U Ústavního soudu je motivace jeho rozhodnutí jednoznačně politická. To je zřejmé v každém okamžiku. Pondělní výrok ÚS má jen zkomplikovat činnost Rychetským nenáviděné vládě, a to bez ohledu na lidské životy, které díky tomu ještě padnou za oběť. Brát si občany jako rukojmí je nestoudná nehoráznost. Možná z podobné kategorie je usnesení jednoho ze senátů Městského soudu v Praze, který rozhodl o tom, že uzavření gymnázia Na Zatlance, na které si stěžoval jeden student jeho prvého ročníku, je v rozporu se zákonem. Naštěstí v naší zemi nemáme právo založené na precedentech. Ale soudní precedenty nelze úplně ignorovat. I když se jeden soudce může třeba i zbláznit.

Sám jsem nedávno udělal na Městském soudu v Praze velmi dobou zkušenost. Soudci v jeho senátu sice před více než dvěma lety spolkli i s navijákem tvrzení mé budoucí bývalé manželky o mých údajných finančních zločinech a nechali věci velmi důkladně ba až detailně prověřit při vrácení kauzy soudu nižší instance. Ale jejich závěrečné rozhodnutí bylo zcela objektivní. Docela bych řekl, že mě až překvapilo svou až neobvyklou objektivitou.

Nicméně se může stát, že složení soudního senátu nemusí být vždy právě optimální. Nechci to příliš rozebírat. Ale dělat z toho precedenty, jak k tomu okamžitě přispěchali někteří tzv. ústavní právníci ve vybraných médiích, počínaje ČT, je trochu příliš. Vztahovat tvrzení o nezákonnosti nouzového stavu a tedy i uzavírek jedné školy na tisíce obchodů, restaurací, jednotek služeb a dalších, prostě nelze.