Na stavovské povstání a bělohorskou bitvu, které poznamenaly naše dějiny, lze nahlížet různě. Neotevírám Pandořinu skříňku otázky vítězství katolické ligy nad protestanty, císařského vojska nad stavovským nebo příliv cizí šlechty a odliv evangelíků. Toto vše ponechávám vojenským historikům, historikům a teologům. Mě zajímají umělecké sbírky na Pražském hradě v zrcadle neklidných časů.

Český král a císař Rudolf II. žil jen pro umění. Jako politik v závěru života zcela zklamal všechny strany (zemské stavy, protestanty i katolíky). Vpád Pasovských vojsk dovršil jeho osobní pád. Domácí vězení bylo epilogem jeho vlády. V povědomí lidí zůstává především jako vášnivý shromažďovatel a podporovatel umění a kuriozit do posledních chvílí života. Umělecké sbírky na Pražském hradě díky němu snesly srovnání s papežskými a zastiňovaly poklady shromážděné na královských a velkovévodských dvorech. Praha navenek zářila a spalovala, uvnitř ale doutnala sílícími náboženskými spory. Nabízí se paralela k době Karla IV. a jeho syna Václava IV… 

Rudolfovým nástupcem se stal jeho bezdětný bratr Matyáš, sídlící v Linci. Na svého předchůdce navázal vnějšími úpravami Hradu. Nejvíce o tom svědčí brána, které říkáme Matyášova, ale která byla postavena za Rudolfa II. Matyáš aktualizoval její výzdobu štukovým polem se svým pozlaceným, v záři zapadajícího slunce doslova nepřehlédnutelným, jménem. Když jednou bylo na bráně lešení, měl jsem možnost prohlédnout si z blízka kvalitu rudolfínské kamenické práce kontrastující se zavalitostí raně barokní štukatury. Ale co mne nejvíce zaujalo, byly četné stopy původní barevnosti brány a to, že všechny znaky v kladí pod římsou jsou dodatečně vsazené. Napadlo mne, jak reliéfy metop s alegoriemi vlády umění byly nahrazené bezduchou heraldickou sebeprezentací. 

Vypráví se, jak se Matyáš po smrti Rudolfa nechal na několik dní zavřít do sbírek kunstkomory a galerie. Narychlo pořídil inventáře a byl jeden z prvních, kteří z původně nedělitelných sbírek začali odvážet umění do Vídně. V tom pokračoval i jeho synovec Ferdinand Štýrský. 

Defenestrací, čili vyhozením z okna České dvorské kanceláře v Ludvíkově křídle, převzaly vládu protestantské stavy; začalo stavovské povstání a 30. letá válka. Její první část se nazývá Česká válka. 

Na válku všichni potřebovali peníze. Proto na Českém sněmu Václav Vilém z Roupova navrhl, aby se zpeněžily císařské sbírky. Mělo se rozhodnout, co se prodá a co zůstane pro „kratochvíli a obveselení“ budoucího krále. Drahocenné dary, stolní náčiní, psací potřeby, hodinky, erotické obrazy měly být snesené na jedno místo a ohodnocené, protože zlato, stříbro a statky lze kdykoliv získat, ale svoboda, čest a ztracený život se znovu nezískají. 

Direktoři, vůdci stavovského povstání, pověřili Václava Berku a jiné české pány aby provedli inventuru a předměty ocenili za účelem získat peníze na žold. Další předměty začaly být rozdávány jako „politické úplatky“. Například krásnými tureckými sedly, šavlemi a jinými zbraněmi obdaroval hrabě Matyáš Thurn sedmihradského knížete Bethlena Gábora, vůdce uherských vojsk. 

Tak v předvečer bitvy na Bílé hoře nastal soumrak sbírek Pražského hradu. Chladný přístup k umění jen potvrdil dlouhodobou propast mezi Rudolfem a Českými stavy. Pražský hrad ztrácel na lesku, slávě a bohatství. Není se co divit, vždyť za války mlčí múzy. Ale těžké časy měly teprve přijít: pálení obrazů, náhlé evakuace, švédské rabování a výprodeje pod cenou…   

PhDr. Jaroslav Sojka, Ph.D., historik umění

Celkový pohled na Matyášovu bránu na Pražském hradě. Foto: J. Sojka

Detail Matyášovy brány ukazující vložení znakové výzdoby. Foto: J. Sojka