Premiéru B. Johnsonovi, tedy tak úplně nevyšla, pokud jde o odchod z EU, jeho představa „udělat nebo zemřít“. Tedy jinak řečeno, nevyšla jeho představa odejít z EU za každou cenu, tedy i za cenu neřízeného Brexitu.

Toto lze nazvat jako určitý dílčí úspěch labouristů Jeremyho Corbyna. Naopak B. Johnson vychází z toho, že má ve všech průzkumech veřejného mínění z poslední doby předstih před labouristy zhruba deset procentních bodů. J. Corbyn jako vůdce labouristické strany přichází na začátku volební kampaně s velmi radikálně socialistickým programem a s požadavkem po (vítězných) volbách uspořádat druhé referendum o setrvání Velké Británie v EU. Corbyn usiluje o to, aby se volby staly šancí pro reálnou změnu, staví labouristy jako socialistickou alternativu současné vlády "nerovnosti a blízkých vztahů s americkým prezidentem Trumpem". Corbyn zdůrazňuje, že labouristé jsou na straně lidí a naopak konzervativci jsou alternativou pro privilegovanou, malou část společnosti. Slíbil znárodnit železnice, vodovody a energetické společnosti a zdanit plátce s vysokými příjmy, aby bylo z čeho financovat veřejné služby. Pokud se Corbynovi podaří během zhruba šestitýdenní volební kampaně přesunout zájem většiny britské veřejnosti z pasti Brexitu na žhavá domácí témata, mohl by se mu povést obrat ve vývoji volebních preferencí.

Ostatně Johnson není v úplně jednoduché situaci. Jeho euroskeptičtí voliči, pokud by snad projevil chvilkovou slabost, mohou přeběhnout k Faragově straně Brexitu. Takže Johnson bude muset používat silné slovní pyrotechniky ve vztahu k EU, což na druhé straně může vést ke ztrátě tradičních proevropských voličů toryů. Ti mají alternativu ve volbě proevropských liberálních demokratů. Zdá se, že výsledek voleb do Dolní sněmovny 12. prosince 2019 (agentura Bloomberg tvrdí, že 13.12.) nemusí být tak jednoznačný, jak zatím ukazují průzkumy veřejného mínění. Dolní sněmovna po volbách může být ještě členitější nežli je nyní, což by ovšem ve svých důsledcích nepřekonalo mrtvý bod, ve kterém dnes britská politika je.

Jen pro zajímavost, tyto volby jsou od roku 1923 první, které proběhnou v předvánočním čase.

A dovolím si ještě osobní poznámku. Jakkoliv cítím názorovou solidaritu s britskou Labour Party a oceňuji upřímnost politiky Jeremyho Corbyna, obávám se, že vítězství labouristů v jakýchkoliv volbách do Dolní sněmovny těžko přijde s radikálně socialistickým programem. Nemyslím si, že britská veřejnost, respektive členité střední vrstvy v Británii, jsou schopny většinově akceptovat takový program. A jak jsem už výše naznačil, obě dvě největší britské politické strany, zasáhne tak nebo onak eroze tradiční loajality jejich dosavadních voličů. To, co, podle mého názoru, udrží politickou sílu obou velkých stran jakžtakž pohromadě, je unikátní většinový volební systém, kde se rozhoduje již v prvním kole voleb. To znevýhodňuje menší politické strany. Nelze zapomínat kromě již zmíněných politických stran také na Skotskou národní stranu, která bude dominantní stranou ve Skotsku, které ještě před deseti lety bylo volební oporou labouristické strany. Přitom není sporu o tom, že pokud by do většiny hlasů v Dolní sněmovně při zajištění vládní většiny chyběly jen hlasy skotských nacionalistů, Labour Party by je dostala...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele