Je díky jejich majiteli, Bakalovi, poněkud silně proamerické, sinožroutské a protiruské. Podle mého názoru zcela zbytečně, což snižuje vysokou profesionalitu velké části jejich komentářů a článků. Nicméně, jsou dobrou sondou do světa. Alespoň pro čtenáře, který si umí udělat svůj vlastní názor.

Chápu, že je obtížné v deníku udržet úroveň všech článků. Některé z nich jsou jen výplňové. Možná, že když se pokouší o exkurze do nedávné minulosti, měly by mít HN nějakého konzultanta v oblasti historie. Podle možnosti ideálně z akademických kruhů a nikoliv z řad propagandistů Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jméno redaktora Kubity mně vzdáleně cosi připomíná, ale přiznám se, že už nevím co. V jeho dnešním článku v HN „Štve vás politika? Přemýšlíte o emigraci“…“ se snaží dokázat, že vlastně od vzniku republiky v roce 1918 to tak nějak bylo vždycky stejné. A dále, že takovou politickou skupinou, která jaksi permanentně šířila neklid v české společnosti, byla sociální demokracie. Tak se poněkud volně, bez velkého zřetele ke všem historickým souvislostem oddává ve svém článku snění a hledání analogie. V roce „1920 tu byla vláda rudozelené koalice sociálních demokratů, socialistů a agrárníků. Tato druhá vláda V. Tusara byla u moci jen od května do září 1920. Poté podala demisi."... „kvůli rozkolu v sociálně demokratické straně. (u koho jiného bychom ten rozkol asi čekali, že? Sociální demokracii vlastně ani jinak neznáme)“, míní J. Kubita. Je to pravda i není. K rozkolu skutečně došlo. V. Tusar a A. Švehla, tedy vůdčí představitelé vlády rudozelené koalice, dohodli v té době s prezidentem Masarykem postup, jak zamezit převzetí sociální demokracie komunizujícím levicovým křídlem. Proto Tusar rezignoval jako premiér a byla vytvořena úřednická vláda, která umožnila přes osoby expertů a s určujícím politickým vlivem vůdčích činitelů předchozí vlády tří stran rudozelené koalice a T. G. M., racionální vládnutí. A Tusarovu křídlu v sociální demokracii umožnila vyřešit vnitrostranický problém, který znamenal odchod komunizujícího křídla B. Šmerala ze strany. Toto (většinové) křídlo si vytvořilo svou vlastní, komunistickou stranu. Ta prožila prakticky celou První republiku de facto v politickém skanzenu. Sociální demokracie zůstala téměř celých dvacet let První republiky až do Mnichova 1938 jednou ze dvou rozhodujících stran vládní koalice. S mimořádným vlivem na politiku republiky.