Filmová a životní realita

Jak uvádí publicista Kabát[1], tato fikce spočívá v tom, že s Marcii Davenportovou měl seznámit až v [listopadu] 1941, ve Vinelandu se mělo jednat o pomocnou školu, to jak v době před první světovou válkou, tak i po ní. Zde se ovšem pan publicista dopouští hned nepřesnosti v tom smyslu, že v době pobytu Jana Masaryka v r. 1913 se jednalo o zařízení, které se specializovalo na operativní léčbu mužské homosexuality a na vědecký výzkum inteligence přistěhovalců.[2] Nikdy se nejednalo o nějaké sanatorium, pouze tam byla zřízena psychologická laboratoř při škole pro moróny. V r. 1938 šlo v podstatě o praktickou školu se zaměřením na zemědělství (Vineland training school). Nelze pochopit, proč pan režisér nedovolil Janu Masarykovi diskutovat s německým uprchlíkem dr. Steinem alespoň v Mitchellově sanatoriu, kde se léčila v r. 1940 jeho sestra Alice.[3]

Lze se ale spíše obávat, že toto filmové pojetí spíše přivede do cvokhausu filmové diváky všude tam, kde tento předpokládaný trhák bude uveden do kin a předváděn v TV jako příkladné dílko české kinematografie, protože jim třeba bude lépe známo, že Vinelad sloužil před první světovou válkou jako ústav pro pěstování eugeniky, případně pro vypracování testů inteligence pro armádu. Vhodná průprava pro ministra národní obrany v exilové vládě v Londýně.  Jediné, z čeho mohl mít Jan Masaryk v USA deprese, tak to bylo střídání časových pásem při jeho cestách na území USA na počátku roku 1939.[4]

Biokronika Jana Masaryka mezi 30. září 1938 a 15. březnem 1939

14.října 1938

• demise na funkci československého vyslance u anglického dvora a zaslal britskému ministru vnitra Samuelu Hoareovi žádost o azyl;

18.října 1938

• odpověď Ministerstva zahraničí na jeho žádost o demisi. Buď odejde „ze zdravotních důvodů“ na dočasný odpočinek, který se stane odpočinkem trvalým, nebo bude dán ministerstvem do tzv. disponibility s čekatelným (tj. bude převeden do seznamu úředníků nevykonávajících funkci, ale bude pobírat symbolický plat ve výši 300 liber ročně) a po uplynutí předepsané tříleté lhůty bude penzionován. Masaryk souhlasil s variantou číslo dvě. Dnem 1.ledna 1939 má nastoupit dovolenou a o dva měsíce později bude dán do disponibility. formálně veden „ve stavu“ až do 31.května 1940. K tomuto dni byl v rámci likvidace ministerstva zahraničí propuštěn s odůvodněním, že zůstal v cizině a je činný nepřátelsky proti Říši;

22. října 1938

• přivítání Edvarda Beneše v Londýně, s nímž projednal plán další spolupráce;

6. prosince 1938

• zaslání bilanční zprávy ze svého působení v Londýně Ministerstvu zahraničí, v níž vyloučil své a Benešovo angažmá v odboji a sdělil, že odjíždí do USA;

13. prosince 1938

• účast na velvyslanecké audienci u krále, o dva dny později rozloučení s ministrem zahraničí Halifaxem, kterému objasnil své plány do budoucna: získal pozvání od americké Kolumbijské univerzity, aby v zemi podnikl desetitýdenní přednáškové turné. Z amerických židovských kruhů pak dostal nabídku, aby pomáhal při organizaci židovského vystěhovalectví z Evropy;

Konec roku 1938

• rozhovor pro Sunday Raferee;

30.prosince 1938

• odjezd Masaryka na lodi George Washington do USA;

6. ledna 1939

• vystoupení v New Yorku po svém příjezdu před novináři, představiteli slovenské emigrace a zástupci Kolumbijské univerzity;
• rozhovor listu New York Times;

7. ledna 1939

• vystoupení v rozhlase;

Leden 1939

• přednáška na Kolumbijské univerzitě;
• účast na jednání národní konference o Palestině ve Washingtonu, přičemž se setkává s presidentem Rooseveltem;
• účast na výročním shromáždění židovských dobročinných spolků v Chicagu;

Únor 1939

• rozhovor s reportérem britského listu Sunday Mirror;

Počátek března 1939

• organizace přednáškové cesty profesora Chicagské univerzity Edwarda Beneše;

17. března 1939

• přečtení prohlášení Edvarda Beneše na hojně početně zastoupeném shromáždění, svolaném Českou národní aliancí (Czech national Aliance) v Chicagu a přidání vlastního volání do zbraně: Byli jsme zaprodáni a sám ďábel v tom pomohl. Dnes musíme začít pracovat. Můžeme si chvíli poplakat – ale ne dlouho. Nastala doba práce. Musíme pracovat pro naše lidi, kteří doma trpí. Humanita! Tam v Evropě nesmí nikdo říci ani slova. Tak hluboko jsme poklesli.

23. března 1939

• proslov na banketu k výročí Charty o založení Kalifornské university v Bekeley, hotel Palace, kde zastoupil Beneše

Závěr

Jde tu tedy o to vsugerovat divákům, že Jan Masaryk byl psychicky labilní osobností, nalomenou šňupáním kokainu, alkoholu a tabáku, která dokázala všechny krize řešit toliko útěkem, respektive skokem do prázdna.[5] Co na tom, že si svou psychiku musel dobře potrénovat při bombardování Londýna, poruše letadla v r. 1947,  pašování jablonecké bižuterie atd. Co na tom, že se zde rehabilituje téze tehdejšího ministra vnitra Noska, že telegramy ze zahraničí rozhodily jeho kolegu natolik, že se raději vrhl střemnožmo z okna Černínského paláce, proti čemuž se cítil být Jan Masaryk povinen velmi prudce ohradit jak v dopise Stalinovi, tak i později jako expert. pověřený přezkoumáním výsledků vyšetřování pádu dvojníka tamtéž, kde sám sebe vidí jako velmi houževnatého muže, který dokáže jít tvrdě za svým cílem. Pro pochybovače ještě uvádím, že je zcela lhostejné, zda obě písemnosti psal Jan Masaryk sám, nebo někdo jiný, protože není bez významu, že ho takto vnímali jeho současníci. To neznamená, že si před Ladislavem Karlem Feierabendem a Václavem Černým nemohl zahrát občas s potěšením na životem deptanou figurku, vláčenou dějinami sem a tam. Byl lepším hercem než Karel Roden. Podle Julia Ševčíka, ale také údajně dle Antonína Suma měl silně nenávidět Beneše[6], přesto ale měl své přítelkyni Davenportové procítěně sdělovat, že ho nikdy nemůže opustit.

Jiří Řezník

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.