Nová Evropská komise (EK), jako jeden ze svých prvních zásadních kroků, navrhla uspořádání tzv. Konference o budoucnosti Evropy a vytyčila její obecný rámec. Má jím být debata nad dlouhodobou, komplexní a udržitelnou ekonomickou, environmentální, bezpečnostní a sociální strategií EU po roce 2020. Obecně proklamovaným cílem této strategie pak má být – vzletnými slovy řečeno – ekonomika zaměřená na lidi a prostředí, ve kterém žijí.

Zatnout tipec vůli lidu

Teze k přípravě Konference obsahují některá již známá hesla z unijní frazeologie, například:

• Evropská unie musí být silnější,
• EU se musí stát celosvětově nejvíce konkurenceschopnou, sociálně inkluzívní a klimaticky neutrální ekonomikou,
• realizace ekonomiky orientované na blahobyt obyvatel EU vyžaduje řešení založená na meziodvětvové spolupráci a investice do veřejných služeb,
• členské státy EU a EK úzce spolupracují s evropskými i vnitrostátními sociálními partnery a občanskou společností.

Objevuje se ovšem také poměrně nevině znějící, ale o to nebezpečnější heslo, že

• základem evropské integrace bude rovnováha mezi hospodářským růstem a sociálním pokrokem, jejímž předpokladem je naplňování Evropského pilíře sociálních práv zaručujícího rovnost příležitostí, přístup na trh práce, spravedlivé pracovní podmínky, sociální ochranu a sociální začleňování včetně odstraňování chudoby a získávání vzdělání.

Posledně uvedený bod není nic jiného než pokus obejít základní smlouvy EU (primární evropské právo) a převést sociální politiku mezi společné unijní politiky řízené nadnárodními orgány EU, přestože podle smluvního nastavení má jít jednoznačně o oblast veřejné politiky, která je zcela v gesci suverénních národních států. To musíme, jako Česká republika, rázně odmítnout v samém zárodku!

Na agoře šlápnou neziskovky na krk

Evropský parlament také přijal k uspořádání Konference 15. 1. 2020 zvláštní usnesení, které stanoví některé její základní parametry. Vrcholným orgánem Konference má být plenární zasedání, které by tvořilo 135 zástupců Evropského parlamentu (dle všeho vybraných prakticky pouze z řad „vládní koalice“ EU – lidovců, socialistů a progresivistických liberálů – bez zastoupení eurokritických hlasů), dále pak 27 zástupců členských států (vlád) EU, 2 až 4 členové parlamentů každého členského státu EU, 3 členové Evropské komise, 4 zástupci Evropského hospodářského a sociálního výboru, 4 zástupci Výboru regionů EU a zástupci tzv. sociálních partnerů na evropské úrovni. Znamená to, že na tomto fóru budou zcela dominovat zástupci delegovaní nadnárodními orgány EU na úkor volených zástupců občanů členských států. Je tedy evidentní, že z hlediska způsobu svého vzniku a složení se jedná o naprosto nedemokratické a nereprezentativní těleso. Kromě zasedání plenárního shromáždění mají v rámci Konference probíhat tematická setkání (agory) odrážející priority budoucí EU – na nich má být přítomno vždy 200 až 300 delegátů vybraných tzv. nezávislými institucemi (vesměs jde o politické neziskové organizace /spolu/financované z fondů EU), minimálně po 3 účastnících z každého členského státu EU. Kromě toho se mají uskutečnit nejméně dvě setkání evropské mládeže ve věku 16 až 25 let. Zde se má jednat o „uplatňování odborných znalostí a zkušenosti nevládních organizací, akademických, vědeckých, výzkumných a ideových institucí.“

Demokracie? Ne, eurosamohana!

Opět jde tedy o nedemokratický a nereprezentativní prvek, tato fóra (agory) budou taktéž obsazována naprosto mimo jakýkoli volební klíč, pouze na základě jakéhosi principu expertokracie či nongovernmentalismu – pochopitelně v úzkém (i finančním) napojení na EU. Výstupem této Konference by měla být konkrétní doporučení, která příslušné instituce promítnou do právně závazných opatření – odvolávajíc se na očekávání občanů a zúčastněných stran.

Konference o budoucnosti EU by měla být zaměřena na následující priority:

• evropské hodnoty, základní práva a svobody,
• demokratické a institucionální aspekty EU,
• environmentální výzvy a klimatická krize,
• sociální spravedlnost a rovnost,
• ekonomické problémy a záležitosti zaměstnanosti včetně zdaňování.

Konference bude slavnostně zahájena 9. 5. 2020. První pracovní plenární zasedání začne v polovině července 2020.

Ale tu o jezinkách už známe, Ursulo!

Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové proklamuje, že cílem Konference nemá být nic menšího než otázka změny fungování Evropské unie. Komise zde zcela jistě nastolí téma zavedení legislativní iniciativy Evropského parlamentu. A to jako celku, což je, vzhledem k jeho složení, velmi nebezpečné. Momentálně je europarlamentní většina snad ještě více federalistická než sama Komise, jako rozumnější se jeví naopak snížení kompetencí i počtu členů europarlamentu. Dále bude rovněž „na stole“ i otázka rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na půdě Rady EU do dalších oblastí: zahraniční politiky, sociální politiky, daňové politiky. To je další černá můra pro svobodu, demokracii a národní suverenitu.

Bojte se Jourové

V současnosti, naštěstí, není patrná přílišná ochota členských států k velkým institucionálním změnám. To se ale může pod sjednoceným tlakem Konference, Komise a Evropského parlamentu a vnitřního vývoje v jednotlivých členských státech během oněch dvou let, bohužel, změnit. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová má v rámci Konference za úkol připravit revizi celého designu a proces voleb členů Evropského parlamentu – a to včetně systému tzv. spitzenkandidatů, návrhů na zavedení nadnárodního volebního obvodu, společných nadnárodních kandidátních listin společných pro celou EU a reformy volebního práva EU. Sledujeme-li kroky Věry Jourové v roli eurokomisařky, je opravdu na místě velký strach…

Do takové EU jsme nevstupovali. Referendum!

Podle představ Evropské komise i europoslanců federalistické parlamentní většiny by se výsledky této revize měly promítnout už do podoby příštích voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat v roce 2024. Tento koncept musíme opět zcela zásadně odmítnout v samém jeho zárodku– i za cenu ostrého střetu ČR a české členky Komise. Změna primárních smluv EU je mezivládní proces, a to bez ohledu na nejrůznější pokusy a snahy interpretovat jej odlišně. Pokud by tedy teoreticky došlo k podání návrhů na takové změny v uspořádání EU, které by se týkaly podoby primárního práva a revize zakladatelských smluv, musíme trvat na tom, bez výjimek a kompromisů, aby o nich měli možnost hlasovat všichni občané ČR v celostátním referendu – a to pochopitelně včetně případného návrhu změn podoby a pravidel evropských voleb. V souvislosti s blížící se Konferencí o budoucnosti Evropy tedy rozhodně není na místě jakýkoli optimismus. I proto, že předsednictvo této Konference by mělo být tvořeno zástupci institucí EU, zejména členy Evropského parlamentu – padl už i návrh, zcela v duchu hesla „nejhorší nakonec“ na osobu, která by měla stát v čele tohoto předsednictva. Má jí být starý známý zastáncem tvrdé unifikace EU a nadnárodních principů na úkor kompetencí a suverenetity členských států: Belgičan Guy Verhofstadt. Máme se tedy rozhodně na co „těšit“.

(Autory článku jsou Jiří Kobza, člen Poslanecké sněmovny zvolený za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), a ekonom a politolog Tomáš Doležal)