Vláda ovšem chce jít cestou totální restrukturalizace rozpočtu, posílením vojenských výdajů, které se ještě před pár lety pohybovaly ve státním rozpočtu pod 50 mld. Kč v běžném roce. Letos už jsou armádní výdaje, tedy přesněji výdaje ministerstva obrany (MO) na 92 mld. Kč. A Fialova vláda blouzní o tom, že v roce 2023 už musí být ve státním rozpočtu výdaje na obranu na úrovni 2% HDP, tedy nějakých 150 – 160 mld. Kč.

Rozpočtově to znamená každoročně zvýšit v letech 2023 a 2024 rozpočty v položce obrany o další desítky miliard korun. A protože zákon o zachování hmoty platí i ve financích, tak tedy pokud se razantně zvyšují výdaje v jedné oblasti, v našem případě vojenské výdaje, a nezvyšují se razantně rozpočtové příjmy (mimořádnou daň z příjmu subjektů v některých odvětvích pohltí kompenzace inflace obyvatelstvu a firmám), tak se musí snižovat celá řada položek ve výdajové části státního rozpočtu.

Jednou z těchto položek jsou také výdaje na sport. Tyto výdaje se podařilo dostat za vlády A. Babiše zatím na nejvyšší úroveň, na 8,3 mld. korun (v cenách roku 2022).

V letošním roce máme v rozpočtu na sport a volnočasové a pohybové aktivity po snížení o 30%, provedeném Fialovou vládou při rekonstrukci rozpočtu v březnu t.r., již jen 4,3 mld. korun. A pro příští rok chystá Fialova vláda ve státním rozpočtu snížení výdajů pod 3 mld. korun.

To vše v situaci, kdy se razantně navyšují výdaje sportovních klubů, zejména v důsledku růstu cen plynu a elektrické energie. Národní sportovní agentura (NSA) vypsala pro příští rok některé grantové programy, které jsou, konkrétně pak program na financování provozních výdajů klubů – sportovních spolků, na cca 40% letošní úrovně. Jinak řečeno, řada klubů bez pevného finančního zázemí bude v koncích.

Přitom nemluvím o katastrofickém scénáři, že by ruský Gazprom přestal dodávat do Evropy a Česka plyn vůbec. Mluvím o běžném scénáři, kdy se po ukončení fixace navýší ceny energií pro sportovní kluby a ty omezí své aktivity. Bude to znamenat uzavření řady bazénů, kluzišť, mnoha tělocvičen apod.. Obstojí jen ti finančně nejsilnější, se zázemím v silném sponzorovi a v obci (městě), jež ho finančně podpoří.

Sportovní kluby by tak měly mít vytvořen nějaký vládní program, který by jim umožnil přežít v mimořádné situaci razantního zvyšování cen energií.

Přitom Češi potřebují více než jiné národy právě pohybovou aktivitu. Potřebují samozřejmě rovněž zdravou výživu, ale to už je jiný příběh.

Zhruba dvě třetiny našeho národa jsou lidé, kteří jsou buď obézní anebo s nadváhoiu. Což má samozřejmě své značné zdravotní dopady. Možná, že s dříve narozenými občany už to tak úplně nevyhrajeme. Tedy, pokud jde o jejich přístup k pohybovým aktivitám. Bude to asi tak, v tom lepším případě, jak to vyjádřil pan Načeradec v Poláčkových mužích v ofsajdu, když řekl: „Doktor mi řekl, abych sportoval a tak chodím na fotbal“.

Současný negativní vývoj v rozpočtových výdajích na sport dále komplikuje snižující se trend pohybových aktivit nejmladší generace. Od roku 1995 klesla délka pohybových aktivit mládeže v ČR z 3 hodin na 45 minut denně. Asi třetina dětí se omlouvá z hodin školní tělesné výchovy. A tento – za mého mládí nejpopulárnější školní předmět – se z vrcholu popularity stal u české školní mládeže, společně s matematikou a fyzikou nejméně oblíbený.

Podle studie HBSC z roku 2020, tři čtvrtiny českých dětí nesplňují mezinárodní doporučení pro pohybovou aktivitu, tj. 60 minut denně. Situace se pochopitelně zhoršila při a po covidových lockdownech v letech 2020 – 2021. Řada dětí, které do pandemie sportovaly, se ke sportu už vůbec nevrátily.

Podle studií CEBR (Centrum výzkumu pro ekonomiku a obchod) je v EU pohybově neaktivních v průměru 26% dospělých, což způsobuje více než desetinu celkových úmrtí.

V Česku je více než jedna třetina všeho dospělého obyvatelstva charakteristická pohybovým nicneděláním. A procento zemřelých v této souvislosti je téměř 17%.

Naopak v sousedním Polsku je počet pohybově neaktivních kolem 19% a počet úmrtí v souvislosti s pohybovou neaktivitou je méně než poloviční: 7,4%.

Přitom citovaná studie CEBR ukazuje, že u půl milionu Evropanů, kteří ročně umírají důsledkem pohybového nicnedělání, jsou nejčastější příčinou úmrtí nemoci pohybového ústrojí, nemoci dýchacího ústrojí, metabolického syndromu spojeného s cukrovkou 2. typu, infarktu myokardu, ischemických chorob srdečních a chorob věnčitých tepen, aterosklerózy cévních chorob mozku a onkologických onemocnění, zejména kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu.

Tato studie také poukazuje na to, že pohybová neaktivita způsobuje i další zdravotní potíže. Podle studie jeden ze čtyř Evropanů (zhruba 83 milionů lidí), je postižen psychosomatickým onemocněním. Nepřímá cena poruch nálad a úzkosti v závislosti na pohybové neaktivitě je v každoročním průměru 23 mld. eur.

Jinak řečeno, pohybová a sportovní aktivita je významným faktorem při snižování projevů deprese, úzkosti, nízkého sebehodnocení a psychického a citového strádání. Osoby s pravidelnou pohybovou aktivitou uváděly lepší spánek, vyšší produktivitu a nižší stresování v práci.

Neochota vlády podporovat zdravý životní styl a pohybové aktivity našich občanů bude stále více zatěžovat český důchodový a zdravotní systém. Porovnáme-li situaci ve Švédsku a v Česku, vyplývá z toho, že Švédové mají o 4 roky delší šanci dožití (82 let oproti českým 78), ale i o pět let kratší období nemoci (12 let oproti českým 17).

Ale vraťme se zpět ke státnímu rozpočtu, Fialova vláda chce zkrátka do sportu dát podstatně méně peněz. Sport ale není jen o pohybové aktivitě lidí, ale také o sportovištích. Celkem 91% všech sportovišť v majetku sportovních spolků – sportovních klubů a tělovýchovných jednot – vzniklo před rokem 1990. Z toho polovina už před rokem 1960. Mezi lety 1991 – 2010 vzniklo jen 9% nových sportovišť. A po roce 2010 téměř žádné. Údržba sportovišť však vyžaduje také značné peníze a to trvale. Vnitřní dluh v této oblasti, projevující se stárnoucím, chátrajícím a postupně se rozpadajícím majetkem klubů a jednot lze v současnosti odhadnout na 40 mld. Kč. Při snižování peněz na sport ze státního rozpočtu se bude chátrání sportovišť ještě zhoršovat.

Ale zato budeme mít 24 letounů F-35 za 80 – 100 mld. korun, 50 tanků Leopard za dalších cca 20 mld. korun a 200 obrněných transportérů za cca 50 mld. korun. Ale může se stát, že nebudeme mít fyzicky zdatné jedince, kteří budou schopni v těchto strojích bojovat.

Je statisticky dokázáno, že jen zhruba jeden až dva branci z deseti jsou v současnosti schopni splnit výkonnostní limity fyzické připravenosti, i když už byly několikrát oproti minulým letům změkčovány. Výsledkem toho může být fyzicky nebojeschopná armáda. A to bude důsledkem toho, že Česko patří v rámci Evropy k zemím s nejnižší podporou sportu a volnočasových pohybových aktivit všech věkových generací.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele