Svými záměry v oblasti bytové politiky prý ČSSD směřuje před rok ´89 a neváhá se vracet, pro zvýraznění efektu, do 50. let, když hovoří o „keťasích“, „podvratných živlech“ a „nepřátelích socialismu“ či o „špionech Západu“. Podle Kovandy „…sociální demokracie oživuje stíny 50. let“. Je to poněkud nechutné a stejně tak stupidní je argumentace Kovandova, pokud jde o srovnání např. bytů, coby zboží, sloužící jedné ze základních lidských potřeb – tedy bydlení a třeba Ferrari či pytle s moukou. Přeci Ferrari nepotřebuje k životu každý. Já jezdím např. v půjčených autech. A i kdybych měl zbytečné peníze, Ferrari bych si nekoupil. Ale byt, ten potřebuji. Protože někde musím složit hlavu. Proto v západoevropských demokraciích dochází k tomu, že mohou být zdaňovány jiným způsobem, tedy zvýšenou sazbou nájemní byty, které nejsou svými majiteli využívány – tedy pronajímány.

Samozřejmě, že celá věc musí být upravena zákonem. Vždyť dlouhodobě neobsazené byty přeci mj. ohrožují majetek sousedů, např. poruchami vody, rizikem požárů apod. pro příklad řešení „daně z prázdných bytů“ si ČSSD může dojít do některých zemí západní Evropy. Jinak řečeno, není to žádný bolševický experiment.

Kromě toho si myslím, že to toto ustanovení programu ČSSD v bytové oblasti není vůbec podstatné, je spíše okrajové. Nejdůležitější věcí je, aby lidé a zejména obce a kraje dostaly k dispozici takový legislativní nástroj, zákon, který jim umožní stavět nové komunální byty. Tedy levně, na neziskovém principu, v zásadě v gesci obcí a na jejích pozemcích. Tento zákon se již více než rok projednává v poslanecké sněmovně a nyní po širší politické dohodě na komplexním pozměňovacím návrhu, který ovšem zachovává hlavní přednosti řešení, se kterými návrh zákona přichází, byl inspirován sociálními demokraty a jej jako poslanecký návrh předkládán poslancem za ČSSD Birkem. A je také podporován v dohodnutém znění ministryní Dostálovou.

Pamatuji si ovšem, že když se zveřejnily někdy před rokem některé (poněkud zkreslené) základní teze Birkeho návrhu, okamžitě proti návrhu vystartoval právě L. Kovanda. Prý je to narušování tržního prostředí, prý to zvládnou developeři a tak vůbec, proč tedy stavět komunální byty…

Já Kovandovi rozumím. I výstavby komunálních bytů se chtějí, jakmile bude vyčerpán rezervoár těch, kdo chtějí investovat do vlastnického bydlení, zmocnit developeři, jejichž zájmy Kovanda, ať vědomě či nevědomě hájí. Souhlasím. Developeři umí stavět byty. Ale podstatně dráž, nežli za kolik mohou být stavěny byty na neziskovém principu. Myslím, že to nebude jen 30%, o kterých se hovoří v programu ČSSD, ale může to být podstatně více. Tedy pokud bude tento návrh zákona schválen, může se už v průběhu příštího volebního období začít stavět podle tohoto zákona. Ten je postaven na podobných principech jako zákon pro komunální bytovou výstavbu ve Velké Británii. Tam je ročně stavěno 50 tisíc komunálních bytů. Tak proč by u nás nemohlo být stavěno 10 či 12anebo dokonce 15 tisíc komunálních bytů ročně. Hlad po nich je a ihned by se projevil druhotný efekt. Spadly by ceny nájemného a samozřejmě by přestaly růst a možná by také v krátku spadly ceny nových bytů, stavěných na hypotéky.

Kovanda patří k těm, kteří často a rádi mystifikují českou veřejnost dezinterpretací jistě pravdivých čísel o tom, jak rostou počty těch, kteří si nově berou hypotéky na výstavbu bytů či rodinných domů. Snaží se vytvářet dojem, že v průběhu krize významná část lidí ve společnosti zbohatla. Ale tak to přece není. Možnost vzít si třeba několik hypoték na výstavbu investičních bytů je omezena na několik málo procent obyvatelstva.

V průběhu 90. let v Česku existoval dotační program MMR, na základě kterého bylo možné, aby obce zafinancovaly výstavbu infrastruktury nezbytné pro bydlení a dále z jiného programu bylo čerpáno až 400 tisíc korun na výstavbu nových komunálních, obecních, ale také třeba družstevních bytů. Já jsem v jednou z takových družstevních bytů ¨zhruba před dvaceti lety žil. Pořizovací náklady byly velmi slušné, ale v průběhu vlády pravice (2007 – 2013) se tyto programy tiše ztratily z povrchu zemského. Když se dívám na počty vystavěných bytových jednotek, tak vrcholného vzepětí bylo dosaženo v letech 2004 – 2011. Nevadilo, že stavební zákon nebyl právě vzorem dokonalosti. Nejvyšší počet bytových jednotek byl zkolaudován v roce 2007 (41 649 bytů). A protože v oblasti bydlení platí jistá setrvačnost, jak dlouho se projekt realizuje pře jeho dokončením, můžeme říci, že celý tento boom byl zahájen za vlád sociální demokracie. Až v letech 2017 – 2020 jsme zažívali podobná čísla nové bytové výstavby. V letech 2013 – 2016 bytová výstavba právě nevzkvétala. Bohužel, vedení MMR, zejména ve volebním období, kdy vládla Nečasova vláda, ale poté ještě za ministryně Šlechtové z hnutí ANO, promeškalo možnost zformulovat přijatelný zákon, který by umožnil rozvoj komunální bytové výstavby.

Kovanda ve svém článku píše úplné hlouposti, pokud jde o odpovědnost sociální demokracie za nepříznivý hospodářský vývoj v zemi. Zejména pak v oblasti deficitů státu. Stačí se jen podívat do statistik. Z těch je zřejmé, že největší nárůst deficitu státu byl zaznamenán v letech 2009 – 2013 a tedy za vlád pravice. Poklesy hospodářství (HDP) byly rovněž zaznamenány u tří pravicových vlád, které jsme zažili. V roce 2007 za Klausovy vlády. V roce 2008 a 2010 za Topolánkovy vlády a v letech 2012 – 2013 za Nečasovy vlády. Vlády sociální demokracie musely v letech 1998 – 2006 nejprve oživit ochablé české hospodářství. Dále řešit rozsáhlé ekonomické dopady neúspěšné privatizace z 90. let, při které se promrhaly sta miliardy korun. A samozřejmě začít odstraňovat také ohromný vnitřní dluh Česka zejména v oblasti infrastruktury. Tohle vše vlády ČSSD zvládly. A Sobotkova vláda a po ní Babišova vlády dokázali zemi přivést k vyrovnaným státním rozpočtům. Tedy samozřejmě jen do doby krize, která vyplynula z pandemie.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele