Myslím, že jsou to vcelku rozumné náměty, problém je ale ten, že to psychologicky nepůsobí nijak dobře, pokud se mluví o zavádění nových daní či zvyšování těch stávajících. Tedy, hovořím v obecné rovině. Jistě mnoho lidí nebude prolévat slzy nad tím, - kromě známého ekonomického glosátora Kovandy – když se zavede bankovní daň. Za minulý rok banky v souhrnu vykázaly zisk 82 mld. Kč, což znamená jeho devítiprocentní meziroční nárůst. Proč by nemohly právě banky část svého čistého zisku, který odesílají svým centrálám do zahraničí, věnovat formou zvláštní daně na rozumné potřeby státního rozpočtu.

V tuto chvíli mě ovšem zajímá něco jiného. Ve společnosti nebo spíše v české politice se vytváří, jakýsi nový nepsaný axiom, proti kterému neprotestují nejen sociální demokraté, ale ani komunisté. Mluví se o tom, že už v roce 2024 má Česká republika vynaložit ve výdajích státního rozpočtu na svou obranu finance v objemu 2% vytvořeného hrubého domácího produktu (HDP). To, že HDP státu v průběhu několika následujících let (2020 – 2024) vzroste, by mělo znamenat, dávat na obranu v cílovém roce 2024 něco mezi 130 – 140 mld. Kč.

Srovnejme to s dnešními čísly. V tomto roce je ve státním rozpočtu na obranu vyčleněno 67 mld. Kč. Ještě před pár lety nebylo ministerstvo obrany schopno vyčerpat ani 50 mld. Kč svého ročního rozpočtu. V tomto roce jsme zaznamenali v rozpočtu oproti předchozímu roku nárůst výdajů na obranu o 9%. To je nejrychleji rostoucí kapitola státního rozpočtu. A během pěti let bychom měli výdaje v této kapitole téměř zdvojnásobit.

Pak jsou tedy dvě možnosti. Pokud bude každoročně růst HDP v průměru o cca 2,5% bude to znamenat, že přírůstkem příjmů státního rozpočtu z titulu růstu HDP bude každoročně cca 40 mld. Kč. A z tohoto přírůstku cca 40 mld. Kč ročně bychom v průměru cca 15 mld. Kč měli každoročně dávat navíc pro účely obrany. Obrana má apetit na nákup 210 obrněných transportérů, což v nynějších cenách bude znamenat nějakých 50 mld. Kč. Chce koupit nové vrtulníky za 12 mld. Kč, nová letadla a možná také ponorky na Vltavu. A jiné rozmařilosti.

Samozřejmě, že údržba nových zbraňových systémů bude stát další peníze na provoz a údržbu navíc. Také rozšíření armády o tisíce dalších vojáků bude stát pěkné peníze. Pochopitelně, pokud bude trvat hospodářský růst, bude to snad nějak ufinancovatelné. Zůstaňme však u té sumy 40 mld. Kč přírůstku příjmů státního rozpočtu při meziročním růstu HDP o 2,5%. To znamená, že na všechno ostatní – tedy na růst penzí, mezd státních zaměstnanců, vědu a výzkum, školství, státní pojištěnce ve zdravotnictví a další a další přírůstky výdajů státu – bude mít stát jen 25 mld. Kč.

Fantazírovat o redukci tzv. mandatorních výdajů státního rozpočtu, to je úplně zbytečná diskuse. Pokud ovšem nebude hospodářský růst, nebude možné v nákupu nových zbraňových systémů a zbraní pokračovat tak děsivým tempem, jak vyplývá z výše uvedených čísel. Ale zakázky na zbraně a zbraňové systémy nevznikají z týdne na týden. Musí se udělat zadání, veřejné výběrové řízení, až po vysoutěžení začne realizace... To vše trvá nějaké 3 – 4 roky. A pak teprve nastane tsunami výdajů. Mezitím již ovšem může být republika v recesi. A i když bude v recesi, tak své závazky musí platit… a poté bude muset zkracovat výdaje mnohem potřebnějšího charakteru. Tedy pro lidi, pro občany.

No, do NATO jsme přeci nevstupovali proto, aby nás to stálo více peněz. Přeci, při současné úrovni vojenských výdajů, má NATO více než desetinásobnou převahu ve výdajích nad Ruskem. A ani Čína (160 mld.$) nevynaloží na obranu více, než vynaloží evropské státy NATO (200 mld. eur). A samotné Spojené státy vynaloží letos na obranu 700 mld. dolarů. Proč bychom měli, jako středně rozvinutý stát, zajišťovat prosperitu zejména amerických zbrojařských firem.

Nemluvím už ani o dalších potřebných výdajích mimo náš stát. Myslím, že i v českém národním zájmu je, aby část výdajů státu (a vlastně všech států NATO) původně určených na vojenské účely, šla například na boj proti suchu zejména v afrických zemích tak, aby bylo možné zabránit živelnému pohybu části obyvatel z oblastí Afriky zasažených suchem do Evropy.

Zdá se, že navyšování vojenských výdajů je jakýmsi osobním koníčkem amerického prezidenta Trumpa. Trump se zaplať Pán Bůh nepouští do nových vojenských dobrodružství a intervencí. Omezuje vojenskou přítomnost USA v Sýrii, v Iráku, dříve nebo později přijde na řadu i odchod z Afghánistánu. Ale D.Trump nezapomíná ani na americké zbrojařské koncerny, všudypřítomné v americké vysoké politice, jejichž pokladna je bezedná.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele