Jednak jsme to mohli mít za sebou a co hlavně, tenkrát jsme na to ještě měli, třeba by už tolik nezbylo pro Bakaly, Tykače, Kellnery, Krejčíře, Kožené, Klause a další. Nicméně, už se stalo a máme  zase důvod se „rvát“ o ten zbytek, co nám ještě průkopníci  kapitalismu, demokracie, svobody, pravdy a lásky v této zemi nechali.

Přesto se nemohu s církevními restitucemi smířit. Pominu všechna ta fakta a argumenty pro a proti restituci, potažmo přijatému zákonu, o to více bych se chtěl  zabírat samotnou podstatou úsilí církve k získání problematicky prokazatelného církevního majetku. Není neobvyklé, že se dvě strany o něco soudí, je-li k tomu relevantní důvod. Při sebelepším chápání situace s majetkem, který užívala církev se nemohu zbavit dojmu, že objem požadovaného majetku k navrácení církvi je neadekvátní, nepřiměřený, neopodstatněný a jak jinak, těžko prokazatelný z hlediska vlastnictví. Ale pokusím se přehlédnout i tuto problematiku, abych se zaměřil na to, co považuji za nepochopitelné a čemuž je ze strany církve vynakládáno maximální  úsilí a to je přesvědčit veřejnosti, že požadavky církev jsou oprávněné.

Motto, že „Co bylo ukradeno, musí být vráceno!“, se kterým vyšli pravicoví politici koalice ODS, TOP 09 a jejich přívěškem LIDEM, se stalo nosným  mottem i pro církev. Podnět k tomuto řekněme heslu byl fakt, že údajný majetek církve byl zabaven, resp. ukraden komunisty a občanští demokraté, tak potažmo církev mají (i stávající) komunisty i nadále za své nepřátele. Podle nich fakt, že komunisté (původní KSČ) mají na svědomí mnohé osudy a životy lidí, resp.  jsou odpovědni za čtyřicetiletou morální a ekonomickou dehonestaci republiky, nemohou jinak, než zásadně trvat na tom, že majetek církve byl komunisty ukraden a proto „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Bez ohledu na to, zda ten který majetek církev skutečně (prokazatelně) církev vlastnila. Jak přiznal kardinál Duka, s tímto mottem byl obeznámen i papež František, který jak jinak, tomu požehnal. Z hlediska práva a spravedlnosti má sice toto heslo své opodstatnění, jenže relevantnost současného práva a spravedlnosti má k naplnění (naplňování) hodně daleko.

Málo odbočím a položím specifickou otázku o povědomí, co a kolik toho bylo v Česku ukradeno a vytunelováno od listopadu 89 do dnešních dnů? Kdo z politiků, kteří přispěli ke schválení zákona o církevních restitucích, se stejnou měrou intenzity, entuziasmu a odhodlání postavili za prosazení téhož (zatím nevznešeného) požadavku tj. k  vrácení  ukradeného majetku, zlata a peněz z vlastnictví státu a jeho občanů, ke kterému docházelo v rámci kuponové privatizace, restitucí, tunelů, prodeje státního majetku zahraničním vlastníkům, jejichž peníze skončily na soukromých účtech? Skutečnost je taková, že to pánům politikům ani nepřišlo na mysl, resp. si ani nepřipustili, že by s takovým požadavkem (Co bylo v republice ukradeno , musí být jeho občanům vráceno) měli vyjít na světlo boží a žádat spravedlnost a navrácení zcizeného! Proč, není zas až tak těžké pochopit. Ale zpět k věci.

Sem tam se mi podaří dostat se k informacím z různých  webových stránek a otevřeně se přiznám, že mnohdy to jsou pro mne informace typu Jobových zvěstí. Tak jsem se dostal, díky jistému panu Nerušilovi i na stránky kardinála Dominika Duky a nestačím se divit. To jsou skutečně věci Jobova charakteru. Začnu třeba článkem  (http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/dominik-duka-chuda-cirkev-romanticka-predstava--1202423) s názvem „ Chudá církev? Romantická představa“. Autor: Dominik Duka. A hned úvodem pan kardinál čtenáře uvádí do církevní, potažmo světské reality když klade otázku: Vzdát se majetkového vyrovnání? Odpověď, jak jsem ji pochopil já: Ani náhodou! Regulérní odpověď  kardinála Duky: K obohacení chudých by to nevedlo!  Takže se raději obohatíme my, zřejmě si myslí pan Duka. Opravdu velmi pozoruhodný je názor kardinála Duky na papežovo konstatování o tom, že církev má být chudá a pro chudé, což si prý lidé mylně vysvětlují tak, že by se církev chudou měla stát a předkládají návrhy, jak takové chudoby dosáhnout. Nejlépe prý tak, že se vzdá majetkového vyrovnání nebo jeho části, říká kardinál Duka. Podle něj je to však myšlenka scestná, neboť jak už bylo řečeno výše, k obohacení chudých by to nevedlo, ale na druhé straně, což nelze vyloučit, že by to vedlo k  zisku a obohacení se několika už tak dost nebo hodně bohatých korporací nebo jednotlivců. Popravdě řečeno, ze zkušeností posledních 25 let demokracie v ČR je to věc víc než pravděpodobná. Jenže to nevylučuje, že by se mohlo učinit takové opatření, aby k tomu nedošlo. Ale proč riskovat, že se napakuje někdo, kdo toho už nemá zapotřebí, resp. nač se trápit nějakým opatřením, aby se tomu předešlo a zabránilo, když zcela jednodušší bude to předat rovnou církvi! Že ani tady není žádná jistota o možnosti, že se nějaký ten majeteček nebo milionky nezadřou za nějaký nehtíček, to nemůže pan kardinál ani vyloučit, ani potvrdit.

Nicméně nechápu kardinálovu otázku, kam prý ony finance v případě, že se církev vzdá svých oprávněných nároků kterých se zřekne, přijdou. Jednak si myslím, že to není jeho starost a za další není nikde psáno ani dáno, že by se musely tyto finance „nutně“ někam neúčelně a nesystematicky, jak má zřejmě pan kardinál na mysli, použít, Také si myslím a vím (a nejsem sám), že je dost a dost  potřeb, kam by se eventuálně mohly nebo měly peníze investovat. Připadá mi, že pan kardinál z nás lidí dělá blbovečky. Je totiž  přesvědčen, že je lepší se těchto peněz „vzdát“ (rozuměj ve prospěch církve), která by je potom „jako že“ velkoryse darovala  na charitativní projekty, např.  budování hospiců, škol, na charitu a podobně. Zkrátka chce veřejnost přesvědčit, že jedině církevní restituce mohou pokrýt charitativní a jiné podobné potřeby společnosti a  proto  mají pro církev především humánní význam, nikoliv nějaké církevní všeobecné obohacení. Po Shaekspearovsky: věřit či nevěřit?

Nemálo podivu ve mně vzbudilo kardinálovo tvrzení, že peníze z církevního vyrovnání  nevytvoří platy církevních zaměstnanců či kněží takové, aby se vyrovnaly platům vysokoškolsky vzdělaných manažerů či pracovníků a že by prý i poté zůstali jako dosud mezi těmi „dolními“ deseti miliony! To je slovo, jak se říká, do rvačky. Jenže jak chápat a rozumět tomu, že na jedné straně pan kardinál poukazuje na mizerný plat biskupa, pobírajícího 27 000 Kč měsíčně, nebo na druhé straně výtku pana Nerušila, že si pan kardinál Duka přijde měsíčně jen na ubohých 23 700 korun, rovnající se (v porovnání s policejním náčelníkem, manažerem apod.) žebrákovi! 

Představitelé církve ač by sami  měli být osvícení moudrostí, pravdomluvností a především skromností mluví na jedné straně o milosrdenství, které by v případě církevních restitucí rozdávali plnými hrstmi, na druhé straně se stále ohánějí především nízkými platy a finanční potřebou pro církev. Nevycházím z údivu když podle pana kardinála církevní zaměstnanci a  kněží, chtějí  (by měli) zůstat mezi těmi „dolními“ deseti miliony, čímž se má na mysli „chudinou“. To myslí pan kardinál Duka vážně, že s platem okolo 25 000 Kč je možné se počítat mezi deset milionů chudých?  Je to z jeho strany buďto cílená  provokace, neomalenost nebo výsměch těm, kteří takové platy mají např. v součtu za tři měsíce! Pan kardinál Duka zřejmě neví, že nejrozšířenější zaměstnanecká příjmová kategorie je cca 15 000 korun měsíčně (cca 70% zaměstnanců), že jsou lidé, např. důchodci, s  průměrem 10 500 Kč na měsíc , že jsou dokonce lidé i s nižším  platem či mzdou, důchody a desetitisíce lidí jsou na nebo i pod hranicí bídy. K těm že se chtějí zaměstnanci a kněží rovnat? Zkrátka, pan kardinál nemá tušení o sociálních poměrech u velké části občanů. Je smutné, že takový člověk je schopen se řadit mezi chudé s platem cca 23 700 Kč, které mj. ze strany pana Nerušila považuji za víceméně irelevantní údaj i když jak jsem se později  dozvěděl, sám kardinál Duka tuto částku přiznal. Dodávám, že nemám tušení, jaké příjmy mají církevní zaměstnanci, včetně kněží a farářů, ovšem tvrzení, že jsou někde pod hranicí deseti tisíc měsíčně je stejně nevěrohodné jako tvrzení, že příjem 23 700 korun u pana kardinála z něj dělá  (podle pana Nerušila) „žebráka“ a řadový biskup má větší plat než kardinál.

Závěrem zmíním věrolomnost kardinála Duky, který ve věci církevních restitucí říká velmi pozoruhodný názor, cituji: „Pokud se někdo domnívá, že je řešením, aby si stát zabavený majetek bez náhrady ponechal, pak je to vůči církvím , které tvoří  spoluobčané, skutečný tunel, kterému se dříve říkalo krádež. Nedivím se pak, že nás charakterizuje korupce, tunely a zlodějna. Staré přísloví říká: „ Kdo lže, ten i krade!“ Pane kardinále, ani nevíte, jak s tou poslední větou s Vámi souhlasím! Mám totiž shodný názor, bohužel, týká se to i církve a Vaší „svátosti“!

P.S.: Zamýšlím se nad relevantností  rozdílu mezi  „zabaveným“ majetkem církve, jak se zmiňuje kardinál Duka a „ukradeným“ majetkem církve, jak všeobecně konstatuje resp. tvrdí církev, kardinál Duka a politici ODS, TOP 09, event. LIDEM. Nemyslím totiž, že „zabavený“ je to jedno a totéž s „ukradeným“ a to mne vede k domněnce, že panu kardinálovi se problematika církevních restitucí poněkud vymyká z rukou. Kdož ví, co se nakonec z celé kauzy vyvine. Faktem zůstává, že na věrohodnosti vyjádření představitele církve to však rozhodně nepřidá.