Ještě dlužno dodat, že Osvětim nebyl ten nejhrůznější koncentrační tábor. Existovaly tábory, které měly jednoznačně likvidační, vyhlazovací, zcela genocidní funkci. Připomínáme si při této příležitosti oběti holocaustu. 6 000 000 židovských obětí a statisíce zavražděných Romů. Dlouhá léta, zejména pro nejmladší generaci, zůstává slovo holocaust poněkud abstraktním pojmem. Vždy je dobré si představit nezměrné utrpení jednotlivých obětí holocaustu, ať již přišli o život v plynových komorách nebo v nákladních autech, do nichž byly pouštěny výfukové plyny nebo zastřelením popravčími Sonderkommandy SS či dokonce vojáky Wehrmachtu anebo ukrajinskými, pobaltskými či jinými nacionalisty. Desetitisíce Židů zahynulo za drastických okolností také poté, co byli násilně vyhnáni ze svých domovů a donuceni k pochodům v kolonách např. po Ukrajině, při nichž umírali vysílením anebo hladem. Vynalézavost a krutost osnovatelů a provozovatelů holocaustu byly neslýchané. Naprostá většina obětí se stala předmětem prakticky průmyslové likvidace, do níž se zapojily také přední německé firmy. Politováníhodnou skutečností je, že zdrcující většina dozorců v koncentračních táborech nebyla po válce nikdy za své hrůzné činy potrestána. Může za to zejména liknavost západních Spojenců, kteří již nechtěli jitřit německý národ, když potřebovali Spolkovou republiku Německo jako svého spojence proti Sovětskému svazu v době studené války. Vinna je také německá justice, jejíž velká část i po tzv. denacifikaci prostě nebyla schopna a ochotna spravedlivě posuzovat vinu mnoha německých válečných zločinců. Potrestáni byli především ti nejvýše postavení váleční zločinci, ale mnoho dalších uniklo spravedlnosti.

Je jen dobře, že současné Německo můžeme považovat za výkladní skříň demokracie a uplatňování lidských práv. Německý národ se ze své strašné zkušenosti a z viny, kterou nese, za to, že připustil a aktivně podporoval nacistický režim, poučil.

Nebylo by dobré zapomenout také na další oběti II. světové války. Pokud dnes hovoříme o jisté resuscitaci antisemitismu, máme na mysli především západní Evropu. V naší zemi žádné skutečně antisemitské nálady ve větší míře nejsou. Jsou prakticky omezeny jen na jednotlivce. Důležité, v souvislosti s holocaustem, je to, aby si každý představil nikoliv abstraktní pojem holocaust, kdy představa milionových obětí Židů či Romů se zdá být zcela neskutečná a nešokuje, a to zejména ty, kdo neměli možnost hovořit s pamětníky. Je vlastně abstraktní statistickou veličin. Velmi dobrá v této souvislosti je proto např. aktivita umisťovaní pamětních destiček před domy, z nichž zmizeli, v průběhu německé okupace, naši židovští spoluobčané, z nichž se naprostá většina už do svých domovů nikdy nevrátila. Sám jsem před pár měsíci viděl umisťování jednoho takového kamene před objektem v Olomouci, který patřil, až do počátku uplatnění rasistických Norimberských zákonů u nás, židovské rodině. Rodina vlastnila velký mlýn, obrovské obilní silo, velké pozemky s krásnou zahradou a hospodářskými budovami. Moji prarodiče začátkem třicátých let dostali od majitele mlýna uprostřed zahrady do užívání hezký remunerační rodinný domek. Vychovali tam tři děti a musím říct, když jsem slyšel vyprávění svého dědečka, který jako zaměstnanec pracoval ve firmě židovského podnikatele, že měl krásný plat a velmi dobré zacházení. Při příležitosti pokládání zmíněného kamene se vnučka někdejšího majitele mlýna, paní Grossmanová, žijící dnes v Izraeli, pustila do vzpomínek na svůj život ve vile svého dědečka, která byla na pozemku, kde byl mlýn. Vzpomínala na to jako na svá nejšťastnější léta. Při deportaci rodiny do Osvětimi jí mohlo být deset či jedenáct let. Větší část její rodiny se z Osvětimi už nevrátila.

Chtěl bych připomenout také, že oběti II.světové války nejsou jen Židé či Romové. Každý z Němci okupovaných států Evropy zaznamenal velké oběti i mezi nežidovskými občany. Chci také připomenout ohromné oběti z řad občanů Sovětského svazu, který nesl největší tíži války s Německem. Při čtyřletém válečném konfliktu mezi Německem, které napadlo Sovětský svaz, zahynulo 27 milionů sovětských občanů. Z nich bylo na 2 miliony sovětských Židů. Velká část z těch 27 milionů obětí jsou pochopitelně vojáci, kteří svým navždy zářícím hrdinstvím zastavili nacistickou válečnou mašinérii a dokázali jí, spolu se spojeneckými národy, porazit. Největší částí ze sovětských obětí byli ovšem civilní obyvatelé, kteří zahynuli často neslýchaně krutým způsobem a po uplatnění nepochopitelně brutálního teroru, především zejména vůči ruskému a ukrajinskému obyvatelstvu. Myslím, že pokud někdo dnes hovoří o přízraku antisemitismu, který se vznáší nad Evropou, měl by také mírnit vášně, pokud jde o štvaní proti Rusku a Rusům. Někdy toto štvaní, i od velmi vzdělaných lidí, dochází až k iracionálním hodnotám.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele