Nemám nic proti tomu, když má někdo nějaký svůj osobní idol, zvláště, jde-li o staršího člověka. Je pravdou, že mnohé osobnosti, které se staly pro řadu lidí idolem minulých let se již nebudou, protože nemohou, opakovat. Přesto zůstávají v paměti, předmětech, na deskách či nahrávkách, knihách, letácích apod. Pan profesor Drahoš se shlédnul v idolu rockovou legendy, hlavním zpěvákovi  a zakladateli skupiny Nirvana Kurtem Cobainem, který se narodil ve stejný den (20. února1967) a který také v roce 1994 spáchal sebevraždu.

Jak dalece hluboký a citový vztah ke Kurtu Cobainovi měl či má, ví jen pan Drahoš sám. Zda je tento vztah natolik hluboký jen proto, že se narodil ve stejný den, je to z jeho strany do značné míry nepochopitelná psychoanalytická úchylka. Kdyby snad došlo k tomu, že se nejen narodil ve stejný den, ale také ve stejný měsíc a případě i rok, pak by bylo možné mluvit o vzácné náhodě a tím by i jeho vztah k případné legendě mohl být lidsky pochopitelný a přijatelnější (jen mj., mému kamarádovi se narodil syn právě v této shodě s mým synem tedy, že se oba narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok, ale pro oba to naprosto nic neznamená).  

U pana Drahoše, vzdělaného a kultivovaného (tedy jak kdy a jak ke komu) člověka, je však tento idiol slavné legendy ani ne tak poněkud zvláštní, když adoruje člověka, který sice byl jednou z vůdčích osobností rockového stylu grunge, na druhé straně byl ale plachý, citlivý a pochyboval o smyslu života. Tvrdil, že „je lepší shořet než vyhasnout“. Ve svých písních, které se měly stát světovými hity, Cobain zpíval často o trýznivé samotě, násilí a bezvýchodnosti, o spodních proudech moderní civilizace, o nenávisti k sobě samému. Zpěváka často sžíraly pocity osamělosti, měl časté deprese, únikovou cestu našel v drogách a  návykových látkách. Zemřel jako sedmadvacetiletý, střelnou zbraní 5. dubna 1994 si prostřelil hlavu. Ptám se, co na něm kromě jeho tvorby bylo zas až tak impozantního, že jej má pan Drahoš za idol?