V Praze rád chodívám na Hradčany a často vidím u Matyášovy brány člověka, který se mezi davy turistů prochází s transparentem, na kterém je napsáno něco ve smyslu, že Česká republika je zlodějský stát, který ho okradl. Někdo se s ním dá do řeči, většina lidí se však o něj nezajímá a bez vzrušení ho míjí. Pán ovšem demonstruje přímo před sídlem prezidenta a nikomu nevadí.

Něco podobného dělal v Moskvě Ildar Aladin a byl za to odsouzen na 2,5 roku do vězení, protože nový ruský zákon kriminalizuje veřejné projevy svobodného názoru. V sobotní MF DNES byl krásný rozhovor s jeho manželkou Anastasiou Zotovovou, která popisuje, jak její manžel je v trestanecké kolonii bit, mučen a znásilňován spoluvězni a dozorci se souhlasem vedení lágru. Cílem je samozřejmě zastrašit jakoukoliv opozici vůči Putinovi.

Problémy však mají i Rusové, kteří se svobodně projevují na tamní sociální síti VKontakte, jež je obdobou našeho Facebooku. Tak třeba jedna právnička dostala dva roky vězení za to, že kritizovala útisk Ukrajinců v ruské Kubáni. Kdyby naše úřady měly postupovat jako ty ruské, tak dobrá polovina diskutujících na sociálních sítích je za mřížemi a to samé by se týkalo i zdejších blogerů, kteří se tak odvážně trefují do naší vlády, když se to smí.

Jestliže někdo tvrdí, jako například politický publicista a konzultant Tomáš Haas, že Rusko je na cestě ke svobodě, tak sprostě lže! Pravdou je pravý opak, v Rusku jsou po třetím Putinově zvolení za prezidenta v roce 2012 přijímány zákony, které v podstatě likvidují i tamní Ústavou zaručené svobody projevu a shromažďování.

Vrcholem ruského pokrytectví fakt, že Rusko si nyní samo určuje, kdy uzná verdikt Evropského soudu pro lidská práva a kdy ne. Je ovšem až komické, že se k této instituci odvolala řada ruských sportovců kvůli dopingové aféře. Takže být mezinárodní dopingovou agenturou bych problém vyřešil jednoduše. Jelikož Rusko nechce respektovat její rozsudky, tak případná vítězství Rusů v dopingových sporech bych zkrátka a jednoduše ignoroval.