Občané s nízkými příjmy upadají do chudoby a střední třídě, která představuje stabilizační formaci ekonomiky, dochází dech. Lidé sahají do svých úspor a dle ekonomů přichází doba, kdy se pro odvrácení krachu začnou zbavovat také svého majetku, typicky nemovitostí. Je tedy nejvyšší čas zasáhnout a pomoci. Regulaci ve formě zastropování cen energií bylo v tuto chvíli nutné udělat. Musíme si však uvědomit, že konkrétní podoba vládního zastropování cen elektrické energie není ideální, a to ze dvou hlavních důvodů. 

Za prvé, cena byla zastropována pouze pro silovou elektřinu, která činí z celkové sumy 67,5 % a můžeme proto jen odhadovat, jak se toto zastropování projeví v tarifech, které obchodníci s elektřinou nakonec předloží konečným spotřebitelům. Jednotlivých položek při tvorbě konečné ceny za elektrickou energii je osm a patří mezi ně kromě silové energie například daň z elektřiny, distribuce, systémové služby a další. Současná cena silové elektřiny je na spotovém trhu přes 400 euro za 1 MWh.

Podle vládní představy by měla být zastropována na částce 240 euro, tedy zhruba 6.000 Kč (včetně DPH) za 1 MWh (6 Kč za 1 kWh). Podle propočtů našich odborníků by byla v takovém případě výsledná cena na rok 2023 zhruba 9.000 Kč za 1 MWh (9 Kč za 1 kWh) včetně DPH po odpuštění poplatku za podporované zdroje, přičemž cena za distribuci je v tomto případě určena podle předchozího roku, jelikož cena na rok 2023 bude zveřejněna teprve v listopadu letošního roku. Stále je to však cena příliš vysoká. Pro porovnání, v polovině roku 2021 byla cena za 1 MWh 1.700 Kč. Navrhujeme proto, aby se zastropování pohybovalo mezi 80 až 100 Eury za 1 MWh, tedy alespoň 2.000-2.500 Kč za 1MWh. Pro další srovnání, například slovenská vláda zastropovala cenu elektrické energie na částce 61,21 euro za 1MWh, tedy v přepočtu 1 530 Kč. Česká republika 6.000 Kč, Slovensko 1530 Kč!

Za druhé, vláda nezastropovala cenu, za kterou budou elektrickou energii prodávat výrobci, ale pouze tu částku, za kterou mohou obchodníci prodávat elektřinu konečným spotřebitelům. Levně vyrobená elektrická energie tak bude i nadále proudit na spotový trh a šplhat se do závratných výšin. Pro představu, průměrné náklady ČEZU na výrobu elektrické energie na 1 kWh činí 1.8 Kč (za 1 MWh 1.800 Kč). K navýšení dochází až na burze, kde ji ČEZ prodává! Jelikož bude podle vládního návrhu cena zastropována až u obchodníků, kteří na burzách nakupují elektrickou energii již předraženou, bude muset stát obchodníkům vyrovnávat jejich ušlé zisky, a to samozřejmě ze státního rozpočtu. Tento model zastropovaní tedy jednoduše znamená, že stát soukromým obchodníkům s elektřinou vyrovná rozdíl mezi cenou, za kterou elektřinu kupují od výrobců (která regulována není a bude stále obchodovaná na burze) a cenou, za kterou by elektřinu za normálních okolností prodali koncovým spotřebitelům. Prakticky tak budou obchodníci prodávat elektřinu koncovým odběratelům za nižší ceny, než za které elektřinu na burze sami nakoupili. Jde tedy o zcela absurdní řešení. Tento nástroj zcela zásadním způsobem zatěžuje státní pokladnu a zvyšuje státní dluh. Obchodníci s elektřinou o své zisky nepřichází, jelikož jim ztráty i zisk dorovnává stát, tedy konkrétně občané, pouze s časovým zpožděním, nepřímo prostřednictvím daňových povinností. Největší nevýhodou zastropování cen v modelu, který vláda do energetického zákona protlačila, je proto fakt, že z dlouhodobého hlediska způsobuje větší míru zadlužení, s tím související větší inflaci, a tedy další chudnutí obyvatel.

Naši odborníci proto navrhují stanovit ceny, za které nikoliv obchodníci, ale výrobci elektřiny nebo plynu smí elektřinu nebo plyn prodávat, a to mimo jiné s ohledem na nákladovost výroby elektřiny nebo plynu a na přiměřený zisk výrobce. Stát nebude muset nic dorovnávat ze státního rozpočtu. Elektrická energie se nebude vůbec obchodovat na burze, ale v rámci českého vnitřního regulovaného trhu. Na burze by se pak obchodovalo pouze s přebytky, které činí zhruba 40 % z celkové výroby.

Problémy, do kterých naše země upadá, jsou velmi vážné. Je proto logické se ptát, do jaké míry je současná situace akutní, do jaké míry byla nepředvídatelná a do jaké míry jí mohla naše vláda (i vlády předchozí) ovlivnit. Co víme s jistotou je fakt, že se vláda Petra Fialy zcela nekriticky podřizuje všem záměrům, které předkládá Brusel, jakkoliv jsou tyto návrhy a regulativy neživotaschopné. Když zmiňuji Evropskou Unii, nemám na mysli samotnou myšlenku evropské integrace, jelikož tu jednoznačně podporuji, a dokonce ji považuji za zcela nezbytnou pro budoucnost našeho kontinentu. Co však považuji za zhoubné, jsou konkrétní návrhy a postupy současných představitelů Evropské unie a jejich představa o přesystematizované a přeregulované podobě života Evropanů. Uvědomme si, že v souladu s primárním právem EU je jediným iniciátorem evropské legislativy Komise. Právě ta, zjednodušeně řečeno, řídí naše životy. A dne 14. 9. 2022 představila Ursula von der Leyen další ze svých návrhů v oblasti energetiky. Když vláda přijímala zastropování cen, o tomto návrhu jistě věděla, ale žádný z jejích představitelů občanům plánované kroky nepředstavil. Předložený návrh má dva základní pilíře.

První vyžaduje, aby členské státy zavedly opatření ke snížení celkové spotřeby elektřiny u všech spotřebitelů! Pokud bude tento návrh přijat, čeká nás 5 % snížení hrubé spotřeby elektřiny během předem vybraných hodin ve špičce, které by pokrývaly alespoň 10 % hodin každého měsíce. Tento povinný cíl, který si Evropská Komise vytyčila, znamená, že jednotlivé členské vlády vyberou v průměru 3 až 4 hodiny ve všední den, v jejichž rámci nebude možné spotřebovávat elektrickou energii tak, jak jsme zvyklí. Když o tom však přemýšlím, nenapadá mě způsob, jakým bude možné spotřebu v těchto hodinách kontrolovat, ledaže by docházelo k řízeným výpadkům příkonu v různých oblastech.

Druhý pilíř počítá se zastropováním tržních příjmů výrobců elektrické energie bez ohledu na to, jestli obchodování s elektřinou probíhá na burze či mimo ni. Přebytečné příjmy vyplývající z uplatnění cenového stropu mají být dále přerozdělovány ke konečným odběratelům elektřiny, přičemž by se členské státy při výběru konečných příjemců měly zaměřit na konečné zákazníky v soukromé i komerční sféře. Kdo však bude tyto „konečné příjemce“ vybírat, a podle jakého klíče, to popsáno není. Možná by nám v tom mohl napovědět současný systém evropských dotací.

Toto je v kostce představa evropských politiků o řešení energetické krize a dosažení energetické soběstačnosti v rámci Evropy a mimo jiné také způsob, jakým čelit Rusku. Jak smutné například pro Českou republiku, která je bez větších obtíží schopna vyrobit pro své občany elektřiny dostatek! Kdo z nás si myslel, že vláda Petra Fialy vyslyšela volání více jak sto tisíců vyděšených a rozzlobených občanů na Václavském náměstí, ten se zřejmě spletl. Vláda Petra Fialy přistoupila k zastropování cen energií pouze z toho důvodu, že velmi dobře věděla, že se na celoevropské úrovni chystá daleko důraznější regulace našich životů. Hlavní motto Fialovy údajně „pravicové“ vlády tak zní – přídělový systém energií, centrální přerozdělování příjmů, státní subvence a sociální dávky.

Před pár měsíci se mi dostala do rukou zajímavá kniha egyptologa a archeologa Miroslava Bárty, který popisuje Sedm zákonů ovlivňujících zrození, růst a úpadek civilizací. Jedná se o procesy, které nejsou náhodné a můžeme je vysledovat v rámci tzv. dlouhých časových řad prakticky ve všech doposud známých civilizacích. Jedním z těchto zákonů, určujících vývoj společnosti, je její energetická a technologická situace. Vědci vypozorovali, že vývoj každé společnosti a civilizace je mimo jiné určen jejími technologiemi a zdroji energie. Vypozorovali, že bez objektivně levné energie nemohla žádná společnost ani civilizace růst a udržet svoji komplexitu. Naši současní vládní představitelé, a to zejména na Evropské úrovni, právě nyní dělají vše proto, abychom o levnou a dostupnou energii přišli.

V našich podmínkách znamená garance levných energií především to, aby se s energiemi neobchodovalo na burze. Energie nemá být byznys, ale zásadní strategická komodita! Česká elektřina, tedy elektrická energie vyrobená v České republice, má být primárně v České republice spotřebována a obchodována na českém regulovaném vnitřním trhu. S naší elektřinou, kterou potřebujeme pro vlastní občany, se již nesmí do budoucna obchodovat v zahraničí jako doposud.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele