Tradicí České republiky od jejího vzniku v roce 1993 a tradicí Československé republiky bylo, že se inflace, tedy růst spotřebitelských cen udržoval na velmi přijatelné úrovni a až na výjimky inflace nebyla problémem jako např. ve 20. letech v sousedním Německu.

Vývoj míry inflace v letech 2013-2020:

Pokud se podíváme na vývoj inflace v ČR v roce 2013 – 2018, dosahuje inflace, respektive meziroční nárůsty spotřebitelských cen v prvních třech letech, 2013 – 2015) v podstatě miniaturních hodnost. Pak dochází v nárůstu a k překročení úrovně 2% meziročního růstu. Samozřejmě, že v roce 2020 a v roce 2021 dochází k vývoji jinému.

Argumentační arsenál lídrů pravice, pokud jde o inflaci, byl velmi plochý a můžeme říci, že nepravdivý. Strany české pravice ve svých řadách zřejmě nemají žádného ekonoma, který by věci uvedl na pravou míru. A vlastně o to nemají zájem. Podle legislativy této země za cenovou stabilitu odpovídá ČNB a nikoliv vláda. Byla to ostatně ČNB, která v listopadu 2013, v situaci, kdy bylo krátce po volbách a toto období sestavení nové vlády můžeme nazvat jakýmsi interregnem. Výsledkem je, že se ČNB pod Singerovým vedením utrhla ze řetězu a přikročila k intervenčním zásahům proti české koruně. Začala od listopadu 2013 udržovat stabilní kurz české koruny na úrovni 27Kč/euro.Že prý to bylo na podporu českých exportérů. Řada českých exportérů jsou ovšem současně také importéry, neboť dovážejí suroviny a polotovary ze zahraničí. Až na výjimky (kaolín, uhlí) vlastně musíme dovážet všechno. A díky této stupidní politice ČNB se naše dovozy zbytečně zdražovaly. A nešlo pochopitelně jen o komodity. Šlo také o modernizační základní prostředky, které mohly pomoci zvýšit účinnost českého hospodářství včetně růstu produktivity práce.

Za tři a půl roku tohoto „opatření“ ČNB její rotačky vytiskly za více než 2 biliony korun, které byly následně směněny za eura. Dnes se ještě podstatná část takto zakoupených eur nachází v depozitech ČNB, která neví co s nimi. Prý do deseti let to bud vyřešené. No, já bych spíš řekl, že na svatého Dyndy. Nebo abych to řekl vznešeně se starými Řeky Ad Calendas graecas. Takže to je prvotní příčina, která je vlastně významným vnitřním faktorem, který udržuje více méně levnou korunu. Kdyby ČNB ponechala v letech 2013 – 2017 plovoucí kurz české koruny, dnes bychom byli velmi pravděpodobně někde ve směném kurzu 20 – 22Kč/euro.

Představitelé stran pravice rádi mluví o tom, že ceny rostou jen u nás. Je to samozřejmě trochu jinak. Inflace v eurozóně na konci srpna t. r. dosáhla 3% meziročního růstu a v evropské sedmadvacítce to bylo dokonce 3,2%. Ještě na konci července ve dvaceti sedmi zemích EU ale byl růst cen 2,5% a v EMU to bylo 2,2%. Vedení Evropské centrální banky tvrdí, že se jedná jen o dočasný trend a že se ceny v příštím roce mohou vrátit pod 2% růstu.

Jen tak mimochodem, jak se vyvíjí inflace v okolních zemích?: V Německu je to 3,4%. Na Slovensku 3,3%, v Polsku 5,4% a v Maďarsku 4,9%. České spotřebitelské ceny meziročně rostly o 3,1%.

Poměrně vážný vývoj je v cenách stavebních materiálů, které zdražují ceny prací ve stavebnictví. Tam dochází k meziročnímu nárůstu cen o 16%. Ve zpracovatelském průmyslu je to dokonce 11,3%.

Většina analytiků na finančních trzích ovšem předvídá, že se ceny naprosté většiny komodit meziročně utrhly směrem nahoru.

V následující tabulce uvádíme meziroční nárůsty cen komodit, které ovlivňují jak ceny ve zpracovatelském průmyslu, tak samozřejmě do značné míry i stavebnictví (energetika)…

Porovnání vývoje cen komodit k 31. 8. 2020 a k 31. 8. 2021 (v UDS):

Nejvyšší meziroční nárůsty zaznamenává k 31. 8. 2021 ropa, jeden barel ropy Brent je meziročně o téměř 58% dražší. Americká ropa WTI je dražší o téměř 60%. Rostou také ceny průmyslových kovů, zejména mědi a tak jedině stříbro meziročně jde dolů s cenami. Ale pokud se podíváte na vývoj křivky cen stříbra v průběhu roku, dochází k velké fluktuaci cen této komodity, tedy ke kolísání cen.

Zemní plyn, další energetická surovina je meziročně dražší dokonce o 66%. A pokud jde o potravinářskou výrobu, ceny pšenice i sójových bobů vzrostly o více než tři desítky procent. To se samozřejmě musí projevit na cenách potravinářské produkce. Naopak ceny rýže meziročně vzrostly “jen“ o 8,3%. V příloze tohoto krátkého článku uvádím článek několik let starý (září 2017) pod názvem „Komodity zaznamenávají v tomto roce zajímavý vývoj cen“, kde jsou uvedeny hodnoty cen komodit v porovnání k 31. 8. 2015, k 31. 8. 2016 a k 31. 8. 2017. Každý se může podívat, jak se vyvíjely ceny základních surovin v předchozích letech a je pochopitelné, že nutně dochází k inflaci. Při až raketovém růstu cen komodit lze těžko očekávat, že se průmyslová výroba anebo stavebnictví s tímto růstem ceny surovin a polotovarů srovná a udrží ceny polotovarů a hotových výrobků na předkrizové úrovni. To je prostě nesmyslné očekávání.

Samozřejmě, že někteří představitelé pravice straší tím, že prý vzniká nebezpečné inflační prostředí. Lze očekávat, že po rychlém nárůstu poptávky po nejrůznějších komoditách, což tlačí jejich ceny vesměs vzhůru, dojde k určitému vystřízlivění v poptávce a tedy k nižší poptávce po surovinách.

Příští vláda a já doufám, že ji bude sestavovat někdo kvalifikovaný, musí reagovat na růst inflace bez hysterie, protože lze očekávat, že v příštím roce se cifry inflace mohou přiblížit inflačnímu očekávání tak, jak jej bude prosazovat ČNB a jak jej jistě bude respektovat také nová vláda.

Příloha:
Vývoj cen surovinových komodit v letech 2015 – 2017 ZDE

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele