Osobnostmi prezidenta a premiéra počínaje, prkny jeho Divadla Na Jezerce, „Burešem“ úmyslně postižené koronavirem, konče. Jinými slovy, pan principál Hrušínský si jak se říká „nevidí do huby“, žvaní totální nesmysly zřejmě s blahým pocitem pražskokavárníka a pravdoláskaře, jak to dává režimu, resp. vládě a politikům, „sežrat“.

Panu Janu Hrušínskému jsou „demokratický“ kabát (nebo sako) zřejmě malé, spíše nevyhovující a tak spílá výrobci textilu, že mu kabát (nebo sako) z jejich materiálu nesedí, prostě, že se v tom necítí a že má jinou představu o tom, jaký by ten kabát, měl asi vypadat. Nenechá si přece vnucovat něco, co není podle jeho představ košér, nebo s čím zásadně nesouhlasí. Domnívá se, že jako správný havloidní demokrat má přece právo říct svůj názor, případně kritizovat. Jenže on místo slušné kritiky lidi, v to počítaje i prezidenta a premiéra, úmyslně, naprosto nekorektně osočuje, uráží a pomlouvá a neuznává jejich počiny. Říká se, že „drzé čelo lepší poplužního dvora“, ovšem čeho je moc, toho je příliš! Stejně tak však platí, že „Příliš slavné jméno je těžké břímě pro každého“! Někdo toho umí využít, (jako J.H.), jinému může být jméno i na obtíž! Vím, o čem mluvím!

Pokud jde o současnou situaci lze snad pochopit, že principál Hrušínský hájí své podnikatelské zájmy, když opatření stran koronaviru ovlivňují jeho podnikání. Ale není také jediný, kdo s rozhodnutím státních orgánů s těmi omezeními v souvislosti s koronavirem nesouhlasí. Nicméně, stavět osobní zájmy a zisky nad zájmy společnosti, kdy jde o zdraví občanů, resp. o životy lidí, je odsouzení hodný projev bezcitného, sobeckého kapitalisty. Jak jsem zmínil na jiném místě, pan Jan Hrušínský má moc rád sebe, divadlo, ale hlavně má rád peníze a při vědomí, že by měl o ně přijít, notabene ne z vlastní viny, ale vinou státu a Bureše, je pro něj něco nepřijatelného. Proto je také schopen projevovat tolik animozity, pokrytectví , sobeckosti a lidského nepochopení.

Jak z ohlasu lidí na jeho nevybíravé, krajně nevhodné vyjádření v souvislosti s výskytem koronaviru vyplývá, s nějakým velkým pochopením jeho lamentování a hořekování u veřejnosti zrovna neuspěly, naopak, jeho jednání většina lidí odsuzuje. Ti, co mu dávají za pravdu mají asi stejně „pozitivní“ vztah k penězům a k lidem, jako pan Hrušínský, proto jsou schopni jeho názory podpořit. Jenže pan Hrušínský má také značnou loajalitu a podporu v řadě svých přátel, kteří mají vztah k Divadlu Na Jezerce. Senátor Drahoš, kolegové Hilšer, Smoljak, generál v.v. Pavel, profesor(!) Halík, celá plejáda vynikajících herců, bohužel, někteří z nich také méně distingovaní, to jsou lidé, kteří mají tzv. „stejnou krevní skupinu“ jako principál Hrušínský.

Pokud bychom mu chtěli vyčítat jeho horlivost a politickou aktivitu, asi narazíme na jeho názor, že přece žije v demokratickém státě a že má právo jako každý jiný občan na svobodu slova a respektování lidských práv. To právo mu rozhodně nikdo nebere ani nehodlá vzít. Jen by si pan Jan Hrušínský uvědomit, že to, co kritizuje, je situace, která má nebo může mít nedozírné, velmi tragické následky a že způsob, kterým komentuje jednání premiéra a státních orgánů je velmi nekorektní přístup, natož nějaké lidské pochopení. Situace s výskytem postižených a nemocných koronavirem graduje, situace byla prohlášena za pandemii, což dokladuje další nutná opatření vlády. To dokazuje fakt, že vláda vyhlásila stav nouze a řadu dalších, pro občany nepříjemných omezení, příkazů a zákazů. Tato situace však není jen českou záležitostí, ale postihuje de facto celou Evropu, ne-li téměř celý svět. Je tedy otázka, zda to všechno panu Hrušínskému dochází, zda si uvědomuje proč, z jakých důvodů a proti komu brojí, koho neprávem osočuje, pomlouvá a obviňuje.

Jak v titulku uvedeno, není Hrušínský, jako Hrušínský. Jedno je zřejmé, slovutnému panu Rudolfu Hrušínskému st., se mladší syn Jan opravdu nevyvedl, na Valašsku se říká, že je to „nepodara“! Nebudeme daleko od pravdy, že by pan otec syna Jana za jeho jednání a postoje asi nepochválil, že by mu jeho krajně pravičáckou rétoriku asi neschvaloval, ale spíše od plic vynadal a doporučil mu známé přísloví „ševče, drž se svého kopyta“. Jan se však raději drží svého „koryta“ než kopyta a pokud jde o to kopyto, pak je to do značné míry dilema: herec nic moc (jestli vůbec) a principál? Upřímně: kdyby nebyl jménem Hrušínský, asi by nebylo Divadlo Na Jezerce, kdyby nebyl Hrušínský, asi by nebyly ani ty štědré, jím tolik „ kritizované a nenáviděné“, dotace! Kdyby nebyl Hrušínský, asi by se k němu neměli výše jmenované persony. Tak mu nezbývá než to kopyto samotné, což by mu asi slušelo, vždyť ta jeho angažovaná politická aktivita je něco na způsob „Kopytem sem, kopytem tam“!, kope na všechny strany a hlavně za sebe! Kopyto zůstane zase jen kopytem, jak jinak!