Příští rok se prostřednictvím zdravotních pojišťoven rozdělí na poskytování zdravotní péče nás všech 238,9 miliardy korun, což je o deset miliard více, než v roce 2014. Nároky zdravotního trhu jsou však takové, že zdravotní pojišťovny budou muset snížit své rezervní fondy a část péče budou muset proplácet z peněz, původně určených na vlastní provoz. I to je z pohledu pojišťoven racionalizační krok, ale neměl by být protěžován na úkor přehnaných požadavků některých zdravotnických zařízení.

Co je to přehnaný požadavek? Přehnaný požadavek je vše, co odporuje čistému svědomí předkladatele. Asi se všichni shodneme na tom, že se dá celkem exaktně spočítat péče nutná při běžné operaci slepého střeva. Takových úkonů je mnoho, řekněme většina. Přehnaný požadavek by byl, kdyby si zdravotní zařízení k této operaci účtovalo i komplikace, které nenastaly. Stejně jako zdravotní zařízení, může proti svému čistému svědomí jednat i ambulantní lékař. Takový lékař má určitou sumu zaregistrovaných pacientů, za které bere paušální poplatek. A to i když se u něho neukáží, jak je rok dlouhý. Přehnaný požadavek vůči zdravotní pojišťovně by byl, kdyby si lékař účtoval léčbu takového zaregistrovaného pacienta, který danou léčbu ve skutečnosti nepodstupuje a je zdravý jako ryba. V obou případech jdou peníze do kapsy právního subjektu, který podvádí. Jsou ale i další způsoby, jak na zdravotních pojišťovnách vydělat. Třeba si za drahé státní peníze pořídit přístroj, jehož služby bude zdravotní zařízení účtovat pojišťovnám i na pacientech, kteří tyto služby z odborného hlediska nepotřebují, přesto léčbu na těchto přístrojích absolvují. Je mnoho a mnoho dalších možností a zdravotní pojišťovny budou muset najít opravdu účinné nástroje, jak těmto neúměrným požadavkům zamezit. Úhradová vyhláška, kterou předkládá Ministerstvo zdravotnictví je jedna věc, zdravotní zařízení předkládající požadavky dle této úhradové vyhlášky odporující jejich čistému svědomí je věc druhá.

Medicína je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví vůbec. Technické novinky a nové léky jsou takřka na denním pořádku, jejich efektivita je často rozporuplná a pokud se má zdravotnictví chovat racionálně, je velice důležitý odborný přístup k těmto novinkám, odborná selekce, která v případě opravdu nezávislého posouzení může ušetřit nemalé finanční prostředky. Přílišná komercializace a nevědecký přístup k léčebným metodám a pacientům je cestou nejenom ke zhoršení zdravotní péče, neboť mnohdy mohou být pacienti léčeni ne proto, že danou léčbu potřebují, ale proto, že je pro zařízení finančně výhodné tuto léčbu poskytnout, ale je cestou také k nesmyslnému navyšování prostředků potřebných pro udržení určité úrovně poskytování zdravotních služeb.

Zdravotní pojišťovny to mají tedy těžké. Na jedné straně omezený rozpočet, na straně druhé tlak ze strany poskytovatelů zdravotní péče proplatit vše, co k proplacení předloží. V tomto zápase jim však pomáhá jedna věc, která jim na jednu stranu sice život na první pohled komplikuje, na druhou stranu je však pro ně životadárnou mízou, která jim pomáhá držet předkladatele na uzdě. Tou je jejich vzájemná konkurence. Vzájemná konkurence zdravotních pojišťoven pomáhá držet ceny za jednotlivé úkony v přijatelných mezích. Nejhorší zprávou pro rok 2015 by tedy byl zánik menších nebo středních oborových zdravotních pojišťoven, jako jsou třeba OZP, ZPMV, VoZP ČR, nebo RBP, jejich sloučení s největší pojišťovnou na našem trhu, tedy VZP a vznik jedné velké „superpojišťovny“.  Zadusili bychom tak účinnou brzdu nárůstu cen od poskytovatelů zdravotní péče, došlo by k navýšení požadavků odporujících čistému svědomí a tohoto mastodonta bychom rok od roku krmili stále se navyšujícím rozpočtem, který by formou zvyšující daně šel z kapes nás všech.

Jaroslav Michal