Letos se na předních místech umístily zabití neozbrojených Afroameričanů policií, epidemie eboly, vznik Islámského státu a dále pak výsledky mezivoleb do Kongresu, zmizení malajsijského letadla, reforma zdravotního pojištění a pokus o změnu imigračního zákonodárství.

Teprve na osmém místě následuje krize kolem Ukrajiny. Z hlediska dlouhodobých trendů vyvolávají u pozorovatelů velké obavy prohlubující se příkopy mezi politickými elitami Ameriky, nejen mezi republikány a demokraty, ale také uvnitř těchto stran.

Nicméně za dobrou známku je pokládána skutečnost, že letos kongresmani zabránili opakování loňské situace a poměrně hladce schválili rozpočet na příští rok. Někteří v zásadě nespatřují v politickém konfliktu nic zlého a poukazují na minulou zkušenost, kdy období rozdělení moci mezi prezidentem a Kongresem patřila k nejproduktivnějším.

Porážka demokratů v listopadových volbách do Kongresu spustila debatu o soumraku epochy Baracka Obamy, i když mnozí kritici tvrdí, že jediný jeho relativní úspěch, a to prosazení reformy zdravotního pojištění, je zatraceně málo, aby se vůbec dalo mluvit o epoše jeho jména.

Zde je názor vlivného časopisu Atlantic: „Není pochyb o tom, že volby byly jakýmsi referendem o politice Baracka Obamy a jeho porážka je zasloužená. Katastrofický start zdravotnické reformy do základu otřásl vírou Američanů v kompetentnost vlády. Také rozmach ilegálního přistěhovalectví a krizi na Blízkém východě přisuzují kritici Obamově politice.“ 

Naprostá většina sdělovacích prostředků je zajedno v tom, že zahraniční politika prezidenta nebyla schopna zajistit Americe roli, kterou svět potřebuje. Výsledkem byl naprostý debakl „arabského jara“, vznik Islámského státu a agresivní chování Ruska.

Názor mnoha Američanů vyjádřil předseda branně-bezpečnostního výboru Sněmovny reprezentantů Michael Rogers, když prohlásil, že Obama hraje vrhcáby, zatímco Putin hraje šachy.

Kriticky vnímá americký tisk také Obamovu reakci na zabití dvou neozbrojených černých Američanů policií. Osvobození policistů hodnotil Bílý dům v podstatě jako projev rasismu v americkém soudnictví, čímž Obama propásl možnost postavit se k problému čelem.

Místo toho, aby se snažil zvýšit autoritu právního systému a demokratických institucí, podrobil je kritice, a to jen prohloubilo konflikt. Komentátoři se většinou shodují v názoru, že reálně existující problém sociální a ekonomické nerovnosti nelze vyřešit pouhou kritikou „bílého“ rasismu a pěstováním rasismu „černého“.

Pochopení toho, že policie ve Spojených státech je v mnoha případech hlavním spojencem a ochráncem mladých Afroameričanů, kteří ve zdrcující většině se stávají obětí jiných Afroameričanů, by mělo nahradit hluboce nepřátelský vztah k americkému právnímu systému a o to by se měly postarat mravní autority v jejich komunitách.

Příkladem takové změny postojů by měl být samotný prezident. Místo toho, míní komentátoři, je Obama ve vleku aktivistů, kteří dělají kariéru na rasismu proti bílým spoluobčanům. To pak vede k takovým následkům, jako byla nedávná vražda dvou newyorských policistů, a dále roztáčí spirálu násilí.

V hodnocení událostí na Ukrajině mezi názory tiskových expertů velké rozdíly nejsou: byla to revoluce proti zločinné moci a výsledek zápasu dvou tendencí na území bývalého Sovětského svazu.

Spojené státy nemohou zůstat lhostejné vůči takovému zápasu, vědomy si toho, že převaha demokratického trendu může zásadním způsobem ovlivnit povahu ruské zahraniční politiky a být spolehlivou zárukou stability ve světě. A naopak – protidemokratický vývoj v Rusku ohrožuje životní zájmy Ameriky, neboť Rusko zůstává jadernou zemí s velkým destrukčním potenciálem.

Z možných událostí roku 2015 za velmi důležité pokládají pozorovatelé debaty uvnitř Republikánské strany ohledně směru, kterým se strana vydá v příštích letech. Otázka volby prezidentského kandidáta prohloubí rozpory mezi konzervativním a libertariánským křídlem strany a bude mít velký vliv také na politický život země obecně.

Viděno ve zpětném zrcátku rok 2014, i když byl nepříliš úspěšným pro prezidenta Obamu osobně, pro Ameriku vcelku nevyzněl špatně: svědčí o tom také slušný vývoj národního hospodářství, které v závěru roku dosáhlo 5% růstu. Stav ekonomiky je to, na co Američané slyší především. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.