K případu exploze munice ve Vrběticích premiér A. Babiš mj. řekl, že „na základě jednoznačných důkazů získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské GRU, jednotky 29155 do výbuchu muničního areálu skladu Vrbětice v roce 2014. Při této explozi došlo k obrovským materiálním škodám, vážnému ohrožení a narušení životů mnoha místních obyvatel, ale především zde zahynuli dva naši spoluobčané, nic netušící nevinní otcové rodin,“ prohlásil premiér Babiš.

Otázkou je, co je konkrétním úmyslem nebo cílem premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka v případu Vrbětic, ale jedno je jisté, snaží se veřejnost přesvědčit, že existuje pouze jedna vyšetřovací verze, která má dokázat podíl, resp. účast BIS na vyšetřování výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, což také ve svém výsledku znamená zásluhu plk. Koudelky na objasnění výbuchu a současně se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že za výbuchem jsou dva ruští agenti GRU.

Konstatování obou činitelů však nejenže vytváří dojem neodborného či spíše účelového posouzení případu, ale spíše nasvědčuje tomu, že tvrzení o existenci jedné či jediné verze vyšetřování je respektováno jako něčí příkaz nepřipustit nic jiného než tuto verzi. Ta má být cílem několikaletého vyšetřování, aby bylo možné potvrdit teorii o účasti a provedení teroristického činu ruskými agenty kteří, spolu s ostatnímu agenty GRU jsou, resp. byli středobodem práce BIS a dalších orgánů. Účast ruských agentů GRU má potvrdit dlouhodobé poznatky BIS o činnosti ruského elitního komanda 29155 na území ČR a tím posílit dlouhodobě vedenou antiruskou politiku zvláště, je-li jako prokremelský označován i prezident M. Zeman. 

Pokud jde, bohužel, o irelevantní, účelové a především nepravdivé, umanuté tvrzení a prosazování existence jediné vyšetřovací verze pak nelze než konstatovat, že ti, kteří tuto verzi prosazují, si střílí do vlastní nohy. Jestliže totiž prezident Zeman prohlásil, že je přesvědčen o minimálně dvou verzích vyšetřování, pak je nutné vzít v potaz skutečnost, že k tomuto názoru nepřišel proto, že mu to našeptala nějaká vědma, ale že záležitost konzultoval s policejním prezidentem, který o výbuchu ve Vrběticích má mnohem více relevantních poznatků, než oba jmenovaní pánové (a potažmo další, kteří názor A. Babiše a J. Hamáčka s potěšením papouškují).

Nikdo z čelných představitelů vlády, bezpečnostních složek a politické scény nemůže popřít skutečnost, že výbuch muničního skladu ve Vrběticích byl vyšetřován Policií ČR Zlínského kraje, že na základě tohoto vyšetřování proběhlo soudní řízení, kde bylo konstatováno, že k výbuchu muničního skladu došlo zřejmě z důvodů neodborné nebo nedbalé činnosti pracovníků. Zda tomu tak skutečně bylo nebo ne, se však už zřejmě nepodaří zjistit. Je tu ovšem jistá možnost, že Policie ČR vyšetřování prováděla také nedbale, neodborně či nedostatečně důkladně, a proto nedospěla k závěru, že explozi skladu mají na svědomí dva ruští agenti GRU. Kdepak asi udělali soudruzi chybu?

Situace, kdy nebyla a zřejmě ani nebude zjištěna přesná příčina výbuchu, nahrává politickým spekulacím, kdy jako důvod by bylo možné použít verzi záškodnické, či teroristické činnosti ruských agentů GRU na našem území, kteří mají nebývalý zájem o situaci v ČR, která je pro Rusko jako objekt zájmu mnohem důležitější než jiné ekonomicky, politicky i vojensky vyspělé, ve světě významně angažované západní státy. Zvláště, chtělo-li se Rusko v ČR zúčastnit tendru na dostavbu JE Dukovany. V takovém případě je „zcela běžné a logické“, že ruští agenti jsou zaúkolováni k tomu, aby v Česku vyhodili sklad munice do vzduchu! Takový postup je přece ve světě „zcela normální a běžný“ a nemůže, či neměl by nikoho překvapit, tedy s výjimkou našich politiků!

Pokud bude vláda a opoziční politici nadále trvat na jedné, „nezpochybnitelné“ vyšetřovací verzi znamená, že naprosto průkazná činnost orgánů činných v trestním řízení, tedy Policie ČR, stejně jako činnost orgánů spravedlnosti jsou zneváženy, zneuctěny, dehonestovány, všechna rizika a nebezpečí, které museli podstoupit vyšetřovatelé výbuchu ve Vrběticích jako by neexistovaly. Nebo také, že na výbuch Policie ČR vůbec nereagovala a žádné vyšetřování ani nezahájila. Jedna i druhá možnost je ze společenského, bezpečnostního, ale i z hlediska zákonného velmi závažná, přesto jsou tyto faktické skutečnosti vládními a politickými představiteli trestuhodně popírána.

Je tedy na zváženou, čemu dát za pravdu, zda účelovému, nemorálnímu postoji politiků, kteří ryze z osobních (zištných) důvodů upřednostňují lživé tvrzení před objektivními skutečnostmi, resp. prosazují verzi o pachatelích, o jejichž vině zatím nebyl předložen jediný přímý a nezpochybnitelný důkaz, neboť konstatování o důvodném podezření není a rovněž z hlediska práva jej za usvědčující důkaz nelze považovat. V jejich zájmu je však prosadit bezprecedentní názor, že výbuch ve Vrběticích mají na svědomí dva ruští agenti, čímž bude potvrzeno bezpečnostní riziko ze strany Ruska, neboť působení ruských agentů v členských zemích EU má jediný evidentní cíl, rozkládat strukturu a činnost EU (a to i formou teroristické činnosti) ve prospěch Ruska! Uf!

Nebo v charakterově a morálně přijatelném postoji k případu otevřeně přiznat, že účast dvou ruských agentů GRU na výbuchu skladu ve Vrběticích je sice možná, ale protože jejich bezprostřední účast na explozi není prokázána, nelze je jako pachatele označit. Stejně tak je možná účast kohokoliv jiného, např. agentů CIA či jiné zahraniční rozvědky. Protože však z důvodů nedostatku relevantních důkazů nelze jejich účast na výbuchu prokázat, je jejich možná účast, resp. pachatelství logicky vyloučeno. To ovšem neplatí v případě ruských agentů GRU, kdy navzdory neexistenci přímých a nezvratných usvědčujících důkazů, jsou nadále označováni jako pachatelé teroristického činu, tj. výbuchu ve skladě munice ve Vrběticích.

Jiří Baťa