U Ústavního soudu je motivace jeho rozhodnutí jednoznačně politická. To je zřejmé v každém okamžiku. Pondělní výrok ÚS má jen zkomplikovat činnost Rychetským nenáviděné vládě, a to bez ohledu na lidské životy, které díky tomu ještě padnou za oběť. Brát si občany jako rukojmí je nestoudná nehoráznost. Možná z podobné kategorie je usnesení jednoho ze senátů Městského soudu v Praze, který rozhodl o tom, že uzavření gymnázia Na Zatlance, na které si stěžoval jeden student jeho prvého ročníku, je v rozporu se zákonem. Naštěstí v naší zemi nemáme právo založené na precedentech. Ale soudní precedenty nelze úplně ignorovat. I když se jeden soudce může třeba i zbláznit.

Sám jsem nedávno udělal na Městském soudu v Praze velmi dobou zkušenost. Soudci v jeho senátu sice před více než dvěma lety spolkli i s navijákem tvrzení mé budoucí bývalé manželky o mých údajných finančních zločinech a nechali věci velmi důkladně ba až detailně prověřit při vrácení kauzy soudu nižší instance. Ale jejich závěrečné rozhodnutí bylo zcela objektivní. Docela bych řekl, že mě až překvapilo svou až neobvyklou objektivitou.

Nicméně se může stát, že složení soudního senátu nemusí být vždy právě optimální. Nechci to příliš rozebírat. Ale dělat z toho precedenty, jak k tomu okamžitě přispěchali někteří tzv. ústavní právníci ve vybraných médiích, počínaje ČT, je trochu příliš. Vztahovat tvrzení o nezákonnosti nouzového stavu a tedy i uzavírek jedné školy na tisíce obchodů, restaurací, jednotek služeb a dalších, prostě nelze.

Je zajímavé, že ČT, ale i protivládní média nikdy nedávají prostor k vyjádření k pochybným rozhodnutím soudů skutečným právnickým autoritám, jakými jsou např. prof. JUDr. Pavlíček anebo prof. JUDr. Gerloch. Proč? To je jednoduché. Protože by řekli něco podobného jako já. Že se jednotlivý soudce může zbláznit a nebýt zrovna ve formě v den, kdy formuluje své rozhodnutí a že Ústavní soud prostě jedná v této věci jako třetí komora českého parlamentu. Tedy politicky.

Stejně tak nepřispívají už tak velmi kritické situaci ve zdravotnictví štvavé komentáře různých „politologů“, např. v ČT. Mám na mysli zejména Daniela Kroupu a Lukáše Valeše. Ti opravdu svou bezpříkladnou neobjektivitou a zákeřnými protivládními útoky vynikají. Za všechno může vláda. Alespoň tedy v jejich podání.

Teď ovšem vláda řeší konečné přijetí pandemického zákona parlamentem. Zdá se, jak to zatím velmi jemně řekl v ČT24 premiér, že opoziční strany, které vedou Senát, nejsou zřejmě schopny dodržet politickou dohodu, kterou učinili o textu pandemického zákona ještě minulý týden. Je to neslýchané.

V Senátu zřejmě nastalo legislativní kutilství, které má za následek v některých významných aspektech (zdá se, že se jedná o přespříliš velkorysé konstruování náhrad státu při uzavírání provozoven, dotčeným podnikatelům a tedy k závažným dopadům do státního rozpočtu).

Na konci roku, po volbách by dnešní opozice chtěla ustavit pravicovou vládu. Chtěl bych vidět, jak by se popasovala přímo s průtrží výdajů, které by ze znění pandemického zákona v senátní verzi vyplynulo. Prostě neodpovědnost na neodpovědnost.

S ohledem na současnou kritickou situaci v českém zdravotnictví, se vláda musí vrátit k dobrým zkušenostem, které udělala při prvním lockdownu před rokem. Nedá se dělat nic jiného, nežli prodloužit nouzový stav až do poklesu počtu onemocnělých, těžce nemocných a zemřelých na únosný stav.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele