Za třicet pět let po pádu bývalého režimu jsme německé a rakouské platy zdaleka nedotáhli. Někteří ekonomové spočítali, že tímto tempem je můžeme dohonit v roce 2075. To když vše půjde hodně hladce, což ovšem dnes vůbec nevypadá. Válka nám zdražuje všechny suroviny, zelená EU usilovně pracuje na destrukci průmyslu a energetiky, a k tomu jsme se zavázali zbrojit jako snad nikdy.

Díky tomu roste státní dluh rychlostí kaše z pohádky Hrnečku vař. Optimisté vidí situaci jako vážnou, realisté ji mají za takřka zoufalou. Přesto Petr Fiala blouzní o bleskovém přerodu naší ekonomiky z montovny na mozkovnu. Když ho necháme ještě chvíli vládnout, tak z našich dýchavičných a ospalých univerzit udělá světovou špičku. K tomu samozřejmě zajistí jen tak mimochodem platy jako v Německu.

Takové fantazírování skutečně může být příznakem vážného duševního onemocnění. Ale spíše to na mě dělá dojem, že Petr Fiala uniká před realitou vlastní neschopnosti buď nadměrnou konzumací alkoholu, ale spíš si před vystoupením dal něco ostřejšího. Konečně jeho brněnská stranická kolegyně a primátorka se při přípravě lajny nechala dokonce vyfotit. Pak to nějak zamluvila, že asi zkoušela kvalitu práškového cukru. V úvahu ještě připadá, že Bartoš na poslední schůzce u premiéra zapomněl, v rozrušení z vyhazovu, sáček se svojí denní dávkou trávy.

Soudný člověk ve střízlivém stavu by nic podobného ze svých úst totiž nevypustil. Nevím, zda je horší mít za premiéra neschopného tlučhubu, nebo narkomana.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele