Pod takto stručnými a na první pohled nevinnými tématy se však skrývala plná nálož arogance a bezohlednosti současného vedení strany vůči demokratickým principům, zvyklostem i samotným stanovám ČSSD.

Současné vedení české sociální demokracie v čele v Michalem Šmardou rozpoutává od svého zvolení v prosinci 2021 boj s veškerou vnitrostranickou opozicí, která ve straně existuje. Součástí tohoto procesu je přesun okresních a krajských pravomocí směrem k centru, k čemuž mají směřovat i nové stanovy ČSSD a zejména stále častější využívání nelegitimních postupů. Právě třináctého v pátek se Šmarda a jeho stranická klika, tedy Petříček, Poche, Špaček, Scherfer, Dolínek, odhodlali k přímému útoku, směřujícímu k likvidaci nejpalčivějších opozičních sil uvnitř strany. Uvědomme si, že hlavním posláním současného vedení ČSSD není návrat na českou politickou scénu, ale tichý přesun rozsáhlého stranického majetku do soukromých rukou, který v březnu 2022 Jana Maláčová nazvala privatizací a „tunelem“. Hovoříme zde o majetku, který dalece převyšuje výši dluhů, kterými je ČSSD zatížena. Finanční situace strany není ani zdaleka tak zoufalá, jak se nás snaží předseda Šmarda přesvědčit.

V prvním tahu na pátečním 5. zasedání Předsednictva ČSSD se podařilo Šmardovi zrušit, resp. pozastavit, členství mému kolegovi z Demokratického fóra ČSSD, Jaromíru Landsmanovi, který v rámci skupiny, která mě obklopuje, spravuje naše webové stránky www.demoforum.cz (ZDE) a sociální sítě, technicky zabezpečuje on-line debaty, které pořádáme a celkově má na starosti marketing a PR naší názorové vnitrostranické skupiny. Je tedy aktivním a viditelným členem Šmardovy opozice a byl to právě on, kdo na základě výzvy předsedy Šmardy ze dne 17. 3. 2022 podal následující den inzerát o prodeji Lannova paláce, díky kterému se následně přihlásilo čtrnáct vážných zájemců o jeho koupi, čímž poukázal na skutečnost, že prodej stávajícímu nájemci není jediné možné řešení. Byl vyloučen, aniž by kdokoliv solidně zdůvodnil, proč se tak stalo, a to navíc při nedodržení procesních lhůt, předběžného upozornění, možnosti hájit se. Byl vyloučen za aktivitu, která směřovala k ochraně stranického majetku, a to navíc v situaci, kdy se nad jinými členy ČSSD vznáší daleko závažnější stíny pochybností, související s překročením volebního rozpočtu na volby do poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 o 32 milionů korun. Z Demokratického fóra ČSSD vysíláme jasné informace o tom, že prodej jakéhokoliv stranického majetku je v tuto chvíli zbytečný, jelikož ČSSD má hned několik možných variant řešení, jak splatit dluh a financovat svoji činnost.

Dalším významným protiopozičním tahem předsedy Šmardy a jeho spojenců, bylo znemožnění pražské ČSSD předložit vlastní kandidátku do komunálních voleb, která by odpovídala většinové vůli pražského krajského předsednictva, v jehož čele stojí předseda Pavel Jaroš. Místo toho na pátečním jednání Předsednictvo ČSSD odhlasovalo memorandum o spolupráci se stranou Zelených a schválilo za ČSSD kandidátku pro Prahu s vlastními kandidáty, v čele se Šabatovou, dále s Dvořákem, Smetanou, Ulrychem, tedy lidmi blízkými právě Šmardovi, Pochemu a Petříčkovi. O své kandidátce mělo pražské předsednictvo jednat teprve v pondělí 23. 5. 2022 a rozhodně se nemělo jednat o spojení se stranou Zelených. Přímou reakcí na takto arogantní a protidemokratický postup, byl i odchod Miloslava Ludvíka, ředitele motolské nemocnice, z ČSSD. Za ztrátu takto významného člena strany nese plnou odpovědnost právě současné vedení ČSSD.

Předseda Šmarda a společně s ním i současný místopředseda strany Petříček, již dlouhodobě usilují o zásadní změny v ČSSD, mezi které patří nejen přejmenování strany z ČSSD na SOCDEM či výměna barvy, ale zejména spojení ČSSD právě se Zelenými. Celostranická vůle k tomuto spojení však v ČSSD chybí, o to více v Praze. I přes tuto zjevnou nevoli však Šmarda a jeho lidé svoji vůli neustále bezohledně prosazují, čímž zasévají rozkol mezi své spolustraníky a vytvářejí dojem, jako by ČSSD nebyla schopná samostatného přežití a spojení se Zelenými bylo jedinou možnou cestou, jak ČSSD vznést z popela.

Těžko odhadnout, z jakého důvodu je právě spojení se stranou Zelených pro Šmardu a Petříčka tak důležité. ČSSD má totiž vlastní „zelenou“ politiku, a dokonce vypracovaný vlastní plán udržitelného rozvoje, který v současné době můj další kolega z Demokratického fóra ČSSD, přední český energetik Vladimír Vlk, aktualizuje pro naše další využití. Sociální demokracie má navíc 24 odborných komisí, ve kterých zasedají specialisté ve svých oborech, ochotni a připraveni pracovat, podílet se na programovém směřování strany, i vnější prezentaci v uvedených oborech. ČSSD je schopna politicky, odborně i organizačně fungovat zcela samostatně, tak jak to ostatně dělala vždy. Předseda Šmarda však s odborným zázemím nijak nespolupracuje a podklady pro jeho vyjádření mu má napříště připravovat osobní poradní tým, fakticky odříznutý od komunikace s odbornými komisemi. Prostřednictvím místopředsedkyně Ostré má dojít k reformě, na jejímž konci mají být odborné komise buď zcela zrušeny, nebo se má jejich počet snížit na pouhých 10. I takovýto krok nelze chápat jinak než jako likvidaci vnitrostranické opozice. Demokratické fórum ČSSD prostřednictvím Michala Krause a jeho zástupce Stanislava Šamala, předložilo vlastní návrh na reformu odborného zázemí, které stínuje jednotlivá ministerstva, a navíc počítá s komisemi fungujícími dovnitř strany.

V českém prostředí je ČSSD strana s nejdelší politickou historií, její počátky se datují až do sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Není a ani nemůže být po celou tu dobu stále stejná. Mění se tak, jak se mění lidé, kteří ji tvoří a kteří ji řídí. Nelze říci, že ČSSD je nedůvěryhodná, nevolitelná, neuvěřitelná. Tato strana byla založena za Rakouska-Uherska, prožila první světovou válku, první republiku, druhou republiku, protektorát, druhou světovou válku, nástup totalitního komunistického režimu, pražské jaro, normalizaci, sametovou revoluci. Tato strana nám již dokázala, že je dost silná, aby unesla i velké dějinné zvraty a otřesy. Pokud ji dnes uchvátilo několik bývalých mladých sociálních demokratů, kteří se rozhodli na ni zbohatnout, jsem přesvědčena, že ČSSD ustojí i toto. Všichni, kteří věří v její sílu, mají tu možnost ji právě teď podpořit, aby mohla opět šířit ideu svobody člověka a jeho rovnosti mezi ostatními. Právě tato její hodnota a toto její poslání má v dnešním světě opět své zásadní místo. Máme se obávat, že podobně, jako v pátek třináctého roku 1307 započaly inkviziční procesy vůči templářským rytířům, začínají podobné procesy i uvnitř ČSSD?

Již několik krajských a okresních organizací ČSSD po celé České republice pochopilo, že je nutné svolat mimořádný sjezd a přijalo k tomu patřičná usnesení, které vedení strany prozatím přehlíží. Narůstající tlak nespokojenosti však nebude možné tlumit věčně a předseda Šmarda i jeho tým budou muset složit účty celé členské základně.

Demokratické fórum ČSSD tvoří v tuto chvíli hlavní opoziční vnitrostranický proud směřující proti předsedovi Šmardovi a jeho lidem. Já jsem jedna ze zakládajících členů tohoto fóra a jsem připravena na příštím sjezdu ČSSD opět kandidovat na pozici předsedkyně ČSSD. Jsem hrdá na to, že mě obklopují lidé, a to zdaleka nejen v Demokratickém fóru ČSSD, ale také v krajích po celé České republice, kteří jako já věří v možnost změny a nového začátku, který však nespočívá v odtrhnutí se od minulosti, ale naopak v pokorném respektu vůči práci našich předků. Žijeme v době, kdy udržení si toho, co máme, bude znamenat obrovský úspěch. A to nejen uvnitř ČSSD, ale v celém světě kolem nás.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele