Mluvit o tom, že každý pracovník v zemědělství dostává přes 500 tisíc korun a daňový poplatníci vydávají ročně na podporách 14 tisíc korun na hektar je bez výkladu souvislostí úplná fantazmagorie a záměr dehonestovat zemědělce a zemědělství jako odvětví. 

Pravda je úplně jiná, celá evropská, ale i světová hospodářská politika v segmentu výroby potravin je postavena na podporách, které mají zajistit přístup k potravinám celé populaci, bez ohledu na výši jejich příjmu. To začalo již v roce 1957 s Římskou smlouvou o založení Evropského hospodářského společenství, kde se řešila potravinová soběstačnost zakládajících státu Francie, Italie, Německa a Beneluxu. Tam byla dohodnuta nejen spolupráce těchto zemí, ale také podpory do produkce potravin.

Tímto rozhodnutím, každá země začala podporovat masivně zemědělskou výrobu a potravinářský průmysl, až došlo po řade let k nadbytku výroby a bylo třeba tuto produkci odbytovat. Po revoluci v roce 1989 se ukázalo, že naše, ale i další země mají koncentrované podniky, které nepotřebují běžné potraviny a umí si je vyrobit sami a levněji, proto dochází při vstupu do EU k tlakům na rozdrobení podniků a obrovským diskriminacím v podporách. V přistoupivších zemích se to začalo  na úrovni 25 procent z vypočtených dotačních nároků při už tak nízké základně v nejhorších letech a bez národních podpor. To byl hlavní důvod snižováni soběstačnosti a uvolňovaní trhu pro země tehdy staré EU 15. Mluvit o 14 tisících korun na hektar je nejenom pošetilé a matoucí, ale při srovnání se státy EU 14 je to jenom zlomek. U těch starých států, současně EU 14, se tyto podpory pohybují na úrovni 25 až 28 tisíc korun na hektar a více. Proto ta konkurenceschopnost v obchodech a naše likvidace v soběstačnosti.  

V nákladech jsme u všech komodit levnější a naši zemědělci, kteří něco vyrábí, nabízejí surovinu pro potravinářský průmysl nákladově levnější. Obrovské dotace, jak na plochu, tak v podporách pro rozvoj venkova, tak v národních dotacích starých států EU 14 likvidují u nás vše, co jim stojí v cestě. 

Je mi z toho smutno, když téměř 80-ti letý teoretik, který nebyl několik desetiletí v domácích špičkových provozech, plive na výsledky našich podniků, kteří v chovatelských, výrobních i ekonomických výsledcích patří téměř ve všech komoditách mezi první sedmičku celé EU. Nevím, pro koho tento pán pracuje, ale je placen na Ústavu zemědělské ekonomiky a informací z našich daní a řadu let se divím, že tento nekompetentní člověk může dehonestovat zemědělskou výrobu těch nejúspěšnějších a vytvářet tlak na další likvidaci podniků a vystupovat proti zvyšování naší soběstačnosti, která je důležitá nejen pro bezpečnost, ale i suverenitu našeho státu.