Jiří Paroubek: Sociální demokracie na rozcestí

12.07.2019 7:32 | Zprávy

V těchto dnech se s největší pravděpodobností rozhodne o osudu sociální demokracie. Otázka dneška v zásadě zní: zůstat ve vládě A. Babiše nebo odejít z vlády. Prakticky každý den se objevují v médiích ostře formulovaná vyjádření těch představitelů ČSSD, bývalých i dnešních, kteří doporučují odchod z vlády. Myslím, že nemá smysl polemizovat s bývalým ministrem zdravotnictví či se senátory, kteří budou obhajovat za rok a čtvrt svůj mandát a jsou v tuto chvíli téměř v beznadějné situaci.

Jiří Paroubek: Sociální demokracie na rozcestí
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslanec Jiří Paroubek

V té  se jim zdá, že odchod z vlády by mohl být pro jejich potřeby spásou. Já ale jejich názor nesdílím. Všichni by si sebekriticky měli uvědomit, že tím důvodem neutěšené situace ČSSD není „zlobr“ A. Babiš, který trvale ČSSD ubližuje, ale především praktický výkon a obsah politiky ČSSD jako takové.  Vedení strany – přes veškerou snahu Hamáčka a Maláčové – v zásadě pokračuje v sobotkovské politice bez Sobotky. Jak je možné tuto politiku charakterizovat? Především z vyjadřování i činů vedoucích představitelů ČSSD vyplývá zcela rutinní přístup k řešení politických problémů. Tento přístup by snad nebyl špatný v situaci, kdyby strana měla 25 – 30% volebních preferencí. Ale strana se v tuto chvíli pohybuje někde kolem 4% podpory voličů. Prostě je na okraji propasti, v níž ji může čekat politická nicota.

Strana se ve své současné  činnosti opírá o poněkud obstarožní program, v němž není nic překvapivě nového. Za rok a půl od katastrofální prohry ve sněmovních volbách se v programové oblasti nestalo nic, co by stálo za zaznamenání. Nikdo z vedoucích představitelů ČSSD, ani žádná odborná komise, nebyli schopni se podívat například na program německých Zelených či program španělských socialistů, který by mohl přinést potřebnou inspiraci. Před zhruba dvěma a půl lety jsem začal ve svých programových článcích uvádět, jaké programové cíle by se mohly objevit v novém programu sociální demokracie. Domníval jsem se, že na jejich základě  by bylo možné získat nové voličské skupiny občanů k podpoře  ČSSD. Postupně jsem v průběhu času  formuloval 15 – 20 možných programových cílů. Nevnucuji je. Myslím si ale, že by bylo možné vyhledat i další programové cíle a podrobit všechny potenciální  programové změny sociologickým analýzám v rámci  Focus Groups. A nepochybuji o tom, že řadu z těchto cílů by bylo možné do nového programu zařadit. A tři až čtyři nejsilnější programové cíle pak mít jako hlavní programová hesla a cíle. Toto byla v podstatě normální metoda práce, kterou ČSSD v dobách mého předsednictví používala. Pro sobotkovskou, a bohužel i postsobotkovskou, éru je charakteristický také zcela rozplizlý marketing, v němž strana, až na výjimky, naprosto postrádá strategickou iniciativu. Díky sobotkovské politice výběru kádrů, která ve svých důsledcích znamenala eliminaci zajímavých osobností, chybí v současné době ČSSD talentovaní a sebevědomí, výteční řečníci ve sněmovně (řečníci typu Ratha, Haška, Škromacha anebo Jandáka či Pavla Dostála). Vedení strany naprosto nevyhodnocuje plnění programových cílů. Pro začátek by to chtělo alespoň jednou za půl roku udělat inventuru plnění programových cílů v rámci vládního angažmá. Z tohoto přehledu by strana nemusela vůbec vycházet špatně, ale je potřeba to veřejnosti sdělit,  neboť ta to neví. Plnění zajímavých cílů vládního prohlášení většinou  dokáže velmi obratně přivlastnit pro hnutí Ano předseda vlády. Myslím, že v této oblasti je oproti sobotkovské éře vidět jisté zlepšení. Sobotka se plněním programových cílů příliš nezatěžoval.

Pokud se projevuje v programové oblasti neochota vedení strany k významnějšímu novátorství, pak v personální oblasti je často tendence prosazovat do funkcí lidi, kteří na to vzhledem k věku a dosavadním životním a politickým zkušenostem prostě nemají. To se týká především ministra zahraničí Petříčka, který je nejen nezralý pro výkon této funkce, ale je ke všemu ještě  názorově  jakýmsi klonem někdejšího šéfa TOP 09 a ministra zahraničí Schwarzenberga. Politicky je od něj v podstatě nerozeznatelný. Pokud jde o pozici ministra zahraničí, nebyl by přitom problém sáhnout po vynikajících odbornících, skvělých profesionálech a výtečných spíkrech typu Kohouta či  Kmoníčka. Na ministerstvu kultury bylo možné nominovat od počátku V. Jandáka, který už funkci ministra kultury s úspěchem vykonával, je celostátně  známý  a je výtečným parlamentním řečníkem s parlamentní  praxí v několika volebních obdobích.

Katastrofální chyby před eurovolbami

Strana, respektive její vedení, se dopustilo v týdnech před volbami do Evropského parlamentu (EP) řetězce  katastrofálních politických a komunikačních chyb.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

A co vyjednat mír?

V tomto vašem článku - https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Nerudova-STAN-Americky-prezident-Trump-udelal-chybu-770269 tvrdíte, co víc můžeme pro Ukrajinu udělat, ale postrádám v něm jakkoliv zmínku o tom se snažit vyjednat mír. Nebo podle vás je reálné, že Ukrajina Rusko porazí...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Trump, nikoliv Brusel přináší naději

15:57 Jiří Weigl: Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Denní glosa Jiřího Weigla