Jednak proto, že Miloš Zeman znovu potvrdil svůj poněkud nevšední názor na obecné  „zvyklosti“ a místo zvyklostí z předcházejících několika posledních, stejně tak i desítek  let předchozích, přetransformoval Novoroční projev z 1. ledna každého roku již na druhý den vánočních svátků ještě roku současného. Už to samo osobě se stalo předmětem různých názorů, souhlasů i nesouhlasů.

Výše zmíněným proslovem k občanům České republiky Miloš Zeman potvrdil, že nebude prezidentem takovým, jako byli jeho předchůdci. Což ostatně avizoval již při svých projevech v rámci předvolebního klání o prezidentský post. Není to jeho první a nemýlím-li se, ani poslední avantýra do letitých a zažitých zvyklostí. Otázkou však zůstává, nakolik je to společnosti potřebné a výhodné když pomineme fakt, že M. Zeman k těmto krokům přistupuje zcela jistě s rozvahou a intuicí prognostika. Krátká doba jeho vládnutí zatím nemohla zcela vyjevit kvalitu jeho vládnutí, protože běh událostí ve společnosti neměl potřebnou kontinuitu, klid a  hladký  „pracovní“ průběh. To znamená, že zatím pouze registrujeme tu více, tu méně výrazné odlišnosti od zvyklostí a tradic, kterými prezident Zeman oblažuje především své odpůrce a protivníky, kterým, zcela logicky, tyto ataky do „zaběhnutého systému politiky“ nejsou nijak sympatické. Nicméně, stejně jako jim tak i všem ostatním občanům nezbývá, než si zvykat, adaptovat se do nového typu vládnutí, odpoutat se od systému, který nejen že nebyl občanské veřejnosti příliš nakloněn, ale zvláště období posledního prezidentování Václava Klause jednoznačně občany poškozující. Z toho i mnoha jiných dalších negativ vládnutí Klause, resp. Havla,  si M. Zeman vzal zřejmě nejen ponaučení, ale i odlišný pohled a názor na možnosti vládnutí. Tím více, že průběh událostí zvláště posledních 8 let se k tomu přímo nabízelo a přímá volba mu to jakoby potvrdila.

Zmínil jsem, že M. Zeman pronesl proslov, k němuž se tak či onak řada glosátorů snaží zaujmout nějaké stanovisko.  Ponechám stranou různost názorů, v nichž se prolíná jak pozitivní, tak negativní, ale i středový proud, ale zmíním fakt, že řada komentátorů, politologů a jiných „odborníků“ se sice umí  dostatečně jasně vyjádřit k obsahu proslovu M. Zemana, ale v případě negativního, nebo snad kritického názoru de facto žádný z nich nezmiňuje, jak by to mělo být jinak a správně, jak by to případně udělal on. Na krásně, i kdyby tak učinil, kde je jistota, že to jednak musí být to jedině  správné, to pravé ořechové, tedy takové, aby to obstálo i u těch ostatních na celých 100 %. Nejsem politolog ani profesionální komentátor,  nemohu či neumím posoudit, nakolik kromě hodnocení, vyslovení názoru, kritiky či pochvaly mají tito lidé v náplni takové činnosti, nebo zda jen stačí vyjádřit  obecný názor na obsah, aniž by znali či uměli zaujmout jiné stanovisko, které by jasně a zřetelně naznačilo jinou cestu, jiný způsob, jiné řešení toho, co předtím obsahově bylo pojato za nedostačující,  špatné, hodno kritiky.