I začal jsem v tomto duchu hodnotit „geopolitickou soutěž“ Západu a Ruska z toho pohledu, kdo bude muset ustoupit. Poslední výsledek byl skórem 2:0 a nebudu hrát divadlo, že až v závěru tohoto článku skončím, Rusko opět zaboduje.

Podstata je jednoduchá. Putin je strategický hráč, dovede kombinovat veškeré disponibilní síly, ale přesně ví, na co Rusko má a na co nemá. Zcela určitě Rusko nikdy nebude ekonomickou supervelmocí jako Čína, ale vidí i slabiny amerického megalomanského pojetí světového četníka, které se projevuje v tom, že USA umí zaútočit, ale neumí se kvalitně soustředit na udržení konsolidovaného výsledku. A tak Libye po počátečním úspěšném útoku skončila vypálením americké ambasády a totální rozvráceností státu, který se nevzpamatoval dodnes, Irácká válka 20. březen 2003 – 15. prosinec 2011 stála statisíce životů a víceméně přešla v děsivou občanskou válku spojenou s nástupem islámského státu. A afghanistán je už jen totálním debaklem.

Když vnější podmínky přimějí Rusku zahájit vojenský konflikt či jinou formu podpory, akce jsou rychlé, mimořádně efektivní a s mnohem menšími lidskými i materiálními náklady. Gruzie, Sýrie, náhorní Karabach, Bělorusko, Kazachstán atd a samozřejmě Krym či podpora doněcké i luhanské republiky.

Putina v tomto ohledu nelze porazit. On prostě ta vojska od hranic nestáhne, dokud Západ nesplní alespoň část ruských podmínek:

1, Ukrajina musí opustit bojkot minských dohod a intenzivně plnit své povinnosti, ke kterým se zavázala. To ovšem bude zásadní problém. Právě v těchto dnech tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny Alexeje Danilov veřejně prohlásil, že
implementace dohod „zničí Ukrajinu", takže dokument musí být přepsán.