Nelze si mezi zlem vybírat selektivně, u někoho jej tolerovat a druhým ho odpouštět. Na druhé straně je to rovněž důkazem toho, že Židé se nemají na Ukrajině zle.

Když už jsme u nenávistných protižidovských projevů, tak je třeba si všimnout i slov izraelského velvyslance v Moskvě Garyho Korena, který dříve působil v Praze. Ten upozornil na to, že Rusko jako jediné v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě brání přijetí definice antisemitismu. Mezi příklady antisemitismu, které doprovázejí text schválený již ostatními 56 zúčastněnými státy, se uvádějí i projevy namířené proti Státu Izrael.

V minulém roce účastník primárek Jednotného Ruska do parlamentních voleb Vladislav Vichorev v Čeljabinské oblasti obvinil Židy z genocidy Rusů, kteří se prý po “židovském převratu” za vlády Borise Jelcina ocitli na “hranici vymření”. Tato nehorázná slova by měla být potrestána na základě protiextremistického paragrafu 282 Trestního zákoníku RF (Šíření nenávisti nebo nepřátelství a další ponížení lidské důstojnosti). To se však nestalo, Vichorev dostal jenom napomenutí a dokonce ho Putinova vládnoucí partaj ani nestáhla z primárek.

Kdo to tedy myslí s bojem proti antisemitismu upřímně, musí odsoudit jak paní Savčenko, tak pana Vichoreva. Výroky obou jsou nechutným protižidovským zlem.