Ještě dlužno dodat, že Osvětim nebyl ten nejhrůznější koncentrační tábor. Existovaly tábory, které měly jednoznačně likvidační, vyhlazovací, zcela genocidní funkci. Připomínáme si při této příležitosti oběti holocaustu. 6 000 000 židovských obětí a statisíce zavražděných Romů. Dlouhá léta, zejména pro nejmladší generaci, zůstává slovo holocaust poněkud abstraktním pojmem. Vždy je dobré si představit nezměrné utrpení jednotlivých obětí holocaustu, ať již přišli o život v plynových komorách nebo v nákladních autech, do nichž byly pouštěny výfukové plyny nebo zastřelením popravčími Sonderkommandy SS či dokonce vojáky Wehrmachtu anebo ukrajinskými, pobaltskými či jinými nacionalisty. Desetitisíce Židů zahynulo za drastických okolností také poté, co byli násilně vyhnáni ze svých domovů a donuceni k pochodům v kolonách např. po Ukrajině, při nichž umírali vysílením anebo hladem. Vynalézavost a krutost osnovatelů a provozovatelů holocaustu byly neslýchané. Naprostá většina obětí se stala předmětem prakticky průmyslové likvidace, do níž se zapojily také přední německé firmy. Politováníhodnou skutečností je, že zdrcující většina dozorců v koncentračních táborech nebyla po válce nikdy za své hrůzné činy potrestána. Může za to zejména liknavost západních Spojenců, kteří již nechtěli jitřit německý národ, když potřebovali Spolkovou republiku Německo jako svého spojence proti Sovětskému svazu v době studené války. Vinna je také německá justice, jejíž velká část i po tzv. denacifikaci prostě nebyla schopna a ochotna spravedlivě posuzovat vinu mnoha německých válečných zločinců. Potrestáni byli především ti nejvýše postavení váleční zločinci, ale mnoho dalších uniklo spravedlnosti.

Je jen dobře, že současné Německo můžeme považovat za výkladní skříň demokracie a uplatňování lidských práv. Německý národ se ze své strašné zkušenosti a z viny, kterou nese, za to, že připustil a aktivně podporoval nacistický režim, poučil.