Nyní, s ohledem na napjatost situace ve státním rozpočtu plynoucí především z potřeb rozvoje některých sociálních programů, přišla sociální demokracie s myšlenkou na zavedení sektorové daně v bankovnictví. Tato nová daň by v běžném roce mohla do státního rozpočtu přinést až 14 mld. Kč. A to jistě stojí za to, aby tato myšlenka byla zvážena. To, že se velké banky chovají v zásadě jako oligopol, je zřejmé. Účtují si poplatky, za co chtějí a v jaké výši chtějí, protože vědí, že jejich klienti, s jejichž penězi banky hospodaří, z řady dobrých důvodů budou preferovat uložení peněz ve velkých bankách s velkými poplatky před bankami malými, které často pracují úplně bez bankovních poplatků. Andrej Babiš vyrukoval, poté, co odsoudil bankovní daň v návrzích ČSSD jako nesmysl, s vlastním návrhem. De facto zdanit, i když tomu dává jiný název, dividendy bank 10 – 20%. To asi není špatné řešení a morálně zcela akceptovatelné, neboť zisky, které banky mají (v loňském roce to bylo 82 mld. Kč, s meziročním nárůstem 9%), odcházejí vesměs zahraničním majitelům formou dividend. Jsou to přesně ty peníze, které by měly zůstat u nás v zemi, alespoň zčásti. A být použity například na zvýšení důchodů, růst výdajů ve školství či zdravotnictví anebo ve výzkumu, ale také na zajištění růstu mezd pracovníků ve státní sféře.

Pokud vláda chce respektovat nesmyslný závazek vůči NATO na dramatické navyšování zbrojních výdajů, pak jim nic jiného nezbývá.

Myslím, že by předseda Hamáček měl začít mluvit o potřebě zastavit dramatický nárůst zbrojních výdajů. Zkrátka A. Babišovi jde o to, aby byl především on vidět jako hybatel, iniciátor, který prosadí zdanění nenasytných velkých bank. Prostě mu jde o to, vykouřit další zajímavé volební téma sociální demokracii.